tag:blogger.com,1999:blog-34907560689933770752024-03-05T22:33:07.590-08:00Il Giornale di BordoMarkéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.comBlogger38125tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-76946641029019602892022-04-24T02:00:00.011-07:002022-04-24T05:14:49.406-07:00NA CESTĚ DO PAŘÍŽE<p style="text-align: justify;">Paříž pro mě dlouhou dobu nebyla vysněná destinace. Vždycky jsem tvrdila, že radši pojedu do Londýna než do Paříže. Až poslední rok jsem začala přemýšlet, že bych se tam vlastně ráda podívala - asi částečně kvůli kurzu dějin umění, na který jsem chodila. A někdy v listopadu jsem se rozhoupala a koupila letenky. S kamarádkou jsme letěly s Ryanair, s kterými jsem letěla jak do Říma, tak i do Edinburghu. Evropská nízkonákladovka létá s Boeingy 737-800. Pár dní před naším odletem zrovna tenhle Boeing spadl v Číně, to jste určitě všichni viděli. Já mám z létání hrůzu, takže to mi moc nepřidalo, ale člověk nad tím nesmí takhle přemýšlet, protože to bych doživotně jezdila vlakem nebo lodí (ani jedno by mi ale vůbec nevadilo - jediné mínus je ta cena, letenky jsou pořád o dost levnější).</p><p style="text-align: justify;"><b>Před odjezdem</b></p><p style="text-align: justify;">Během covidu jsem nikde v zahraničí nebyla, tudíž jsem nemusela vyplňovat příjezdové formuláře, ani se nikde testovat. Od letošního února Francie nevyžaduje příjezdový formulář, vyžaduje se "jen" třetí dávka očkování jako přístup ke službám - to je teorie. Realita vypadala tak, že nás nekontrolovali vůbec nikde. Ani na letišti, ani nikde v kavárně/galerii. Roušky jsou povinné pouze v MHD a v letadle (i když tam to bylo dost benevolentní).</p><p style="text-align: justify;"><b>Paris Beauvais</b></p><p style="text-align: justify;">Lety Ryanair neletí na letiště Orly nebo Charles de Gaulle, ale do malého městečka (relativně) Beauvais asi 80 km od Paříže. Odsud jezdí kyvadlová doprava až do centra Paříže a zpátky. Jedna cesta vyjde na 16 Euro, takže celkem drahá sranda, ale pořád levnější než taxi. Autobus nás dovezl do Porte Maillot, odkud jezdí metro číslo 1 a s ním se dostanete až do úplného centra. </p><p style="text-align: justify;"><b>Doprava</b></p><p style="text-align: justify;">Paříž je protkaná metrem, jezdí zde 14 linek metra do všech koutů Paříže. Takže pokud byste nechtěli chodit tolik co my, není to vůbec problém. Jedna jízdenka stojí 1,90 Eur, výhodnější je koupit si jich rovnou deset za 16 Euro. Kromě metra jezdí spousta autobusů nebo samozřejmě taxíky. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co vidět za čtyři dny</b></p><p style="text-align: justify;">Vidět se dá hodně, ale rozhodně ne všechno. Pokud budete mermomocí chtít do Louvru, doporučuju si pobyt prodloužit alespoň o jeden den a stejně to bude málo. My ho vynechaly. Já bych se Louvru ráda podívala, ale to si nechám na někdy příště a pojedu tam spešl kvůli tomu a taky si předem nastuduju, co tam přesně chci vidět, abych tam nelítala jako blázen. Stejně je to bez šance, vidět všechno. A upřímně, třeba Mona Lisa mě vůbec neláká. 🙈 Louvre je víc než "jenom" Mona Lisa (promiň, Leonardo). Ze stěžejních památek si myslím, že se toho dá zvládnout hodně, ať už pěšky nebo MHD. A asi taky záleží, co přesně od Paříže čekáte - jestli se jen tak toulat uličkami, jíst croissant, pain aux raisins a popíjet café au lait nebo navštěvovat muzea a galerie, kterých je Paříž plná a nebo vidět světoznámé památky - od Eiffelovy věže po Panthéon. </p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmD0gGKA3tIBgPTEmh5yj_ckh2Qv29xrEGQhZsYMsWgRM9EvkFPjXa_Xsp7AyUPfVtd07fRysbGDdD1KtN7QlpWRPZ4pbKkr-_frFC_91ASyUFfR_ooBHNBbugL3mvz0DIrhg3kmADos-uvNeAv6vbhiFXIm3IEiHNX0VmnhpE95U5fmZNKXakABy_/s8000/La%20Tour%20Eiffel.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmD0gGKA3tIBgPTEmh5yj_ckh2Qv29xrEGQhZsYMsWgRM9EvkFPjXa_Xsp7AyUPfVtd07fRysbGDdD1KtN7QlpWRPZ4pbKkr-_frFC_91ASyUFfR_ooBHNBbugL3mvz0DIrhg3kmADos-uvNeAv6vbhiFXIm3IEiHNX0VmnhpE95U5fmZNKXakABy_/w480-h640/La%20Tour%20Eiffel.jpg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"> "Eiffelovku" doporučuji všemi deseti, je nádherná. Zblízka a naživo mnohem víc než můžou vypovědět všechny fotky. Je, jako skoro celá Paříž, secesní, takže zblízka vidíte všechny secesní kudrlinky, které z fotek ani vidět nejdou. Mně osobně se moc líbila čtvrť okolo Centre Pompidou, kde jsou pekárny, kavárny a má to tam moc hezkou atmosféru. A rozhodně nesmím zapomenout na Le jardin du Luxembourg, obrovský park s Palais du Luxembourg, kde je to úplně stvořené k tomu sednout si na lavičku, jen tak odpočívat a ukusovat croissant. Nakonec, když se večer projdete kolem Seiny, sednete si na drink v Latinské čtvrti a budete poslouchat a pozorovat ševelení z okolních kavárniček a restaurací, směs různých národností a nasávat tu pověstnou atmosféru "savoir vivre", tak jste zažili Paříž. A ani nemusíte běhat od památky k památce jako my. 😁</div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiNyS8DW0ntvhrYXa-BHk0teF9Nu8NSOjJtjKiLRECgk0Bc08cwthP80C2z9PMfKEajSkP7DRTyezyLpjX2w6NnRSRlqJ6lMHq7ZfUDcFB3qhhQ_6P7PraJHxyPBn4YEUmcAKU58-HGdgSLjgsmver0k8v8BptnCpNvsXQrizuq536zCUtc8VUhzuS/s8000/Le%20centre%20Pompidou.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiNyS8DW0ntvhrYXa-BHk0teF9Nu8NSOjJtjKiLRECgk0Bc08cwthP80C2z9PMfKEajSkP7DRTyezyLpjX2w6NnRSRlqJ6lMHq7ZfUDcFB3qhhQ_6P7PraJHxyPBn4YEUmcAKU58-HGdgSLjgsmver0k8v8BptnCpNvsXQrizuq536zCUtc8VUhzuS/w480-h640/Le%20centre%20Pompidou.jpg" width="480" /></a></div><p style="text-align: justify;"><b>Jídlo</b></p><p style="text-align: justify;">Francie = jídlo. Tak to je. Ať si vyberete cokoliv. Od street food až po luxusní restaurace a cukrárny. Na něco narazíte na každém kroku. My jedly hlavně falafel a halloumi, což není moc francouzské, ale vlastně i to k Paříži patří. A samozřejmě pekárny! Ty jsou fantastický, to určitě musí ochutnat každý, kdo tam jede, protože to pečivo stojí fakt za to. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4CZz8oKcP3CTsxZlB6mmj1Iwp_Lk1s9upHs2d4JlMDlEH8PapPW8hApE9jqVkf2ejEV2ExutCBQqA2IewL9J1zyP0jy_T99rVGxvOTdEzl3SIfTd5hwrskdp4wjaeBNsfHfHWfdIEI_oHJVRepRT9kKufZ1GCkCAEJeRolpAB1XVZOUYNFzvhSDTg/s8000/La%20maison%20sauvage.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4CZz8oKcP3CTsxZlB6mmj1Iwp_Lk1s9upHs2d4JlMDlEH8PapPW8hApE9jqVkf2ejEV2ExutCBQqA2IewL9J1zyP0jy_T99rVGxvOTdEzl3SIfTd5hwrskdp4wjaeBNsfHfHWfdIEI_oHJVRepRT9kKufZ1GCkCAEJeRolpAB1XVZOUYNFzvhSDTg/w480-h640/La%20maison%20sauvage.jpg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig2jV17-0PD-nzjmRcb3krz89rbAgwhZjC32KYv29iv_AJeqyZ9Xq-3LMivXUBRJY0u97Qro6U1D4KTQ4NyxprYBk_8s5ngGf74u_M9XE11XZYRq9HfjI1pE-JRWl6HNDYBH4vqkapcclMMuvK3yQnCVb3rhR-pipL2b1me2Eekmak2Y-kHaXyAIai/s8000/Latinsk%C3%A1%20%C4%8Dtvr%C5%A5%20(2).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="8000" data-original-width="6000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig2jV17-0PD-nzjmRcb3krz89rbAgwhZjC32KYv29iv_AJeqyZ9Xq-3LMivXUBRJY0u97Qro6U1D4KTQ4NyxprYBk_8s5ngGf74u_M9XE11XZYRq9HfjI1pE-JRWl6HNDYBH4vqkapcclMMuvK3yQnCVb3rhR-pipL2b1me2Eekmak2Y-kHaXyAIai/w480-h640/Latinsk%C3%A1%20%C4%8Dtvr%C5%A5%20(2).jpg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTvIuBsjmgHd8Udjzwt7d2r2HsNwueUodw2pnrQoaVLOI6NEIsAYsPYXmACWn81CV44-dhypU43-dYsnmzvF7y_S-o-lLjKKGoXdWn5Ic-07O4o_yMSdH9MLOVEULK88ByVZ-gNTSzU51xwPgekwr0zYinnKBprc5_ejDCebd7ZSv-Y3dQxntg5vuf/s4000/Latinsk%C3%A1%20%C4%8Dtvr%C5%A5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTvIuBsjmgHd8Udjzwt7d2r2HsNwueUodw2pnrQoaVLOI6NEIsAYsPYXmACWn81CV44-dhypU43-dYsnmzvF7y_S-o-lLjKKGoXdWn5Ic-07O4o_yMSdH9MLOVEULK88ByVZ-gNTSzU51xwPgekwr0zYinnKBprc5_ejDCebd7ZSv-Y3dQxntg5vuf/w480-h640/Latinsk%C3%A1%20%C4%8Dtvr%C5%A5.jpg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na Paříž slýchám dva protichůdné názory - buď je jí člověk okouzlen nebo se mu tam nelíbí. Já teda patřím do té první skupiny, mně se tam líbilo moc a klidně bych tam strávila nějaký delší čas (ale to tvrdím o Římě, Edinburghu, Berlíně i Vídni 😁). Paříž ale moje očekávání spíš asi předčila, líbilo se mi tam víc, než jsem čekala. Určitě jsem tam nebyla naposled!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Au revoir, Paris!</div>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-47661994709064495382022-01-04T10:02:00.011-08:002022-01-04T10:37:20.950-08:002022<p style="text-align: justify;"><br />Každoroční retrospektiva uplynulého roku a přání do roku nového.</p><p style="text-align: justify;"></p><p style="text-align: justify;">Rok 2021 byl pro mnohé rokem asi dost na ho... Musím říct, že pro mě to byl rok vlastně dost úspěšný a, až na nějaké čtrnáctidenní období někdy v březnu, vlastně dost fajn. </p><p style="text-align: justify;">Před rokem byla přede mnou digitální akademie a na to navazující věci, o kterých jsem ale zatím neměla ani ponětí. Na DéÁčko jsem se strašně těšila. Těšila jsem se, že půjdu mezi lidi offline. To se ale nestalo a celé tři měsíce jsem seděla před obrazovkou, Rosárka doma na online výuce a ten začátek v březnu byl strašnej. Mně hrabalo z toho, že můžu maximálně do Lidlu na nákup, učení doma k tomu a moje akademie navrch. První týdny v březnu se u mě střídaly depky se záchvaty paniky. Uvažovala jsem o nějaké terapii, nakonec to přešlo samo. Respektive jsem to nějak překonala. Myslím, že takových lidí bylo v tu dobu hodně. Pak jsem měla tolik práce na závěrečném projektu a úkolech, že jsem na nějakou depku neměla čas. A taky se oteplilo - to je pro mě lék asi na všechny splíny - sluníčko. Miluju jaro a léto, takže to hrálo svou roli. </p><p style="text-align: justify;">Protože jsem byla po digitální akademii absolutně "naspeedovaná", hned jsem se pustila do kurzu UX Design Professional Certificate od Googlu, který stále dokončuji i když už jsem ho měla mít za sebou. 🙈 Oboje mi dalo hrozně moc a nasměrovalo mě to. Byl to rok, kdy jsem na sobě hodně zapracovala. V duchu seberozvoje se nesl celý rok. A někdy v září jsem sebrala odvahu a poslala životopis na svou první práci v IT. Psala jsem o tom v <a href="http://il-giornaledibordo.blogspot.com/2021/12/jak-jsem-si-nasla-svou-prvni-praci-v-it.html" target="_blank">minulém článku</a>. A vyšlo to, takže to pro mě byl další úspěch minulého roku a jsem za to moc vděčná. Dlouho jsem snila o práci, kterou bych mohla dělat kdekoliv a kdykoliv. A i když je to zatím spolupráce menšího rozměru, tak se mi podařilo něco takového najít. A bez digitální akademie by to nešlo ani náhodou. A bez mého manžela. Je mi to až trapný ho tady pořád chválit, má taky svoje mouchy, jako my všichni, ale bez jeho podpory by nebylo ani akademie a tudíž ani práce v IT oboru. S Rosárkou se na jaře učil prakticky jenom on, když já jsem psala funkce v JavaScriptu. 🙈 Byl mi oporou jako vždycky a já bych mu to letos ráda vrátila, alespoň tím, že z něj sejmu břímě "živitele rodiny". Protože co si budem, rodičák není zrovna lukrativní příjem. 😉 </p><p style="text-align: justify;">Jinak jsme rok strávili napůl doma, jako spousta jiných, a léto i podzim jsme protkali výlety, jak se jenom dalo a poznávali kouty naší země. V tom budeme letos pokračovat a doufám, že se nám podaří vydat se, po delší době, i do zahraničí. </p><p style="text-align: justify;">Do letošního roku žádná předsevzetí nemám, snad jenom víc malovat a zhubnout.😁 Ráda bych taky pokračovala v cestě, kterou jsem loni načala a dál se vzdělávala v oboru a četla víc knih. </p><p style="text-align: justify;">Ale... "Chceš-li pobavit Boha, pověz mu o svých plánech." To nám poslední dva roky dokázaly docela s přehledem. Takže si přeju hlavně zdraví, a to ostatní nějak přijde nebo taky ne...</p><p style="text-align: justify;">Krásný nový rok 2022!</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEin7if3O3sbiJMVI8M9yDTOUOs7r_ipu0VTxMmFpYN8JzlswM_YJnMbH5ZxDN56vcNsYiS3rpLeSI5-7mu4c-QQmxlgs3MipNpR0na9qsNT037OsZZ62v2z3gZ3NkJ8LcZHVvZQ4weVo8BhocwSz4ev0R8OMTJC2zQEwThQDolTcRNydS7knNlruba0=s6240" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="6240" data-original-width="4160" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEin7if3O3sbiJMVI8M9yDTOUOs7r_ipu0VTxMmFpYN8JzlswM_YJnMbH5ZxDN56vcNsYiS3rpLeSI5-7mu4c-QQmxlgs3MipNpR0na9qsNT037OsZZ62v2z3gZ3NkJ8LcZHVvZQ4weVo8BhocwSz4ev0R8OMTJC2zQEwThQDolTcRNydS7knNlruba0=w213-h320" width="213" /></a></div><p></p>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-731667886609427682021-12-22T05:19:00.005-08:002021-12-22T05:31:29.027-08:00JAK JSEM SI NAŠLA SVOU PRVNÍ PRÁCI V IT<p style="text-align: justify;">Kdybyste mi před rokem a půl řekli, že o něčem takovém budu psát, asi bych bych se hodně nasmála. Ale vzhledem k mojí "kariérní" minulosti se tomu vlastně vůbec nedivím. Práce je moje životní téma. Mám s tím pořád patálie, a to jenom díky své povaze, která nesnese autority (pokud si je já sama neuznám) a nesnáší stereotyp (a pevnou pracovní dobu). Jsem vlastně asi typický mileniál. 😀 Ale už jsem to tady psala stokrát, tak by to bylo házení hrachu na zeď. Nicméně co se přihodilo? Covid a karanténa v roce 2020. Dá se říct, že mi to změnilo život. Minimálně ten pracovní. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjV0pCGQpmiVWfssiCbSWkOkjWmqYk1qjFQ_24cM8PiEkqNMATCuWyARc5PSeOyZboFILY-g0iNDV9cjAmhhLMn8xXhY-XMv0AD0QdHPhLG26xy91aRDpncHA870bAqKm_Gh0YLHxsssy7lbARZ56x6xEUW1gqdxUsi4MYW6Un46LsMWwU3KjYf5INn=s4827" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3218" data-original-width="4827" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjV0pCGQpmiVWfssiCbSWkOkjWmqYk1qjFQ_24cM8PiEkqNMATCuWyARc5PSeOyZboFILY-g0iNDV9cjAmhhLMn8xXhY-XMv0AD0QdHPhLG26xy91aRDpncHA870bAqKm_Gh0YLHxsssy7lbARZ56x6xEUW1gqdxUsi4MYW6Un46LsMWwU3KjYf5INn=s320" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Já jsem holka z placu. Mám sice vysokoškolské zdravotnické vzdělání a pracovala jsem v nemocnici, ale půlku života jsem strávila po kavárnách a restauracích jako číšník (nepíšu servírka - mně se to slovo hrozně nelíbí). A do loňského března jsem si tak pořád přivydělávala k rodičovské. Jenže pak se svět přestal točit. Co teď? Já ze dne na den (jako miliony dalších) bez práce a hlavně plonková a to je to nejhorší, co se mi může stát - že nemám co dělat. Jenže to bych to nesměla být já, že. Takže jsem zabrousila do online prostředí a brouzdala internetem, co bych tak mohla dělat. Věděla jsem, že do nemocnice se vracet nechci a nechci ani běhat na plný úvazek po place. Sem tam ano, ale ne pořád. Samozřejmě jsem to (jako úplně všechno) konzultovala se svým manželem, se kterým probírám každý rok v podstatě jiný obor. 🙈 Ale on je trpělivý a vždycky mě vyslechne a poradí. No a protože mám blízko k vizuálnu a výtvarnému umění, říkala jsem si, že bych mohla být grafik. Jo, to bude ono. Grafik. Naučím se pracovat ve Photoshopu, Illustratoru a InDesignu a bude to. Jenže pak mi to přišlo málo. Chtělo by to nějaký "background". Našla jsem <a href="http://www.czechitas.cz" target="_blank">Czechitas</a>, a to bylo přesně to, co jsem hledala - kurzy tvorby webu, programování a dalších podobných, mně naprosto cizích, věcí. Chtěla jsem umět vytvořit webové stránky, abych uměla víc, než "jenom" grafiku (dnes vím, že by mi to rozhodně stačilo). Přihlásila jsem se na kurz a čekala, jestli mě vezmou - nevzali. Byla to Java, která by mi stejně byla dnes k ničemu, není to směr, kterým bych se chtěla vydat. Při prohledávání, co všechno se v IT dá dělat jsem narazila na dvě písmenka UX. Neměla jsem tušení, o co jde, takže jsem četla a zkoumala a řekla si, že to by mě mohlo bavit. UX neboli User Experience Design aneb aby web a aplikace nejen hezky vypadali, ale byli i funkční. Přihlásila jsem se tedy na Úvod do UX a tam mě už přijali. </p><p style="text-align: justify;">Při projíždění stránek Czechitas jsem narazila na Digitální akademii - tříměsíční intenzivní kurz, kde na konci budeme mít svou vlastní webovou stránku! Yes! To je přesně to, co jsem chtěla, akorát je jenom v Praze a Brně... Nechala jsem to být a pár týdnů na to zjistila, že Digitální akademie bude i v ČB. Neváhala jsem a hned, jak to šlo, jsem se přihlásila. V červnu jsem ji úspěšně absolvovala. Naučila mě spoustu nových věcí, ukázala nástroje, o kterých jsem neměla ani ponětí a taky pár kariérních rad. Hned po dokončení jsem se přihlásila na UX Design Professional Certificate od Googlu, který teď dokončuji. </p><p style="text-align: justify;">Mezi tím, na našem chatovacím kanále akademie, sem tam přistane nějaká nabídka práce, kterou nám posílá branch lead manažerka Žanet. A jednoho zářijového dne jsem na jednu z těch nabídek napsala...</p><p style="text-align: justify;">Byla to shoda okolností - chtěla jsem hledat práci až po Novém roce, ale září bylo zrovna období, kdy jsem měla malou osobní krizi. Završil to slučák s mými spolužáky ze střední, kde to bylo naprosto parádní a hodně mě to nakoplo. Po roce a půl doma, kdy jsem přecházela jenom z kuchyně do ložnice k počítači a zase zpátky, kdy mě už <i>vůbec nic </i>doma nebavilo, jsem si řekla, že potřebuju nějaký nový impuls (rovná se práci). A protože já o věcech moc nepřemýšlím a vrhám se do všeho po hlavě, poslala jsem životopis na pozici "junior webový vývojář v softwaru Wordpress". Říkala jsem si: "Wordpress, v tom jsem měla vlastní stránku, to nějak zmáknu," i když jsem si vůbec nebyla jistá. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa! Takže CV odesláno a snad do dvou dnů mi přišla odpověď, že by mě rádi pozvali na call přes Google meet. Ok, pohovor online - v tu dobu už mi to vůbec nepřišlo nic divného - po třech měsících akademie, kdy jsem mluvila do kamery, pohodička. Ale zavolat mi takhle před rokem, tak mě trefí. Ptali se mě samozřejmě na zkušenosti a portfolio - nemám ani jedno (respektive neměla jsem v tu dobu), ale nějakým zázračným způsobem mi zadali první úkol a pak se uvidí. </p><p style="text-align: justify;">Byla jsem dost nervózní, nebyla jsem si jistá, jestli to vůbec zvládnu, jestli s Wordpressem skutečně tak umím, ale jako improvizátor řeším problémy jak přijdou a snažím se nepřemýšlet dopředu. To je zbytečný stres. I když často to takhle přímočaře nejde. Samozřejmě jsem si taky říkala, že jsem to možná uchvátala a měla jsem počkat až... Ale na co vlastně? Správná doba neexistuje. Každopádně jsem se spoustu věcí naučila až při samotném vytváření stránky. Nabízeli mi sice pomoc grafika, kdybych potřebovala, ale chtěla jsem (hlavně sama sobě) dokázat, že to zvládnu sama. Takže i tu grafiku na stránku jsem si vyrobila ve Photoshopu. Jednoduše jsem si pustila návod na YouTube a bylo to.😀 První verzi mi sice vrátili, protože co si budeme povídat, byl to pokus-omyl a za moc to nestálo, ale s tou druhou už byli spokojení. </p><p style="text-align: justify;">A tak jsme navázali spolupráci, budu pro ně pracovat na živnostenský list, což mi naprosto vyhovuje. V lednu mám dokonce první pracovní schůzku! Asi nemusím říkat, jak moc se těším. Navíc budu ještě jako dobrovolník psát pro jeden web. V rámci <a href="https://cesko.digital/" target="_blank">Česko.Digital</a> jsem si našla jeden projekt, který mi byl blízký a napsala jim, že bych ráda pomohla jako copywriter. Navíc je to i skvělá zkušenost. </p><p style="text-align: justify;">Snad se to bude vyvíjet dobrým směrem a časem ze mě bude ten UX designer. 😊 Každopádně mám radost a těším se, co nového mi to přinese. </p>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-70072472836240163892021-06-25T09:20:00.100-07:002022-01-04T08:43:01.575-08:00DIGITÁLNÍ AKADEMIE OD CZECHITAS<p style="text-align: justify;">V posledním příspěvku (nebo předposledním?) jsem psala o tom, jak jsem se s nadšením přihlásila na Digitální akademii od Czechitas. Píše se červen 2021 a já ji mám, úspěšně, za sebou. A moc ráda bych se podělila o zkušenosti a dojmy z celého posledního čtvrt roku a jak to vlastně všechno začalo.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhdoapa8TNxKVAVBLp6e96FD96uUEI1PuD8jq4NFK8aKRjESan5WxEYIdKqCxSuXGlurl5YM0PCaJ_A-q6oDmYTj7tQyj8BHh9xuTo7ptbef-mAKDISlkqdn79AVGbLhSTZ5jtHTpDGo5hICBjjWLUflUIQ46ebCmq7EdiVi2Ai7URM1rQEmbYDvbEe=s3165" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="3165" height="155" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhdoapa8TNxKVAVBLp6e96FD96uUEI1PuD8jq4NFK8aKRjESan5WxEYIdKqCxSuXGlurl5YM0PCaJ_A-q6oDmYTj7tQyj8BHh9xuTo7ptbef-mAKDISlkqdn79AVGbLhSTZ5jtHTpDGo5hICBjjWLUflUIQ46ebCmq7EdiVi2Ai7URM1rQEmbYDvbEe=s320" width="320" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;">Už jsem asi psala, jak jsem se k Czechitas dostala - bylo to loni při první karanténě. Byla jsem najednou úplně plonková, což mi vůbec nesvědčí a hledala jsem nějakou náplň na těch čtrnáct dní karantény (ha ha). Původně jsem hledala grafické kurzy - Photoshop, Illustrator, InDesign a tak. Ale vyskočily na mě stránky Czechitas a koukala jsem tam. Long story short - našla jsem něco, co se jmenovalo Digitální akademie. Je víc druhů, mě zaujala ta o tvorbě webu. A říkala jsem si, že by bylo fajn, kdyby něco takového bylo i v Budějcích. Na podzim se stalo, že Czechitas vypsaly termín v ČB a já se, hned jak to šlo, přihlásila. </p><p style="text-align: justify;">Přihlášení probíhá na stránkách Czechitas a v přihlášce kromě jména a podobně musíte uvést i svoji motivaci ke kurzu. Dále je potřeba natočit videomedailonek. Toho se spousta holek bojí a já na tom nebyla jinak. Mluvit do telefonu a natáčet se, fakt není moje parketa (respektive nebyla, dneska po akademii online je všechno úplně jinak 😆) a medailonek, který měl trvat jednu minutu jsem natáčela celé odpoledne. Nakonec jsem ale něco dohromady dala a poslala společně s přihláškou a životopisem. To bylo 2. prosince 2020. </p><p style="text-align: justify;">3. února 2021 mi přišel dlouhý e-mail, že mě na akademii přijali!! Nevěřila jsem vlastním očím a ještě víc jsem nevěřila, když mi pár minut na to přišel další e-mail, že mě zařadili mezi stipendistky. Byla jsem naprosto připravená si kurz zaplatit, dokonce jsem do přihlášky zaškrtla možnost, že o stipendium žádat nechci, protože jsem si říkala, že třeba budou holky, co ho budou potřebovat víc než já. Kritériem pro získání stipendia bylo: bydlet v jihočeském kraji nebo na Vysočině a nebo mít jedno a více dětí do patnácti let. Já splňuju oba dva předpoklady. Samozřejmě stipendium není zadarmo - upsala jsem se k tomu, že akademii zvládnu úspěšně - jak závěrečný test, tak finální projekt. Kdyby ne, doplácela bych celé kurzovné. </p><p style="text-align: justify;">Strašně jsem se těšila a 2. března jsem se dočkala. Akademie startuje! Kvůli situaci byla celá akademie online, za normálních okolností bývá offline. Celá je koncipována tak, že během pracovního týdne jsou dvě večerní lekce od 17.30 do 20.30 a v sobotu jedna od 9.30 do 17.30. To je na začátku. Konec akademie vypadá tak, že máte volno jenom v neděli. 😆</p><p style="text-align: justify;">Následoval večer, kdy jsme se všichni vzájemně představili - účastnice, lektoři, kouči a organizátorky za českobudějovickou pobočku. </p><p style="text-align: justify;">A pak to začalo. </p><p style="text-align: justify;">Akademie je rozdělená do několika témat - začíná se HTML a CSS, pokračuje se JavaScriptem a končí Reactem (nebo Vue.js, asi záleží). V mezičase programmování a stylování jsou kariérní workshopy a mentoring open hours, kde se lidé z IT dělí o své zkušenosti (mimochodem, tyhle hodiny určitě doporučuju i když jsou nepovinné, ale fakt to stojí za to, je to super!) Ke konci potkáte svého mentora, který vám bude pomáhat s projektem - webovými stránkami a taky si napíšete závěrečný test. </p><p style="text-align: justify;">První lekce byla v sobotu, takže celodenní a jednalo se o HTML a CSS. Po konci lekce jsem byla úplně zoufalá a brečela jsem, že to v životě nemůžu zvládnout, vůbec tomu nerozumím a nevím, co se po mně chce. 😔 A naneštěstí v online prostředí nemáte s kým ty pocity sdílet, je na začátku strašně těžký se osmělit a třeba jenom něco napsat do chatu. Mluvení do kamery notebooku mi připadalo jako totální úlet a dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla. Takže ten začátek byl fakt náročný a i přes to, že asi většina z nás měla stejné pocity, tak tím, že jsme se nevídaly nikde v učebně naživo, nebylo to jak sdílet. V tom je nevýhoda online lekcí. Navíc když vám něco nejde, často se stydíte to ukázat. Je to prostě tak. Ale postupem času jsme si na to všechny zvykly a dneska si dokážu představit, že bych absolvovala i pohovor online, což pro mě před čtyřmi měsíci bylo naprostý sci-fi. </p><p style="text-align: justify;">Pocitu beznaděje jsem se začala zbavovat až ke konci JavaScriptu, tedy zhruba ve dvou třetinách akademie. Dostávaly jsme úkoly, a ty pro mě byly hrozně stresující, protože stíhat dítě na distanční výuce, úkoly na akademii a ještě se k tomu učit probíranou látku byla hrůza. Ale pak jako by se to zlomilo a hodila jsem to za hlavu. Prostě buď to půjde nebo nepůjde. Po odevzdání všech úkolů jsme potkaly své mentory a mohly se pustit do závěrečného projektu a hackatonu. </p><p style="text-align: justify;">Hackaton byl dvoudenní - dvanáct hodin v sobotu a v neděli. A stálo to za to! Bylo to dost náročné, ale udělaly jsme spoustu práce a fakt nám to moc pomohlo. Ten konec akademie - zhruba poslední měsíc - je fakt jízda. Já jsem už ani nechodila ven. Moje jediná cesta vedla z ložnice do kuchyně udělat si další kafe 😀 Holky byly zoufalý, kdy to tý mámě už konečně skončí, protože mě vídaly dost sporadicky. Myslím, že jsem na židli v ložnici vyseděla důlek 😀 Ale všechno jsme zvládly, projekt odevzdaly včas a testem jsme taky prošly (i když já až na druhý pokus). A pak už následoval jenom galavečer, kde jsme projekty představily porotě. </p><p style="text-align: justify;">Byl to masakr, ale kdyby se mě někdo zeptal, jestli do toho má jít, tak moje odpověď by byla naprosto jednoznačná - URČITĚ ANO!! Je to hodně intenzivní kurz, ovšem zkušenost k nezaplacení a mně otevřela dveře do úplně nového světa a jsem hrozně namotivovaná vzdělávat se v IT dál a dál a pak si zkusit najít práci v IT oboru. Jsou přede mnou naprosto netušený obzory a když si vzpomenu, že jsem před rokem pomalu ani nevěděla, co to je HTML.... Ušla jsem obrovský kus cesty. Od nuly k funkčním webovým stránkám na cloudovém úložišti. </p><p style="text-align: justify;">A tím to nekončí. Digitální akademie je teprve začátek. Pokračuju dál, tvořím další webovky a už jedu další kurz. Protože pro mě cesta je cíl. To už mám v sobě srovnaný 😃</p><p style="text-align: justify;">Závěrem bych určitě chtěla vyjádřit, jak jsem nevýslovně vděčná svému manželovi. Za jeho podporu nejen slovní, ale i skutkovou. Jak vařil, pral, staral se o holky. Za jeho toleranci. Bez něj by se žádnej z mých bláznivých nápadů nikdy neuskutečnil. Děkuju 💖</p>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-38040973933526340932021-01-10T06:52:00.000-08:002021-01-10T06:52:00.112-08:00NA CESTĚ DO POHOŘÍ NA ŠUMAVĚ<p style="text-align: justify;">Pohoří na Šumavě je malá vesnička v českém pohraničí mezi Novými Hrady a Kaplicí. Německý název je Buchers a před válkou zde žilo zhruba třináct set obyvatel, z toho asi tisícovka bylo německé národnosti. V současnoti by obyvatele člověk spočítal na prstech jedné ruky. Celá vesnička se doslova zvedla z popela a chalupy se postavily znovu. Dominantou vesničky je Kostel Panny Marie Dobré rady, který je napůl rozbořený, ale část byla zrekonstruována, stejně tak jako fara, která je hned naproti a je nádherná! </p><p style="text-align: justify;">Pohoří na Šumavě je přístupné z několika směrů. Ať už od Nových Hradů, Českého Krumlova, Kaplice nebo třeba Trhových Svinů a Benešova nad Černou. My jsme se vydali z Českých Budějovic, směrem na Trhové Sviny, přes Horní Stropnici (kde se nachází nádherný gotický kostel) do Dobré Vody. Dobrá Voda je poutní místo s barokním kostelem Panny Marie Těšitelky. Vyvěrá zde pramen, který je mírně radioaktivní a léčivý. Jeho léčivá schopnost byla objevena již v 16. století. Tohle místo je známé široko daleko a spousta lidí sem právě pro tuto vodu jezdí, nejenže je léčivá, ale hlavně opravdu dobrá. Třeba v Mariánských Lázních se některé prameny nedají pozřít, ale tahle voda je chuťově fantastická. Já jsem do Dobré Vody jezdila s babičkou a dědou, kteří si jezdili právě pro vodu. </p><p style="text-align: justify;">Kostel je úžasně zrekonstruovaný a celé místo vypadá rozhodně lépe než před dvaceti lety. Od poutního kostela je úžasný výhled do širého okolí a prý je zde nejčistší vzduch. Rozhodně doporučuji navštívit, nejenom kvůli vodě.)</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_2uodX75hAWcUGKqaHPD5UI9_FXjKDgXMPCYqgnZfbJmxITd2PEVB5j-01nuGiZcdL-JectE3EjizkwxbhEp3MyIkNhm-DQ6ad7dQV5f2NXsiGBBw0CExZYfuu_CxcyEJ5il_WWuAoQk/s2048/IMG_20201114_105200.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_2uodX75hAWcUGKqaHPD5UI9_FXjKDgXMPCYqgnZfbJmxITd2PEVB5j-01nuGiZcdL-JectE3EjizkwxbhEp3MyIkNhm-DQ6ad7dQV5f2NXsiGBBw0CExZYfuu_CxcyEJ5il_WWuAoQk/w640-h480/IMG_20201114_105200.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kostel Panny Marie Těšitelky</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIOmrHGwMPTl2rocl1tSSnMhJF0rXgePVCCIRfHeFrzQiBaxSRAiiGBdl7WXH48oQ_n0bNWhyphenhyphenc25xO-CbM32vURyUXJj0NPTjSCDgCZiri3uIbt0vvNcxTT3fci6UdaHAPdZuclrKfYYE/s2048/IMG_20201114_111017.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIOmrHGwMPTl2rocl1tSSnMhJF0rXgePVCCIRfHeFrzQiBaxSRAiiGBdl7WXH48oQ_n0bNWhyphenhyphenc25xO-CbM32vURyUXJj0NPTjSCDgCZiri3uIbt0vvNcxTT3fci6UdaHAPdZuclrKfYYE/w480-h640/IMG_20201114_111017.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiArPyemm2mXk3lhtD9it7Zk22vrFIju1RRQUQeCz8tPanGfIWBN05uyXwnRkD-bkJGO1VvQb9yj_bhRhSVL0pa2CPZTaxSJE4P3q-1fezQVTuSTc3-RwShTsNHU7dNZoyKta-DPSu0PSs/s2048/IMG_20201114_110402.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiArPyemm2mXk3lhtD9it7Zk22vrFIju1RRQUQeCz8tPanGfIWBN05uyXwnRkD-bkJGO1VvQb9yj_bhRhSVL0pa2CPZTaxSJE4P3q-1fezQVTuSTc3-RwShTsNHU7dNZoyKta-DPSu0PSs/w480-h640/IMG_20201114_110402.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkgxQDqtRHI_nQyl8lIos1nfQ_E9qaSEJrTsgrnUApH_2xthVz12sakOj7VVNN1__Otrke3BkcCvHgdkk1x0RyDY4sMdVWLTQIp2aJ8uBkLFpVI-7Q7cyoHf6ku3obJS0fAs-0DPgka4/s2048/IMG_20201114_110435.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkgxQDqtRHI_nQyl8lIos1nfQ_E9qaSEJrTsgrnUApH_2xthVz12sakOj7VVNN1__Otrke3BkcCvHgdkk1x0RyDY4sMdVWLTQIp2aJ8uBkLFpVI-7Q7cyoHf6ku3obJS0fAs-0DPgka4/w640-h480/IMG_20201114_110435.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXzL5SMAzATs3AjI9TsaLp2GgJuIgqFk652eaaw9FnbjJs8YELchAeyvRYi4aEmD3RgUWYVFE5ogGyP8qo9F4vkUW1vg4RkEpOqqHOxgqQFSKFKoB-cG85gIuWYQW7YwbY43KK5LQK-Ps/s2048/IMG_20201114_105818.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1537" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXzL5SMAzATs3AjI9TsaLp2GgJuIgqFk652eaaw9FnbjJs8YELchAeyvRYi4aEmD3RgUWYVFE5ogGyP8qo9F4vkUW1vg4RkEpOqqHOxgqQFSKFKoB-cG85gIuWYQW7YwbY43KK5LQK-Ps/w640-h480/IMG_20201114_105818.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Poté jsme se vydali přes Hojnou Vodu a Černé Údolí do Pohoří na Šumavě. Vesnička uprostřed luk a lesů, kde je v současné době pár nových (a krásných) chalup postavených podle starého vzoru. Jedná se o vesnici, která byla celá postavená kolem jedné cesty lemované stromy a dole na jejím konci (nebo spíš začátku) je hřbitov, který je celkem zachovalý, protože ho stále udržují potomci bývalých obyvatel, stejně jako kostel. Ve zřícené části kostela jsou fotografie a mapy toho, jak kdysi živá sklářská vesnice vypadala. Za kostelem stávala škola, která je stržená a zbyly po ní jen základy. Až z toho člověka mrazí.... Mě tedy určitě. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Do Rakouska je to odsud kilometr a půl a za hranicemi stojí Bucherser Gedenkkapelle a od ní je to asi kilometr k pramenu řeky Lužnice. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">České pohraničí je kouzelné a díky jeho historii taky tajemné a tady na jihu a jihozápadě lemováno Novohradskými horami a Šumavou, takže o to je ještě kouzelnější.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVLUT7pV3E0oQ30KdyK8sNTYIjVUP9jPVpMUjUKVA-NewHStSBcKBpdH82KEfHboD8pTGtbJhpqpnB65c62D7NJSZ0T5xYDXBVQ06lyo24LxfAq8amCXHTGESxqr1kddoXnsOV6nQy7MY/s2048/IMG_20201114_132041.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVLUT7pV3E0oQ30KdyK8sNTYIjVUP9jPVpMUjUKVA-NewHStSBcKBpdH82KEfHboD8pTGtbJhpqpnB65c62D7NJSZ0T5xYDXBVQ06lyo24LxfAq8amCXHTGESxqr1kddoXnsOV6nQy7MY/w640-h480/IMG_20201114_132041.jpg" width="640" /></a></div><br /> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj61CXBscV58nW-phikP_aENdc2-pRv7ZIOK9CzU7px-rBW-8wjCRV7eEprFxKA-cTJ8bJ40PM92INhzVHbhhkHC16ToIPiPRoIuggNKR7_fAWpKkw975ug-n0hELcbNhBDOyMh2GxTDs/s2048/IMG_20201114_125722.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj61CXBscV58nW-phikP_aENdc2-pRv7ZIOK9CzU7px-rBW-8wjCRV7eEprFxKA-cTJ8bJ40PM92INhzVHbhhkHC16ToIPiPRoIuggNKR7_fAWpKkw975ug-n0hELcbNhBDOyMh2GxTDs/w480-h640/IMG_20201114_125722.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pomník obětem první světové války hlásá "už nikdy válku," jak to dopadlo, víme...</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZjK0l-ljqtnNiCjY1fWo1AvwP0mXj1wAY_pUWPrIYckcGexrU_64TWUdwXYhkj-5S8VPIyVBrqdZpkn4uodu8xQtuLJhSeZVlPKrNKA9mwwZuMtzKv2Zxga8gRoswbergYoA8RrxDNUI/s2048/IMG_20201114_125817+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZjK0l-ljqtnNiCjY1fWo1AvwP0mXj1wAY_pUWPrIYckcGexrU_64TWUdwXYhkj-5S8VPIyVBrqdZpkn4uodu8xQtuLJhSeZVlPKrNKA9mwwZuMtzKv2Zxga8gRoswbergYoA8RrxDNUI/w480-h640/IMG_20201114_125817+%25281%2529.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kostel Panny Marie Dobré rady</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-vvf1TbT4gZmhmiOGkAGbGVZABrs8UKkhgq3wAIF7uCYcPCm4vbG8ttuR5giP-Tz6C941mtybQQ_gKgtj0AhX-1elNV4sbCFvOoK3xdND8weCjuGPcPcld0Fm-lqpkQyO0p5bTDtvsNQ/s2048/IMG_20201114_130041+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-vvf1TbT4gZmhmiOGkAGbGVZABrs8UKkhgq3wAIF7uCYcPCm4vbG8ttuR5giP-Tz6C941mtybQQ_gKgtj0AhX-1elNV4sbCFvOoK3xdND8weCjuGPcPcld0Fm-lqpkQyO0p5bTDtvsNQ/w640-h480/IMG_20201114_130041+%25281%2529.jpg" width="640" /></a></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDkAxVY9Oux2aEGQLYjsCpEjQhg9PmtDXvnmu8U4F-KjtQ6u9v-H6o-y4nYtPjhTTAZwVgZFSc35L0AQZA-IV8WFkWQgPsZB-Wb8a28HERzH-ZKygNPfbws3GDehQkUzfqePVCygzxkl4/s2048/IMG_20201114_131509-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDkAxVY9Oux2aEGQLYjsCpEjQhg9PmtDXvnmu8U4F-KjtQ6u9v-H6o-y4nYtPjhTTAZwVgZFSc35L0AQZA-IV8WFkWQgPsZB-Wb8a28HERzH-ZKygNPfbws3GDehQkUzfqePVCygzxkl4/w480-h640/IMG_20201114_131509-01.jpeg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hřbitov</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2w6FyEc3nUtD4C1OAbLBz4uGvOkzMu8waG2KhNcgQeAb_FuS8xKSlVUkIvHKVuzEi7rkKYs78NmIa9mHe4nCingxmHBMt9ZQBg8Cr4FHDlkdyTzkPyckq3KLYHq_pKkftVk3dFOIunJs/s2048/IMG_20201114_131747.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2w6FyEc3nUtD4C1OAbLBz4uGvOkzMu8waG2KhNcgQeAb_FuS8xKSlVUkIvHKVuzEi7rkKYs78NmIa9mHe4nCingxmHBMt9ZQBg8Cr4FHDlkdyTzkPyckq3KLYHq_pKkftVk3dFOIunJs/w480-h640/IMG_20201114_131747.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hřbitov</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-29568390083037743432020-12-21T15:25:00.005-08:002020-12-22T02:30:19.139-08:002021<p style="text-align: justify;">Jako každoročně, ani letos nevynechám svoje předsevzetí do roku následujícího a ohlédnutí se za rokem končícím. Letos to byla jízda! </p><p style="text-align: left;"><span style="text-align: justify;">Mimochodem, když píšu článek, vždycky poslouchám nějakou hudbu. Dneska je to soundtrack k filmu "Hair" Miloše Formana, když jsem byla středoškolačka ten film byl pro mě </span><i style="text-align: justify;">všechno - </i><span style="text-align: justify;">60. léta, </span><span style="text-align: justify;">éra hippies, skvělá hudba, volnomyšlenkářství, ale i experimentování s drogama a pohrdání (zbytečnou) válkou, byla v tom prostě svoboda a mě to hrozně imponovalo. Já byla dost bohém a rebel a naši to se mnou neměli vůbec lehký - snad to moje dcery nepodědí ;-)</span></p><p><span style="text-align: justify;">Letošní rok nám všem ukázal, že pod kontrolou nemáme vůbec nic. Že veškerý naše "pevný" plány se z hodiny na hodinu můžou zhroutit jako domeček z karet. Myslím si, že s veškerými plány budou teď všichni docela opatrní. Možná je to vlastně dobře. Jedinej okamžik, kterej totiž platí je <i>teď.</i> </span></p><p style="text-align: left;"><span style="text-align: justify;">A jaký byl můj rok? Asi nemůžu říct, že úplně špatnej. Když jsem si loni četla horoskop na rok 2020, psalo se tam, že to bude rok velkých změn. Pro všechny. Myslím si, že ani ti, co ten horoskop psali, ani neměli ponětí jak moc. Ráda bych řekla, že jsem konečně ve svých čtyřiatřiceti letech přišla na to, co chci v životě dělat, ale ne, to se zatím nepodařilo (a možná nikdy nepodaří), ale myslím, že jsem k tomu zase o kus dál. Srovnala jsem si pár věcí v hlavě - co vlastně v práci chci a nechci dělat a jakou práci chci a nechci. A to je na mě docela úspěch :-) Malinko jsem se zatoulala do oborů, které by mě před rokem ani nenapadly, že bych se jim mohla věnovat. Také jsem znovunalezla svůj dětský koníček - výtvarné umění, přihlásila se do Ateliéru TVOR na kurzy pro dospělé a tam všechno začalo... moje pohledy jinam. Začala jsem číst o výtvarném umění, grafických programech, </span><span style="text-align: justify;">koupila svoje první akvarely, </span><span style="text-align: justify;">vytvořila vlastní webové stránky ve Wordpressu a začala pokukovat na kurzy tvorby webu za pomoci HTML, Javascriptu a CSS, abych to uměla od píky.... </span></p><p style="text-align: left;"><span style="text-align: justify;">No a skončilo to tak, že jsem 2. prosince vyplnila dlouhou přihlášku s motivačním dopisem, videomedailonkem o mně (to nikomu nepřeju natáčet :-D ) a životopisem na Digitální akademii od <a href="https://www.czechitas.cz/cs/?gclid=CjwKCAiArIH_BRB2EiwALfbH1P63JxUVKCy4OgVPeLPQF0e93AapQgh9y_NfsuYxhE5J3xeBAHyNVRoCBMEQAvD_BwE" target="_blank">Czechitas</a>. Konkrétně Digitální akademie: Front - end web. No a teď zbývá jenom čekat do 10. února, jestli mě přijmou. Když ano, tak 2. března pro mě začne tříměsíční intenzivní kurz, čtyři dny ze sedmi se budu po večerech učit tajemství kódu a vytvářet svůj vlastní projekt. Celá tříměsíční dřina je zakončena galavečerem se zástupci firem s IT oddělením z jihočeského kraje, kde účastnice prezentují své webové projekty nebo aplikace. Malovat budu samozřejmě dál, toho už se nikdy vzdát nechci a příští rok se do toho chci pustit ještě víc než letos, teď v prosinci jsem to dost zanedbávala. Mám nějakou svoji vizi a chtěla bych se trochu posunout a nemalovat to, co je trend, ale to, co jsem já, co jde ze mě, co se líbí mně. </span></p><p><span style="text-align: justify;">Minulý týden jsem na starém dobrém Aukru vydražila starou analogovou zrcadlovku Minolta SRT 303 z roku 1973. Stalo se tak ihned po absolvování základního kurzu fotografie. A mám z ní obrovskou radost! Hned o Vánocích ji zkusím. Na film jsem naposledy fotila v roce 2008 na dovolené v Nice ve Francii. Takže před dlouhými dvanácti lety. Nemůžu se dočkat, až si poprvé půjdu pro vyvolaný film a skutečné fotky. </span>Tolik k roku 2020. Pro mě byl rokem objevů, ve všech významech toho slova :-)</p><p style="text-align: justify;">Rosárka šla také do první třídy a Oliv oslavila svoje první narozeniny. Mají se moc rády a i když bych je někdy přetrhla, tak jsem ráda, že je obě máme. Už si neumím představit, že by byla Rosárka sama, s dvěmi dětmi je to rozhodně náročnější, v jednom kole, ale i veselejší, člověk se fakt <i>nikdy </i>nenudí. :-D</p><p style="text-align: justify;">Samozřejmě to vždycky nebylo růžový, pro mě ta izolace prostě není a být neustále doma moc nedávám, občas propadám depce, ale teď v prosinci jsem na to neměla moc čas, protože jsem pekla - cokoliv, myslím, že tolik jsem toho neupekla za posledních pět let. Já pečení nesnáším, ale co pořád doma dělat, že. Myslím, že letos se v Česku upeklo doma hodně chleba :-D</p><p style="text-align: justify;">A příští rok? Já mám ty předsevzetí vlastně pořád stejný. Do příštího roku bych prostě chtěla na sobě víc pracovat. Víc číst, víc se vzdělávat v tom, co mě baví (a toho je dost). Konečně zhubnout na svojí váhu před těhotenství číslo jedna :-D a zároveň s tím se víc hýbat. Věnovat se holkám, být víc v klidu, nestresovat sama sebe kravinama (to umím dost dobře), naučit se odpočívat, zpomalit. To mi moc nejde, mám často pocit, jako bych životem běžela. Mám prostě takovou povahu, chci dělat všechno, vidět všechno, jenže to často nejde. Nebo aspoň ne najednou. </p><p style="text-align: justify;">"Mám neklidnou duši, proto musím mít i neklidný život." - Steve "Loveček" Lichtag </p><p style="text-align: justify;">Tenhle citát jsem viděla v pořadu 13. komnata Steva Lichtaga na České televizi. Steve Lichtag je producent, režisér, potapěč, dobrodruh a zakladatel Mezinárodního filmového festivalu Voda - moře - oceány (mimochodem probíhá každoročně v Hluboké nad Vltavou) natáčející přirodovědné dokumenty, mimo jiné i ten o žraloku bílém, který natočil bez ochranné klece. Od té doby, co jsem ho slyšela vím, že si tenhle citát nechám vytetovat. Protože mě úplně přesně vystihuje. </p><p style="text-align: justify;">Taky bych chtěla umět šetřit. Jenže to mi už vůbec není vlastní. Můj postoj k penězům je asi takový "užij si je, dokud je máš," na žádný "zadní vrátka" nebo tak vůbec nemyslím, a tak všechno rozfofruju téměř okamžitě. A ve finále ani nevím za co. Ale budu se snažit, fakt. Aspoň trochu. </p><p style="text-align: justify;">Nakupovat víc lokálních potravin. </p><p style="text-align: justify;">To je všechno, o cestování nemluvím, protože to bych strašně ráda, ale plánovat to nechci, to se uvidí až podle aktuální situace ve světě.... A já nechci někam přiletět a pak brouzdat ulicema, kde je všechno zavřený. I když se samozřejmě cestovat může, to jo. </p><p style="text-align: justify;">Přeji vám krásné Vánoce a do roku 2021 nám všem přeji ať můžeme jít na kafe. Bez roušky. ;-)</p>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-57684542836617990492020-10-28T14:30:00.006-07:002020-10-28T14:35:30.726-07:00V HLAVĚ<p style="text-align: justify;">Od posledního příspěvku uběhlo víc jak půl roku, to je dost šílený. Celý letošní rok je šílený. Od začátku, asi až do konce. </p><p style="text-align: justify;">Máme tu karanténu číslo 2, je říjen, dva měsíce do Vánoc. Půlka lidí nechodí do práce, protože prostě není kam. Ekonomika v háji, psychika populace taky. Buď ztratili hlavu čtoucí média cpoucí koronavirus všem do ksichtu a věří tomu nebo si naopak myslí, že je to dílem iluminátů a virus na nás někdo seslal pro nastolení Nového Světového Řádu. Oukej. Já četla George Orwella. 1984 a Farmu zvířat. Pokud jste tak ještě neučinili, čtěte! On věděl. Ale ne... nepřikláním se na stranu s ilumináty. Ani na tu druhou, že bych médiím zobala z ruky. Jsem někde mezi tím. </p><p style="text-align: justify;">Na jaře, když se všechno poprvé zavřelo, nikam se nesmělo a když jsem jela nakoupit chodila jsem mezi lidmi s rouškou, co měli rukavice na rukou a jejich výrazy v očích byly něco mezi strachem a štítěním se ostatních. Já v té době seděla doma, sledovala události v Maďarsku, Polsku a říkala si, že nás to snad nepotká. A došlo mi, jak je "svoboda" křehká. Zavřené hranice, to moje generace zažila naposled ve školce a to jenom chvilku. Takže pro nás to byl šok. Jako fakt. Totální facka přes pusu. A určitě jsem nebyla jediná, kdo to špatně nese. Dost často jsem ležela večer v posteli a plakala. Ne snad kvůli tomu, že nemůžu do práce nebo si jít koupit boty, ale proto, že jsem se bála, kam to může zajít. Jak snadno jde ovládat lidi. Celou společnost. Skrze co. Skrze strach.</p><p style="text-align: justify;">Pak přišlo léto. To bylo strašně fajn, kavárny se otevřely, mohlo se cestovat, všechno se zdálo být normální. Rosárka měla jít do první třídy. </p><p style="text-align: justify;">Září. Rosárka šla do první třídy, na měsíc. A je to tady znova. Karanténa, lockdown, jedno jak to nazveme. Distanční výuka. Ona miluje děti, chodí do školy hrozně ráda. Je prostě extrovert. Kvůli ní mě ta situace mrzí nejvíc. To, že si nezajdu na kafe mě sice dost štve, ale nejvíc mě bolí ji vidět při videohodině, jak je nadšená, že zase všechny vidí. A nevěřím tomu, že se školy do konce roku otevřou. Ale víte co? Děti jsou úžasně přizpůsobivé. Rosárce vůbec nepřijde, že by něco mohlo být jinak. Občas si posteskne, že by ráda šla do školy, ale to je všechno. Bere to jak to je. </p><p style="text-align: justify;">A já už taky. Protože s tím stejně nic nenadělám. Na podzim jsem měla spoustu plánů - přihlásila jsem se na kurz celoživotního vzdělávání Dějiny umění na Filozofické fakultě, chtěla jsem chodit na kickbox, malovat do TVORu a všechno je pryč. Ze začátku jsem to dost těžko nesla, protože jsem na rodičovské a tohle byly "moje" dny. Respektive jeden den, kdy jsem to jenom já. Markéta Hájková. Ne máma s upatlanou mikinou od kaše, ne manželka manžela, ale já. Sama za sebe. Samozřejmě jsem všechno dohromady, ale já prostě k životu potřebuju být sama. Někdy. Jít sem tam do práce a mít něco "svého," protože kdybych byla máma a manželka 100% svého času, tak mi hrábne. A myslím si, že tohle je strašně důležitý, mít čas pro sebe. Jenom pro sebe. Ať už ho člověk tráví jak chce, nemusí se zrona akademicky vzdělávat nebo kopat do ostatních v propoceným triku. Může vyšívat, péct, jezdit na kole, jít nakupovat, ke kadeřníkovi, cokoliv. Věřím, že pak má člověk mnohem víc energie na to být tou mámou a manželkou na 100%. Já ráda od dětí a manžela odcházím, ale o to raději se vracím. </p><p style="text-align: justify;">No ale osud tomu chtěl jinak a já jsem teď doma na 100%. Z počáteční "deprese" jsem se dostala, prostě jsem to hodila za hlavu. Pochopila jsem, že nemá moc cenu se zabývat něčím, co prostě nezměním a musím si užívat tu přítomnost. Hrozný klišé, ale je to tak. Nastavila jsem nám jakýs takýs režim a docela to jde. Navíc nejsem rozlítána jako normálně a mám čas zase zkoušet nové recepty, kreslit, malovat, budovat si webové stránky, upravovat fotky. V tom jsem se poslední dobou dost našla a zaměstná mi to mysl. Sleduju i politické dění, to ne že ne a musím říct, že tenhle rok se mi v tomhle směru dost rozšířily obzory. Docela mě to baví :-) Karanténa mě vlastně naučila spoustu věcí, otevřela mi nejedny dveře. Objevila jsem věci, o kterých jsem ještě před rokem neměla tušení, pustila jsem se do spousty "výzev," všechny byly na poli výtvarném. Ještě před rokem bych nenakreslila ani sedmikrásku, dneska mě čeká malba koně na plátno (<i>tyvole</i>). Loni bych takovou "zakázku" rozhodně odmítla. Letos už ne. </p><p style="text-align: justify;">Někde jsem slyšela, že štěstí je nastavení mysli. Nemůžu víc než souhlasit. I když je to někdy těžký a okolnosti ovlivňují každého z nás, snažím se o to. </p><p style="text-align: justify;">Přeji pohodové podzimní dny, opatrujte se! </p>Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-81453100597565937032020-04-07T12:57:00.003-07:002020-04-09T01:22:59.949-07:00BORKOVICKÁ BLATA<div style="text-align: justify;">
Dnes tu mám tip na místo, kde jsme byli v pátek, a kam se směle můžete vydat i teď v období karantény. Jsou to Borkovická blata nacházející se severozápadně od města Veselí nad Lužnicí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Borkovická blata jsou oblastí, kde dříve probíhala průmyslová těžba rašeliny, ovšem dnes je zde přírodní rezervace, která skýtá spoustu druhů živočichů, rostlin i hub. Rezervaci má na svědomí RNDr. Jiří Bumerl - biolog, který v roce 1993 založil SOŠ pro ochranu a tvorbu životního prostředí právě ve Veselí. Nezmiňuji to náhodou - já jsem měla tu čest tam chodit a v roce 2006 tam odmaturovat. Dnes se už škola jmenuje jinak a i obory jsou tam trochu jiné, ale to je vedlejší. Se školou jsme projeli spoustu míst, která mají co do činění s ochranou přírody a krajiny a tohle bylo jedno z nich. Borkovická blata. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud pojedete z Českých Budějovic, nejjednodušší je směr na Veselí a pak ve Veselí zahnout na Žíšov nebo Sviny. Odtud přes Borkovice a Mažice k parkovišti u Borkovických blat. Odsud už vede perfektně značená turistická stezka. Celý okruh je dlouhý asi šest kilometrů a je ideální i na procházku s kočárkem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7BvZvr7lIyrRINlXN7n5aousTEzLxb7j77hbmOeNy6YQXKkquoyBFw68Hw3PJGzYdkejUPZJj9XIGIcyKoKNko6hjWk-27QcXiQ_CWLHRFkTonBACLQ-ebzrfaskA0CG4zVsBs_YUDp8/s1600/Mapa.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="624" data-original-width="870" height="458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7BvZvr7lIyrRINlXN7n5aousTEzLxb7j77hbmOeNy6YQXKkquoyBFw68Hw3PJGzYdkejUPZJj9XIGIcyKoKNko6hjWk-27QcXiQ_CWLHRFkTonBACLQ-ebzrfaskA0CG4zVsBs_YUDp8/s640/Mapa.png" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: xx-small;"><i>Naučná stezka Borkovická blata (mapy.cz)</i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><span style="font-size: x-small;"><br /></span></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Naučná stezka má dvanáct velkých tabulí a čtyřicet osm malých. Na každé jsou informace o místní fauně nebo floře, místním kraji a těžbě rašeliny, která tu kdysi probíhala.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
1. Naučná stezka Borkovická blata (úvod)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
2. Blatská architektura</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
3. Blatský kroj</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
4. Využití rašeliny</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
5. Rostliny Borkovických blat</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
6. Živočichové Borkovických blat</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
7. Průmyslvá těžba rašeliny</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
8. Rašeliniště</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
9. Ruční těžba rašeliny</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
10. Houby Borkovických blat</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
11. Revitalizace rašeliniště</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
12. Řasy Borkovických blat</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pro mě bylo zajímavé čtení o blatském kroji, který je nádherný a jenž byl v každém regionu trochu jiný a ten z Blat je velmi bohatě zdobený - vyšívaný bavlnou, korálky a nebo také zdobený rybími šupinami. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil4WR33YedJRIq-hbqHMtiu6isLxFzIVcKJy4b5Lza50B-SGP8IZvgGceiVmjJDznPxMVymre2cibnbt4JtG18pZ52CCNLsqeZL7c-AiteUHdqY4ifl37vSzOYn9zu5PNJdko-i0evV08/s1600/Podpurna_vyukova_prezentace_k_regionu_Blata-page-008.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1496" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil4WR33YedJRIq-hbqHMtiu6isLxFzIVcKJy4b5Lza50B-SGP8IZvgGceiVmjJDznPxMVymre2cibnbt4JtG18pZ52CCNLsqeZL7c-AiteUHdqY4ifl37vSzOYn9zu5PNJdko-i0evV08/s640/Podpurna_vyukova_prezentace_k_regionu_Blata-page-008.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: xx-small;"><i>is.muni.cz</i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><i><br /></i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjODZxJ6tc0Cty9zo8JfiubkiyrYiCIjo1uBvBoE5GWcSGot_QttPPS9kmkbC7UNruTEBYosfLSdIM2_6AUrXfDkSMFdl-QlFsg1mLykciv9i_4jtm2rAibmLzTJNQs2aAgYMOBwGH4GX0/s1600/Podpurna_vyukova_prezentace_k_regionu_Blata-page-015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1103" data-original-width="520" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjODZxJ6tc0Cty9zo8JfiubkiyrYiCIjo1uBvBoE5GWcSGot_QttPPS9kmkbC7UNruTEBYosfLSdIM2_6AUrXfDkSMFdl-QlFsg1mLykciv9i_4jtm2rAibmLzTJNQs2aAgYMOBwGH4GX0/s640/Podpurna_vyukova_prezentace_k_regionu_Blata-page-015.jpg" width="300" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><span style="font-size: x-small;"><br /></span></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><span style="font-size: xx-small;">is.muni.cz</span></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><span style="font-size: x-small;"><br /></span></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Mám ráda botaniku, takže všude, kde byly rostliny, jsem se zaujetím četla a koumala okolí. Zatím je ještě docela brzy, takže jsou to stále "jenom" zelené rostlinky bez květů. To se ovšem změní zhruba za měsíc, pak to na blatech musí vypadat kouzelně. Zvlášť v ranních mlhách. Blata jsou proslulá rosnatkou okrouhlolistou (<i>Drosera rotundifolia L.</i>), dokonce je symbolem naučné stezky. Jedná se o masožravou rostlinu, která roste právě v mokřadech. Ale není jediná! Je jich tam spousty - suchopýr, rojovník, ostřice, borovice blatka (<i>Pinus uncinata subsp. uliginosa)</i>, klikva bahenní (<i>Vaccinium oxycoccos L</i>.) a mnoho dalších. Taky vřesy a borůvky, brusinky. Chvíli si člověk připadá jako kdyby se ocitl v jiném geologickém období miliony let nazpátky. Dinosauři už jsou tu ale jen v podobě ještěrek. 😉</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Žijí tu ale i živočichové - kupříkladu zde hnízdí jeřáb popelavý (<i>Grus grus</i>), můžete potkat i zmiji obecnou (<i>Vipera berus berus</i>), skokana zeleného (<i>Pelophylas exculentus</i>), když budete mít štěstí tak vážku jasnoskvrnnou (<i>Leucorrhinia pectoralis</i>) nebo motýla batolce červeného (<i>Apatura ilia</i>). A další.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiajnH4Ow9znfAy05evp3nBixueNSiT68hSdv15loCDvnpAzztPfnoycUY2t5d_bC_01VUUMaCeXLJjmQvgGs6f33OrexOxSmnnlix6LPQ1KzAphcZ4mxCkUhmw-eJ3e31KhxmXj8lKOiY/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.02.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="648" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiajnH4Ow9znfAy05evp3nBixueNSiT68hSdv15loCDvnpAzztPfnoycUY2t5d_bC_01VUUMaCeXLJjmQvgGs6f33OrexOxSmnnlix6LPQ1KzAphcZ4mxCkUhmw-eJ3e31KhxmXj8lKOiY/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.02.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghBnyamGOGGVyG0R1UbayumLCDKhft3Z4i-NYF8uZpAZFwWGA4B69rf9M1QWTKJLqEoKiwEpXVPhquPX3LshBSfQymC37Jb6gz31VYIWXK8wHpIQy7q29gnhwLo5nRBrK5ZJCj17S-Pv0/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.44+%25281%2529.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="648" data-original-width="1296" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghBnyamGOGGVyG0R1UbayumLCDKhft3Z4i-NYF8uZpAZFwWGA4B69rf9M1QWTKJLqEoKiwEpXVPhquPX3LshBSfQymC37Jb6gz31VYIWXK8wHpIQy7q29gnhwLo5nRBrK5ZJCj17S-Pv0/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.44+%25281%2529.jpeg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg9WExeoJDSJN-SzAjWuqsRS77l5NzRKItpNf5aFlPBGPE9nhyjSRzxOU1KOIP4-65OA5CV8tfRRqv79GmXC5Smd8yuXcD7sUZDpMffgISQRXFr8EnLazP0kd9O5vEDlnnQrVuaPLpcic/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.44.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="648" data-original-width="1296" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg9WExeoJDSJN-SzAjWuqsRS77l5NzRKItpNf5aFlPBGPE9nhyjSRzxOU1KOIP4-65OA5CV8tfRRqv79GmXC5Smd8yuXcD7sUZDpMffgISQRXFr8EnLazP0kd9O5vEDlnnQrVuaPLpcic/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.44.jpeg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjURAzgcs1ckTzHsumU3e2_KbA9zK6A7O33kCfUgxeL0gK7OddunwnJlXdqKyTCEJkIruXBTyk8dVLlsp7Mrbttwz8w3x2U0xiiHofhuVsYYXCWGmAsC_30sQXqRWmPPxh3fmN0zk7N7jY/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.45.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="648" data-original-width="1296" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjURAzgcs1ckTzHsumU3e2_KbA9zK6A7O33kCfUgxeL0gK7OddunwnJlXdqKyTCEJkIruXBTyk8dVLlsp7Mrbttwz8w3x2U0xiiHofhuVsYYXCWGmAsC_30sQXqRWmPPxh3fmN0zk7N7jY/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.45.jpeg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDc4z7DbdDQqBgul1Nv6U-gaOuljDBTAE_I24W_XZ5CIwwT9qukHrzzAHng-dHxVTjF5eXsyvAuH9daslNM_FVHspEVFRgtOzu1FbKR15kRrHWZ0OmyoWY-lij2x4fzvzBg6mrCgRN-_o/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.49.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="648" data-original-width="1296" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDc4z7DbdDQqBgul1Nv6U-gaOuljDBTAE_I24W_XZ5CIwwT9qukHrzzAHng-dHxVTjF5eXsyvAuH9daslNM_FVHspEVFRgtOzu1FbKR15kRrHWZ0OmyoWY-lij2x4fzvzBg6mrCgRN-_o/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.00.49.jpeg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwXtBCjesZfMYrdSDcCEhFcRIhWQAUbgRDTM3Rl6jHB5Z-aybn4ronjpzt49YJJWtl0Z4c5oJn90pr5-Sktbr0pG91VPSMZreMKBgJ1EyR1YZuWRXtD6UaJ1YgcHqZd5BSFmi9NPnHMwQ/s1600/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.56.22.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwXtBCjesZfMYrdSDcCEhFcRIhWQAUbgRDTM3Rl6jHB5Z-aybn4ronjpzt49YJJWtl0Z4c5oJn90pr5-Sktbr0pG91VPSMZreMKBgJ1EyR1YZuWRXtD6UaJ1YgcHqZd5BSFmi9NPnHMwQ/s640/WhatsApp+Image+2020-04-03+at+16.56.22.jpeg" width="360" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4yVSVHAkkN23rYuzzaE5K_Ucy9kBI3ys50tGkqyvzgD-OKbDmgJUe0op4Eh2PiShsR6QBf5pkdb74Kz5ePfbYziTnWOZ5snDFQxJXU4uEi7pYr3Q-uIldZrPsoXmGkX1XRstIX3-g_Js/s1600/IMG_20200407_221954_947.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4yVSVHAkkN23rYuzzaE5K_Ucy9kBI3ys50tGkqyvzgD-OKbDmgJUe0op4Eh2PiShsR6QBf5pkdb74Kz5ePfbYziTnWOZ5snDFQxJXU4uEi7pYr3Q-uIldZrPsoXmGkX1XRstIX3-g_Js/s400/IMG_20200407_221954_947.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Letos bude dost času na objevování krásných míst po ČR. Tak jen do toho! Máme jich tu habaděj. </div>
</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-433863743378757782020-03-18T14:53:00.003-07:002020-03-19T00:46:54.345-07:00??<div style="text-align: justify;">
Původně jsem se tomuhle tématu chtěla vyhnout, nevyjadřovat se, nenapsat ani čárku, nechat to vyšumět, protože člověk teď nečte o ničem jiným. A dost mi to už leze krkem. Ale potřebuju se asi vypsat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže poslouchám Davida Bowieho a Queen - Under Pressure. Ha, docela vystihující název pro současnou situaci. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
3. den karantény v ČR. Zavřený restaurace, kavárny, sportoviště, většina obchodů, uzavřený hranice. </div>
<div style="text-align: justify;">
To nám ten rok 2020 hezky začal. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Musím se přiznat, že zatím to snáším docela blbě. Ačkoliv se nepovažuju za člověka, kterýho jen tak něco rozhodí, tak posledních pár dní mám náladu docela mizernou. A není to kvůli strachu z nákazy, nýbrž ze současné situace a kam se to bude vyvíjet. Šíření koronaviru se nevyhneme, to už je jasný, navíc média vyvolávají obrovskou paniku a strach ve společnosti a tím je všechno ještě horší. Nechci to nijak bagatelizovat, ovšem kdybychom se takhle měli chovat u každé nákazy a každé bakterie nebo viru, co nás potká, tak by bylo nejlepší se doživotně zamknout ve sklepě a nevycházet. Protože když jedete v MHD, víte, že člověk vedle vás nemá tuberkulózu? Kolik náhodných sexuálních styků proběhlo ve vašem životě bez kondomu? (A nedělejme, že jsme tak morální a že určitě žádný, o tom pochybuju). </div>
<div style="text-align: justify;">
Důležitý je média moc nečíst a řídit se vlastním úsudkem. Protože to, že si tady třicetkrát denně budu číst o tom, kolik je nakažených a jak na ulici lidi padají jako švestky, mi fakt nepomůže. Navíc těch nakažených je stejně určitě mnohem víc a ta smrtnost není zas tak vysoká, jak by se na první pohled mohlo zdát. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mě nejvíc ochromilo, že najednou nic nemůžu. Nejsem na to vůbec zvyklá. Taková ztráta svobody je, pro člověka jako jsem já, děsná. Ačkoliv jsem na rodičovský dovolený, tak já prostě nejsem zvyklá sedět doma. To je pro mě strašný utrpení, protože jsem celkem extrovert a mám ráda svůj trochu chaotickej styl života. Chodila jsem do práce, chodila jsem na kurz malby, plavat, někdy jsem na to nadávala, že bych chtěla chvíli klid. Tak ho teď mám. A moc dobře vím, že to není tragédie být doma, (asi) zdravá s manželem a dvěma veselýma holkama, jsem s nima doma ráda, jenom já tahle omezení strašně špatně snáším. I když to není na věky a má to celkem opodstatněný důvod, je mi z toho nanic. A ještě mě trápí ekonomická stránka věci. Někdo by řekl, že je to druhořadý, ale já si myslím, že ne. Spousta lidí, který teď přišli (nebo ještě přijdou) o práci živí rodinu. Celý odvětví cestovního ruchu je v háji, gastronomický podniky, fitness centra, svatební agentury a další. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně život jde za každých okolností dál a my si musíme jenom zvyknout. Lidstvo zažilo o dost horší časy. Teď jsou akorát všichni doma a mají narvanou lednici, což není úplně blbý.<br />
<br />
Člověk teď opravdu pochopí, že <i>nic </i>v životě není samozřejmost a ačkoliv jsme přesvědčeni o své důležitosti, naše Země nás má v hrsti. Můžeme se třeba stavět na hlavu. Kdo s čím zachází, tím také schází....<br />
<br />
Kéž by to bylo k něčemu a společnost se trochu zamyslela, ale nedělám si iluze.... Kupříkladu cestovní ruch. Proč se spoléhat na to, že přiletí někdo z druhého konce světa, když bychom se mohli soustředit na místní klientelu?<br />
<br />
Uvidíme, co čas přinese....</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně je zapotřebí si na karanténě najít i něco pozitivního - člověk se doma může vzdělávat online nebo offline, aby ten čas k něčemu využil. Může vařit, péct, zevrubně uklízet nebo třeba jenom číst a relaxovat. A může taky pomoct. Třeba tady: <a href="http://sousedskapomoc.cz%20/" target="_blank">sousedskapomoc.cz </a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jedna věc při "depce" pomůže vždycky - hudba. Ta totiž léčí duši. Takže neklesejme na mysli, vždycky všechno nějak dopadlo a šlo se dál....</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-27018055383447599452020-02-19T04:13:00.003-08:002020-02-20T09:20:26.410-08:00NA CESTĚ K VRCHOLU BLANSKÉHO LESA<div style="text-align: justify;">
Neboli na Kleť. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kleť je všem Budějčákům dobře známá a určitě nejenom jim. Spousta lidí na ni kouká z balkónu a je vidět skoro odevšad. Je to nejvyšší vrchol široko daleko i přesto, že leží jenom 1 084 m. n. m. a jako dítě tam snad jezdil každý z blízkého okolí. Na vrchol vás zavede několik cest. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejjednodušší a nejméně namáhavá je jízda lanovou dráhou, která začíná v Krasetíně a vyveze vás až nahoru k horské chatě. Parkoviště je pod lanovkou, na vrchol Kleti se autem nesmí. Zpáteční jízdenka stojí pro dospělého 180,- Kč a pro dítě 110,- Kč. </div>
<div style="text-align: justify;">
My jsme s sebou měli kočárek, takže jsme lanovkou nejeli a vydali se nahoru po svých. Kolem Kleti jsou různé turistické trasy - červená, modrá, zelená a žlutá. Také cyklotrasa a stopa pro běžky. Každá z cest je z různého směru, takže si podle délky můžete vybrat, jakou zvládnete, případně odkud chcete jít. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4WUtQWbyp5j15fTH9Sb4D1UFpXdT0nDJTIgFMrB2xvXMT4G1r3WdfC4aUA_UIPjv4tAqfYFZuGSGmc8__8Qm0-ctB9XoLdJONu5IJWr6QuGMmVzZWxNueTCla6Rq9WlmsqEMASdnZr8I/s1600/Kle%25C5%25A5.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="932" data-original-width="1515" height="393" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4WUtQWbyp5j15fTH9Sb4D1UFpXdT0nDJTIgFMrB2xvXMT4G1r3WdfC4aUA_UIPjv4tAqfYFZuGSGmc8__8Qm0-ctB9XoLdJONu5IJWr6QuGMmVzZWxNueTCla6Rq9WlmsqEMASdnZr8I/s640/Kle%25C5%25A5.png" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://mapy.cz/"><i>mapy.cz</i></a></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
My jsme si vybrali červenou, ale nešli jsme po ní celou dobu. Z poloviny vede lesní cestou přes kořeny a kameny, což pěšímu nevadí, ovšem s kočárkem je to trochu problematické. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Náš výlet začal ve Zlivi, odkud jsme nejeli směrem České Budějovice a Český Krumlov, ale vzali jsme to druhou stranou - tedy přes Brloh a Chvalšiny k Červenému Dvoru. Dojeli jsme až k Penzionu U Huberta, který se nachází asi 3,5 km pod vrcholem Kletě (po červené), naše trasa byla dlouhá 4 km tam a 4 km zpátky. Není to moc, ale vzhledem k tomu, že jsme s sebou měli jedno dítě v kočárku a jedno větší, bylo to akorát. Kopírovali jsme červenou trasu a pak se vydali po cyklostezce 1166A, která nás vyvedla až k vysílači, respektive horské chatě. Cesta nahoru trvala skoro dvě hodiny, bez dětí si myslím, že by trvala tak o polovinu měné.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe8GhusVWJNTl3eEyey0vn-mHhueSQCa4cTCPwsDjTZFHEJCy8PpGtC7QFq3ynPdIEdDEhy3ATE2NTF-qJcmhGGfuFa8Rm0QeJAjl-_y328QMMeOzciL5shmBG-QMpTpwvotOcZ7tj3GA/s1600/20200216_121339.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe8GhusVWJNTl3eEyey0vn-mHhueSQCa4cTCPwsDjTZFHEJCy8PpGtC7QFq3ynPdIEdDEhy3ATE2NTF-qJcmhGGfuFa8Rm0QeJAjl-_y328QMMeOzciL5shmBG-QMpTpwvotOcZ7tj3GA/s640/20200216_121339.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Bukový les</i></td></tr>
</tbody></table>
Na vrcholu čeká Horská chata Kleť, kde dobře vaří, a po výstupu je to velmi příjemné posezení. Dá se sedět jak uvnitř, tak venku na terase. Obsluha je u baru a doporučuji vyzkoušet jejich proslulou česnečku nebo chléb se šmitcem (jihočeská pikantní pomazánka z nivy). Můžete ochutnat i pivo z pivovaru Hluboká.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3MtvuR3EaYQknxAIe2RRjxZ8T3DvJZY3h6lc1SICmwRNp7LHQ9W6_ER3150uBUVtJujmN-R0fnz2J1S5iO66mW-HQnXfIgxzAUqxkm7xd2tn9cYa40jg6Gmps-MyZ9nhZ6-0GX9xmT34/s1600/20200216_142619.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="988" data-original-width="1600" height="394" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3MtvuR3EaYQknxAIe2RRjxZ8T3DvJZY3h6lc1SICmwRNp7LHQ9W6_ER3150uBUVtJujmN-R0fnz2J1S5iO66mW-HQnXfIgxzAUqxkm7xd2tn9cYa40jg6Gmps-MyZ9nhZ6-0GX9xmT34/s640/20200216_142619.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Horská chata Kleť</i></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwlUgqqFCTZryjnw39jjXn-n8oAEPFUSl-0XCrQ52sl9sGKQH5yul5eRCm5qT4pq-auL4rAj0HiqEYZ0lUCUqmTnlLxWtL51zXL7VWmjMDsatKCgy3plbdAWuWk_nJv7_pcAur4GeVuxY/s1600/20200216_142920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1551" data-original-width="1600" height="620" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwlUgqqFCTZryjnw39jjXn-n8oAEPFUSl-0XCrQ52sl9sGKQH5yul5eRCm5qT4pq-auL4rAj0HiqEYZ0lUCUqmTnlLxWtL51zXL7VWmjMDsatKCgy3plbdAWuWk_nJv7_pcAur4GeVuxY/s640/20200216_142920.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Šmitec</i></td></tr>
</tbody></table>
Vedle horské chaty je kamenná rozhledna, která je prý nejstarší kamennou rozhlednou v České republice. Její stavba byla dokončena v roce 1825 a byla postavena na popud Josefa II. ze Schwarzenbergu, původně pro soukromé účely. Určitě stojí zato, není nijak vysoká, ale výhled je fantastický. Na všechny světové strany a když budete mít štěstí na počasí (jako my), uvidíte i vrcholky Alp.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0sVUcX4WT6Z6RVbYCKV9Zi4vP4zwlsuZDe0dsterD9Ru9mgmp61OYLGSZYgrmtKy8_MNCoc4oDZXtkUe-wAAhBWYOwxwAdQqaj05c2OERBtlvBKV6jimtB4BaqkZrQVu9_-1zoxdLRow/s1600/20200216_131942.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1302" data-original-width="1000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0sVUcX4WT6Z6RVbYCKV9Zi4vP4zwlsuZDe0dsterD9Ru9mgmp61OYLGSZYgrmtKy8_MNCoc4oDZXtkUe-wAAhBWYOwxwAdQqaj05c2OERBtlvBKV6jimtB4BaqkZrQVu9_-1zoxdLRow/s640/20200216_131942.jpg" width="490" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Rozhledna </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgStyy1nnn2RInI0l25ziWdICu6V24p_kofCppKhaelA0zH-t9zxnuQ9G-LDRCSOqjDVaat153RLitxBKa_7hQIVSV8f7aAb3mr-bgkPVB36YXmtGFMbeqpM3Lo0PLMWolBgNOhSu0lrfw/s1600/20200216_142503.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1079" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgStyy1nnn2RInI0l25ziWdICu6V24p_kofCppKhaelA0zH-t9zxnuQ9G-LDRCSOqjDVaat153RLitxBKa_7hQIVSV8f7aAb3mr-bgkPVB36YXmtGFMbeqpM3Lo0PLMWolBgNOhSu0lrfw/s640/20200216_142503.jpg" width="430" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Interiér rozhledny</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbI41yZS_ntG9dZq3tEkSKAGEJAGTvB6UrB2LKoSL9DcnDgkwZAVONG9Y1nZ_vQyv7PYB7ye6Owz8YleFVYKPJBoB_-o1Nk_VAaKzVMCwXnxjEtZcQzra3Vt-zJkNx7Au-v9i60AN3TIo/s1600/20200216_141747.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="855" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbI41yZS_ntG9dZq3tEkSKAGEJAGTvB6UrB2LKoSL9DcnDgkwZAVONG9Y1nZ_vQyv7PYB7ye6Owz8YleFVYKPJBoB_-o1Nk_VAaKzVMCwXnxjEtZcQzra3Vt-zJkNx7Au-v9i60AN3TIo/s640/20200216_141747.jpg" width="342" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Interiér rozhledny</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW184_uptmMwqnK99zGQUyOiJshlWG_7zVOxKG-Ck9OaSJ9G2-pcM9polCoWqMzObDKHx3CWxm28r4NLuFXVjmi9alKYGJGF-Pqpy0ZavtJfknwNmO3aID_hbBfJBfOEcCecoEgBVJi4w/s1600/20200216_141750.jpg" imageanchor="1"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1075" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW184_uptmMwqnK99zGQUyOiJshlWG_7zVOxKG-Ck9OaSJ9G2-pcM9polCoWqMzObDKHx3CWxm28r4NLuFXVjmi9alKYGJGF-Pqpy0ZavtJfknwNmO3aID_hbBfJBfOEcCecoEgBVJi4w/s640/20200216_141750.jpg" width="428" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN8MWst2ATTY8YOY8yep6vZSZLIv-Uw2f7GwWx74xsIIEvWykm7uN2JiiGMpkRH4YioqQ72CuVrXGQ_traLkm5opuWlCL71Zu5Q82VkN4OG1KR5m20tKOF2AWKRPGylQxLvR0Hz6D8qro/s1600/20200216_142025+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1499" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhN8MWst2ATTY8YOY8yep6vZSZLIv-Uw2f7GwWx74xsIIEvWykm7uN2JiiGMpkRH4YioqQ72CuVrXGQ_traLkm5opuWlCL71Zu5Q82VkN4OG1KR5m20tKOF2AWKRPGylQxLvR0Hz6D8qro/s640/20200216_142025+%25281%2529.jpg" width="598" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Výhled z rozhledny </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGwzWx0RbiYHrXkGWkyQIIZIUQ2yYbPQvvJ7fA44PYYJPv6FpxgoLmSYzDGoPMuoKg7BJZevGHocgpqJq6hWYV6uGQQX_7si2jRHch1rmpKetjaGjeTvcRTFKtlj_fTD3Yy_mw0q1DON4/s1600/20200216_142231+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1108" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGwzWx0RbiYHrXkGWkyQIIZIUQ2yYbPQvvJ7fA44PYYJPv6FpxgoLmSYzDGoPMuoKg7BJZevGHocgpqJq6hWYV6uGQQX_7si2jRHch1rmpKetjaGjeTvcRTFKtlj_fTD3Yy_mw0q1DON4/s640/20200216_142231+%25281%2529.jpg" width="442" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Vysílač</i></td></tr>
</tbody></table>
A pak už jenom zpátky domů. My přijeli až v podvečer, rozhodně je to celodenní výlet (tedy pokud jdete pěšky).</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-31924075918386814652020-02-04T13:39:00.002-08:002020-02-04T13:41:18.173-08:00THE SHINING<div style="text-align: justify;">
Pan King. Pan spisovatel King. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Četla jsem od něj pouze dvě knihy. TO a Osvícení. I přesto jsem dávno jeho obdivovatelkou, protože jeho styl psaní mě baví. V jedné uživatelské recenzi na Databázi knih jsem četla, že by si své "romanopisectví" mohl leckdy odpustit. Mohl, ale já už bych ho tak neobdivovala. Protože já to jeho "romanopisectví" miluju. Jsou knihy, které přečtete a vlastně ani nevíte o čem byly. Nevíte nic o lidech, kteří se v nich vyskytovali, o místech, která byla navštívena. Nebo jenom velmi povrchně. Kdežto Stephen King popíše všechno a všechny do posledního detailu. Někdy mu to dost trvá a děj se natahuje a natahuje a než přejde k jádru věci může být leckdo otráven. Jenže já právě v tomhle vidím jeho největší přednost. Miluju zdlouhavé niterné popisy lidí, jejich charakterů, radostí i jejich démonů. Miluju důkladný popis prostředí, když vás autor vezme na místo, kde jste nikdy nebyli, ale prostřednictví řádků ho navštívíte. A tohle všechno pan King zvládá bravurně. A mě to hrozně baví. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Osvícení bych ani tak nenazvala hororem v pravém slova smyslu, jako spíš hrůznou a temnou psychologickou hrou. Zavede čtenáře do temných koutů lidské mysli, až je vám z toho dost úzko. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Děj se odehrává v horském hotelu Overlook v Coloradu, na úpatí Skalistých hor (předlohou Kingovi byl prý hotel <a href="https://www.stanleyhotel.com/#" target="_blank">The Stanley</a> v Estes Park, který Stephen King navštívil). Jack Torrance přijme práci posezónního správce hotelu. Hotel je od října do května kvůli sněhu zavřený a když hotel zapadá sněhem, správce ani jeho rodina se nikam nedostanou. A jsou odříznuti od světa. Jack Torrance má manželku Wendy a pětiletého syna Dannyho. Danny je vnímavý malý hoch, který má telepatické schopnosti. Jack Torrance má pohnutou minulost alkoholika, co spáchal několik nehezkých věcí a práce v hotelu Overlook pro něj má být taková "druhá šance". Jenže hotel Overlook to vidí jinak. Hotel Overlook má rovněž pohnutou historii a spoustu mrtvých na kontě. </div>
<div style="text-align: justify;">
Rodina Torrancových je zpočátku šťastná a všechno se zdá zalité sluncem. Jenom zdá. S přibývající zimou a sněhem se na Jackovi projevují abstinenční příznaky a hotel se pomalu ale jistě začíná vybarvovat takový, jaký skutečně je. Zprvu si podivných věcí všímá jenom Danny, později si je uvědomí i Wendy s Jackem. Jack se ve své mysli propadá kamsi hluboko, vzpomíná na svého alkoholického otce, který surově napadl jeho matku holí a postupem času se jeho mentální stav značně zhoršuje. King příběh vede pozvolna, v náznacích něčeho děsivého, co se teprve má udát. Nevíte co, ale obáváte se toho celou knihu. Atmosféra je nepříjemně dusná a tíživá. Úplně jiná než u zmiňovaného "TO". Tady je to spíš strašlivá úzkost a deprese. Ukázka toho, kam až se člověk může propadnout <i>(ve své mysli).</i></div>
<div style="text-align: justify;">
Příběh vygraduje do krajnosti, až nakonec skončí.... ale to už neprozradím.<br />
<br />
Pět hvězd z pěti.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXqAmhwo85TyudUA2xPjG1OkM0NZvO5n9Oek1FbqUJ-Cry4iCAK4W8ILM9g1C0jepcKoC_Ci-bGd1VZJ5s-XfR78-UkaobHmX6G8nm8FiMtJXEWz0ATwI7KR-D2B9foINGUOKiAhqIKXo/s1600/download.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="266" data-original-width="189" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXqAmhwo85TyudUA2xPjG1OkM0NZvO5n9Oek1FbqUJ-Cry4iCAK4W8ILM9g1C0jepcKoC_Ci-bGd1VZJ5s-XfR78-UkaobHmX6G8nm8FiMtJXEWz0ATwI7KR-D2B9foINGUOKiAhqIKXo/s400/download.jpg" width="284" /></a></div>
</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-22371047434376467782020-01-25T06:26:00.001-08:002020-01-25T06:39:00.850-08:00O ČEM SE NEMLUVÍ 2.0<div style="text-align: justify;">
Dnes na téma mateřství. Ačkoliv jsem původně měla v plánu úplně jiný příspěvěk, tak okolnosti mě nasměrovaly k tomuto tématu. První článek na tohle téma jsem psala před dvěma lety, když jsem potratila. Přečíst si ho můžete <a href="http://il-giornaledibordo.blogspot.com/2018/05/o-cem-se-nemluvi.html" target="_blank">tady</a>. Dnes je situace jiná, mně v postýlce spí naše druhá dcera s děsnou rýmou (chceme jaro!), jsou jí čtyři měsíce skoro a už jsme si na ni zvykli. Všichni. Takže máme zaběhlý režim a je to docela v klidu.<br />
<br />
Ale!<br />
<br />
Když jsem podruhé otěhotněla (což bylo loni touhle dobou), přidala jsem se do skupiny na stránkách emimino.cz. Můžete se mi smát, co to navštěvuji za stránky a ani já, věřte mi nebo ne, bych neřekla, že tam někdy zavítám a že mi to tak pomůže. A proto tenhle článek. Protože je nás tam asi čtyřicet žen, které porodily plusminus ve stejný termín a celé těhotenství jsme prožívaly spolu, celé šestinedělí a stále živě diskutujeme na téma "mimina a co s nima" 😊 I když virtuálně.<br />
Já jsem za tu skupinu moc vděčná, protože ačkoliv mám už druhé dítě, tak každé těhotenství je jiné, šestinedělí je unikátní pokaždé a problémy a pocity mohou být jiné. A často to nemáte komu říct. Můžete se svěřit mámě, ale ta rodila před třiceti lety a od té doby se lecos změnilo. Je prostě lepší sdílet to s někým, kdo zrovna prožívá to samé.<br />
Za tu dobu, co tam diskutujeme, jsme narazily na různá témata. Od běžných povrchních až po intimní a různá tabu, která stále přetrvávají. A o tom bych dnes chtěla napsat.<br />
<br />
Iluze versus realita<br />
<ul>
<li>Otěhotnět se podaří hned</li>
<li>Nic se během těhotenství nepos*re </li>
<li>Porod je rychlý </li>
<li>Šestinedělí je zalité láskou k miminku</li>
<li>Kojení jde hned, nebolí a je to nejhezčí spojení mezi matkou a dítětem, které může být</li>
<li>Miminko dvanáct hodin denně spí (v postýlce prosimvás - jinak si na sebe šiješ bič, matko!) </li>
<li>Když je vzhůru tak ho dáte do kolíbky, kde si kouká a nic nechce (hlavně ne nosit, dyť ho rozmazlíš, matko!)</li>
</ul>
Realita je samozřejmě úplně jiná, akorát se tím nikdo nechlubí a když, tak to většinou schytá.<br />
<br />
Otěhotnět se fakt nepodaří hned<br />
O tom sice já nic nevím, protože nám se to hned povedlo, dokonce třikrát, ale jsou páry, kterým to trvá měsíce nebo i léta. A pak přijde nějaký dobrák a zeptá se: "Tak co, kdy budete mít dítě?"<br />
<br />
V těhotenství se může posr*t úplně všchno. Od začátku do konce. Potraty do 12. týdne jsou úplně běžné, asi 20% těhotenství skončí potratem právě do třech měsíců, pak to riziko významně klesá, ale nezmizí. Plus všechny genetické testy. Nejsou a nebudou nikdy stoprocentní.<br />
A to se najde zase jiný dobrák, co se vás dva měsíce po potratu zeptá: "Tak co, kdy budete mít druhý?" Upřímná odpověď, že jste před dvěma měsíci potratila ho většinou zaskočí, že se skoro zalkne. A dobře mu tak. Protože potraty - to se přece neděje.<br />
<br />
Porod může být různý, já měla rychlé oba dva, ale někdo rodí i tři dny. A bolí to, ne že ne. Dá se to přežít, jsou horší bolesti, ale ve chvíli kontrakce těsně před druhou dobou porodní byste se radši neviděli. Fakt.<br />
<br />
Šestinedělí je nejhorší období za celou mateřskou. Hormony jako na horské dráze, jednou je to fajn, druhý den byste třeba chtěli, aby si to dítě někdo odnesl. Proč jsem proboha chtěla druhé? Nebylo nám s jedním dobře? A jiné kacířské myšlenky. A pochopí to jenom matka, která zrovna prožívá to samé. Jinak NIKDO. A to je nejhorší. Jste na to ve finále úplně samy. Samozřejmě můžete mít oporu v manželovi, ale ten ty pocity nikdy úplně nepochopí, protože to prostě neprožil.<br />
Občas se i stane, že nějaká maminka má poporodní depresi, jsou i takové co skončí na psychiatrii. A není to nic nenormálního. Tak to prostě je, ale nemluví se o tom.<br />
<br />
Kojení je boj! Hlavně na začátku. To člověk prakticky nedělá nic jiného a je to hrozně psychicky i fyzicky náročné. Vlastně se ani nenají pomalu, jediná volná chvilka bývá na záchodě a někdy ani to ne. Co je na tom nejhorší je ta náhlá ztráta svobody. Ze dne na den. To pro mě byla noční můra. Na to vás nepřipraví vůbec nikdo. A překvapilo mě to i podruhé, ne že ne. A ne zrovna pozitivně.<br />
V dnešní době se kojení strašně propaguje, až dogmaticky a spousta maminek to psychicky odnese. Když přestanou kojit (ať už z jakéhokoliv důvodu), připadají si, jako by selhaly. Jako by byly špatné mámy. A za všechno může propaganda laktační ligy. Když nekojíš jsi špatná matka! Blbost. Někdo prostě kojit nechce, někdo nemůže. Každého věc. A zrovna dnes jsme se v diskuzním kroužku dostaly k tomu, že se na to spoustu lidí ptá. Cizích lidí! Co je jim do toho, proboha? To je asi jako bych se někoho cizího na potkání ptala, jakou má stolici. A vztah mezi mámou a miminkem se buduje i jinak, nemusí viset 24 hodin u prsa. Já mám třeba ke kojení skoro až negativní vztah a vzdala jsem to po třech měsících. Mléko mi zmizelo, hlavně asi z psychických důvodů. To ale neznamená, že svoje dítě miluju o něco méně.<br />
<br />
Miminko někdy pořád řve. A jediné co pomáhá je nosit ho. Třeba i pořád. Někdy má ten řev důvod - hlad, zima, počuraná plenka, bolení bříška, ale někdy člověk prostě neví proč pláče. Zase pomáhá třeba jenom nosit. A názory z roku 1970, že se tím miminko rozmazlí a podobný <i>kecyvkleci </i>jsou fakt mimo. Rostlo v bříšku u maminky devět měsíců. Jak po něm někdo může chtít aby hned spalo samo ve studené postýlce s co nejmenším kontaktem. Jediné co potřebuje je cítit lidské teplo, tlukot srdce a maminku (nebo tatínka). V patnácti už se fakt nosit nebude. Nebo znáte někoho takového?<br />
<br />
Podle mých dosavadních zkušeností s dětmi (mám tedy zkušenost jenom s těmi svými), je nejdůležitější dát na svůj mateřský instinkt. Snad se mi nestalo, že by selhal. Vždycky jsem se na něj mohla spolehnout a když jsem si myslela, že má dcera hlad nebo že je něco v nepořádku, tak se mi to vždycky jenom potvrdilo. Třeba i navzdory okolí. Okolí totiž vaše miminko nezná.<br />
<br />
Miminko zná nejlíp máma a táta. </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-90617550094494906292019-12-12T12:08:00.004-08:002020-12-13T13:39:35.304-08:002020<div style="text-align: justify;">
Začal poslední měsíc roku. A já každý rok píši bilanci toho končícího. Letos to nebude jinak, ovšem začnu článkem o roku příštím. O tom, co bych sama pro sebe chtěla udělat. A ačkoliv někdo tvrdí, že předsevzetí si může člověk dát i v červenci, tak já si myslím, že začátek roku je prostě lepší. </div>
<div style="text-align: justify;">
A tohle ani tak nebudou předseveztí jako spíš přání. I pár hmotných, které často nemám. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod jedna. Zlepšit si italštinu.</div>
<div style="text-align: justify;">
To je na mém seznamu několik let a zatím se to nikam nehne. Když jsem v Itálii pracovala, byla jsem schopná mluvit celkem plynule, ovšem bez hlavy a paty a bez znalosti gramatiky. Pro běžný život gramatická pravidla vůbec třeba nejsou, ale já bych se chtěla naučit italsky pořádně. Od píky. Abych znala i gramatiku. Navíc za ta léta, co italsky nemluvím, se moje italština dost zhoršila a moc mě to mrzí, protože ji miluju. Stejně jako Itálii.<br />
<br />
Bod dvě. Jídlo. Pohyb.<br />
Převážnou část roku 2019 jsem byla těhotná, takže můj pohyb byla chůze. Chodím na procházky moc ráda, ale už se těším na projížďku na kole nebo jógu. Na tu se těším moc. Až si protáhnu tělo. A s jídlem jsem teď dost na štíru, protože v šestinedělí nebyl čas jíst a teď když je, tak se cpu jak prase. Ne v množství, ale je advent, budou Vánoce a to je konec. Řekla jsem si, že se tím nebudu stresovat a užiju si to. Od ledna začnu zase od znova s mojí lehkou kuchyní.<br />
<br />
Bod tři. Číst.<br />
Alespoň jednu knihu za měsíc. Letos se mi to docela dařilo, akorát teď po porodu na to prostě nebyl čas. Mám už ale pár knih připravených a o Vánocích se vrhnu na první z nich. Ráda bych si o nich i psala, ať už online nebo na papír, abych věděla, co jsem ten rok vůbec četla.<br />
<br />
Bod čtyři. Cestovat.<br />
To si asi ani nemusím psát. To je mojí přirozenou součástí. Cestovat kamkoliv. A bude to tak napořád. Bez toho prostě žít neumím. Moc ráda cestuji do zahraničí, ale příští rok bych chtěla, abychom víc poznali ČR. Jižní Čechy máme celkem projeté sem a tam, ale třeba Moravu vůbec a sever Čech jsem viděla akorát z vlaku cestou do Berlína. Loni jsme byli na chalupě v západních Čechách a naprosto mi učarovaly Mariánské Lázně. Tam bych ráda strávila víc dní.<br />
<br />
Bod pět. Hudba.<br />
Ta by měla být na vrcholu žebříčku "2020". Mám ji ze všeho nejraději. A proč? Zaslouží si svůj vlastní článek. Je jedinečná. A proto bych se jí měla začít konečně věnovat, a ne o tom jenom snít. Několik let.<br />
<br />
Bod šest. Přijít na to, čím budu, až budu velká.<br />
Ha ha. Tahle otázka mě bude trápit asi do konce života. Škoda, že nemůžu dělat <i>všechno</i>. Protože si vůbec nejsem jistá, že to, pro co se rozhodnu mě nepřestane za půl roku bavit. No uvidíme. Ono někde něco na mě čeká, jenom přijít na to, co a kde. 😃<br />
<br />
Bod sedm. Zrcadlovka.<br />
Jedno z těch hmotných přání. Koupit si zrcadlovku a fotit. Ráno vstát a jít fotit do terénu. Mlhu, rybníky, krajinu. I nás, ať máme vzpomínky.<br />
<br />
Bod osm. Peníze.<br />
Naučit se s nimi zacházet o něco líp. Zřejmě to nikdy nebudu umět, ale mít v těch financíh aspoň trochu přehled a neutrácet za hlouposti. To bych fakt chtěla. Víc ušetřit.<br />
<br />
Bod devět. Naučit se odpočívat.<br />
To příliš neumím a můj manžel mi to občas vyčítá 😊 Na jednu stranu má pravdu. Odpočívat je důležité a naše holky večer většinou spí, takže se pokusím si naordinovat večerní odpočinek. Nebo někdy prostě celý den jenom tak být, bez přemýšlení co je ještě třeba udělat. Tohle je moje hodně slabá stránka, protože já moc neumím vypnout. Budu se to snažit zlepšit.<br />
<br />
To je vše, uvidíme za rok, zda se mi alespoň něco z toho splní, respektive jestli udělám něco pro to, aby se splnilo ;-)</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-65335075539212091872019-11-21T14:14:00.000-08:002019-11-21T14:14:02.057-08:00O ŠESTINEDĚLÍ<div style="text-align: justify;">
Dnes je Olivě přesně sedm týdnů.Takže šestinedělí už máme zdárně za sebou. A i když jsem si prvních čtrnáct dní myslela, že to nemůžu přežít, že se 14. listopadu nedočkám, je to pryč. Protože ačkoliv je to moje druhé dítě, šestinedělí je prostě hrozný. Vždycky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nechci tím nikoho odrazovat od mateřství, to rozhodně ne, protože to jednou pomine a pak už je to lepší a lepší. A navíc, člověk na to stejně rychle zapomene a pak na to s úsměvem vzpomíná. Příroda to zařídila šibalsky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Začnu od začátku. </div>
<div style="text-align: justify;">
Chcete miminko. Když se vám podaří otěhotnět, pociťujete radost a zároveň rozpaky. Jestli to zvládnete, že se všechno změní, ale jak moc, to ani v nejmenším netušíte a nikdo vám to neřekne. Ne ne. Na to si přijď sama, matko!</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud nemáte komplikace v těhotenství, tak všechno probíhá hladce, vy se těšíte, až ten tří (čtyř) kilovej uzlíček pochováte. A jednoho dne to nastane. Možná se bojíte porodu, ale oproti <i>šestinedělí </i>je porod procházka růžovou zahradou. A na konci zahrady je miminko. Dají vám ho na bříško, kouká jak když spadlo z višně, vy taky a říkáte si jaká je to paráda, že to máte za sebou. Omyl! Všechno totiž máte teprve před sebou. První hodiny po porodu jste poháněná adrenalinem, takže nespíte, protože euforie je veliká. Zkoušíte kojit a možná to hned nejde, říkáte si: "Sakra, všude na těch obrázkách ro vypadá jednoduše." Vypadá. Ale taky tam už nikdo neříká, že musíte mít jakousi techniku přisátí. V porodnici vám to ukážou, možná i poradí, ale tam nejste věčně. I tak se těšíte domů. Moc. A po třech dnech skutečně domů jdete (když je to v cajku, respektive dítě, vás by pustili hned). Je to radostný okamžik, poprvé použitá autosedačka, poprvé se dítě shledává s tatínkem na delší dobu než je ta návštěvní. A jste doma. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Doma už žádné sestry z neonatologie nejsou. Nikdo vám neporadí. S ničím. Můžete mít na telefonu (nebo i doma) maminku, kamarádku, kohokoliv, ale nikdo za vás nenakojí a nikdo to za vás neodžije. Začíná kolotoč - kojení - přebalování - řev - kojení - přebalování - kojení - řev. Ve dne v noci. V noci vstávání každou hodinu, kojení každou hodinu. Ve dne v noci. Po pár dnech brečíte do polštáře a možná si říkáte, že jste to miminko snad ani neměli chtít.... Že vám bylo samotným dvěma vlastně dobře. Pak si za takovou myšlenku nadáváte, ale nebojte, je to úplně normální. Má to tak spousta žen. Na to dítě si prostě člověk musí zvyknout. Stejně tak jako si to dítě musí zvyknout na vás a hlavně na okolní svět. A je to pro něj stejně složité jako pro nás - mámy. Prvních pár týdnů je totální chaos. V hlavě, doma, všude. Nestíháte nic, sotva si dojít na záchod. Nemluvě o teplém obědě. Buď kojíte a když ne, tak nosíte nebo uspáváte. I v noci. Ale den ode dne je to lepší. Pokud máte manžela, co nestojí za starou belu, tak vám pomůže. Jako mně. A jsem mu za to neskutečně vděčná, protože mi ze začátku dělal jídlo, uklízel (ale to dělá konstatně) a mně to moc pomohlo. Máme ještě jednu dceru a na tu jsem skoro neměla čas. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jsou lepší a horší chvíle, v těch lepších je to všechno zalitý sluncem a v těch horších jsem brečela do polštáře a říkala si, proč jsem to proboha podstupovala podruhý? Dobrovolně! No, dneska s odstupem času, týden po šestinedělí, ustálení hormonálních hladin a zbavení se očistků (konečně!) to vidím úplně jinak, že jo. Oliva už je součástí rodiny, už jsme si na ni všichni zvykli a zbožňujeme ji. Včetně její starší sestřičky. Mně už je zase fajn, když zapláče, neskládám se z toho, neběžím hned k postýlce nebo někam, kde právě leží. V klidu si třeba dodělám kafe a pak se jí jdu věnovat. Už nehrotím to, jestli kojím nebo nekojím, prostě to nějak samo plyne a důležitý je, že nestrádá. Taky ona se změnila. Hrozně moc. Už to není křehoučké novorozené miminko, ale čtyř a půl kilová holčička, co drží hlavičku a směje se. V noci spinká a přes den pláče jenom když má hlad. Ráda jezdí autem, v kočárku a miluje návštěvy a výlety. To je naprosto v klidu. Bude v tom asi stejná jako její sestřička (a maminka 😉). A taky ráda papá. Díkybohu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhé šestinedělí bylo taky náročné, ale musím říct, že trochu méně než poprvé. Člověk prostě tak nějak ví, co dělat a při běžných obtížích - jako je třeba rýma - už z toho není tak na větvi. Prostě má rýmu, no, odsajeme. Jinak nic. Mnohem méně některé věci řeší, protože už je zažil a ví, že to není žádná tragédie.<br />
Také jsem se nad vodou udržovala několika malými denními rituály. Maličkosti, ale moc mi to pomohlo cítit se normálně. Každé ráno jsem ustlala, oblékla se. Žádná noční košile celý den. Pak jsem si vyčistila zuby, učesala se a nastříkala obličej růžovou vodou. Občas to tedy nebylo všechno najednou, protože mezitím jsem třeba nakojila, ale snažila jsem se to co nejrychleji zvládnout, když Oliva třeba spala. Když spala déle, umyla jsem i nádobí. Protože pak mě čekal celý den na gauči s kojícím polštářem a seriálem. Taky jsem si vždycky udělala snídani. Protože oběd byl nejistý, večeře taktéž, ale snídaně je pro mě úplně nejdůležitější a když jsem se hodně nasnídala, všechno šlo snáz. Vejce to moc často nebyla, protože nebyl čas, ale nakrájela jsem si ovoce a zalila kefírem. V šestinedělí jsem vypila litry kefíru. Kdybych mohla dát jednu radu - navařte si v těhotenství vývar a zamrazte. Fakt se to pak hodí. Máte oběd v cuku letu. No ale zpátky ke snídani. Tu jsem pak jedla už s Olivou v náručí. Na konferenčním stolku jsem měla připravenou vodu, kafe, vitakávu nebo čaj, snídani, kapesník a všechno, co bych mohla potřebovat. Oliva nesnesla odložení, jinak byla hned vzhůru, takže jsme takhle trávily dny. I noci. Spala jenom na mně. Takže já ležela na zádech a ona mně na břiše. Jinak neusla.<br />
<br />
A dneska? Hezky spinká i po odložení, nekojím vjednomkusecelýden a mám čas se jít osprchovat, aniž by ji někdo musel hlídat. Předtím to nešlo. Naštěstí můj manžel zastane kromě kojení všechno a skvěle se o obě holky postará, takže už jsem byla i na kafi s kamarádkou. A Rosárka je taky moc hodná, o sestřičku hezky pečuje a má ji moc ráda. Vůbec na ni nežárlí, z čehož jsem měla trochu strach.<br />
<br />
Takže pokud zrovna teď prožíváte šestinedělí a říkáte si, jak je to děsný, tak vězte, že fakt bude líp. A přichází to skoro ze dne na den. Najednou se vám zlepší nálada a všechno vidíte optimističtěji. A to miminko milujete každým dnem víc. </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-47803297552012799992019-10-24T01:15:00.003-07:002019-10-24T01:16:59.125-07:00O TĚHOTENSTVÍ<div style="text-align: justify;">
Mám vedle sebe třítýdenní holčičku. Čekala jsem, až se narodí, dřív jsem nic o těhotenství psát nechtěla. Ne, že bych byla pověrčivá, ale asi za to může moje loňská zkušenost, kdy jsem potratila. Celé moje těhotenství od začátku tou událostí bylo ovlivněno. A i když si člověk říká, že nesmí malovat čerta na zeď, tak na to jen tak nezapomene.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To, že jsem těhotná, jsem zjistila 27. ledna. Pamatuji si to, protože ten den jsme před třinácti lety měli maturitní ples. Pamatuji si to i u prvního těhotenství, tenkrát to bylo 11. září. To se taky pamatuje dobře 😊 Dlouho jsme o těhotenství neusilovali, vlastně se mi povedlo otěhotnět hned první měsíc. Stejně jako v předchozích dvou případech. Samozřejmě jsem měla obrovskou radost, kterou na několik měsíců sem tam, <strike>často</strike>, vytěsňoval obrovský strach. První ultrazvuk potvrdil bijící srdíčko, to bylo asi v sedmém týdnu. O tom, že jsem těhotná, jsem řekla pouze nejbližší rodině, jinak to nikdo nevěděl. Další kontrola pak následovala v týdnu třináctém. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Těch pár týdnů do prvního ultrazvuku a potvrzení těhotenství bylo pro mě utrpení. Nebyla jsem schopná se vůbec na nic soustředit a vlastně jsem většinu volných dnů trávila v ochromení strachem a vůbec nic jiného nešlo dělat. Po prvním ultrazvuku se mi trochu ulevilo a taky jsem si řekla, že takhle to nejde. Že to stejně neovlivním a musím se nad to trochu povznést. Nakonec se mi to podařilo a ne, že bych pak už neměla strach, ale rozhodně jsem byla víc v klidu.<br />
<br />
Ve třináctém týdnu jsem šla na další kontrolu, kdy se dělá genetický screening. Týden před návštěvou gynekologie jsem si došla na odběr krve a na gynekologii následoval ultrazvuk. Mně dělá gynekolog ultrazvuk přímo v ordinaci, často se ale chodí na specializované pracoviště klinické genetiky. U nás v jižních Čechách je to jediné pracoviště na celý kraj :-) Ale já tam nikdy nebyla, jak říkám, ultrazvukový screening mi dělá gynekolog. Měří se šíjové projasnění, přítomnost nosní kůstky. Prý je až 90% šance na zachycení vrozených vývojových vad. U mě vyšetření bylo naprosto v pořádku, tak jsem si oddychla i přesto, že to samozřejmě nic nezaručuje. Ale i tak je člověk o dost klidnější. Tím mi vlastně skončil první trimestr.<br />
Ani jsem nenapsala, jak mi celý první trimestr bylo. Nezvracela jsem, ani mi nebylo nijak extrémně špatně, ale prostě divně. Třeba v noci jsem se budila závratí (je to divné, když ležíte) a točila se mi hlava. Co na to zabíralo byl cukr. Tedy ne že bych do sebe házela kostky cukru, ale snědla jsem banán a hrušku a bylo po závrati. To se mi stávalo docela často, možná nějaká hypoglykemie. Nebo tlak. Měla jsem ho celé těhotenství trochu nižší. Nicméně úderem druhého trimestru všechno nepohodlí vymizelo. Druhý trimestr je nejhezčí těhotenské období.<br />
<br />
Břicho je velké tak akorát a člověk je docela akční stále. Tedy já jsem byla. Ale pravdou je, že já jsem byla akční skoro do konce. Jenom asi tři týdny před porodem už jsem toho začínala mít dost. Ale to až nakonec.<br />
Druhý trimestr byl moc fajn. Žádné potíže, jezdili jsme na výlety, chodila jsem na dlouhé procházky - protože mě bolely kyčle a stydká spona. Už takhle od začátku. A jediné, co na to pomáhalo byla chůze. Dlouhá chůze. Takže jsem chodila sedm kilometrů aspoň jednou za týden, doma jsem pořád byla aktivní, no a samozřejmě jsem stále chodila do práce. S Rósou jsem si taky jednoho odpoledne vyšlápla na Dívčí Kámen a hlavně pak zpátky přes les do Třísova. Kdy je to asi kilometr a půl jenom do kopce. Přes kořeny a kameny. Není to nic strašného, ale ke konci šestého měsíce to byl docela záhul. Nicméně jsem se potom cítila skvěle a fakt mi to na tu bolest pomáhalo. O kyčlích jsem pak už nevěděla.<br />
V půlce července jsme se s manželem vydali do Berlína na tři dny. Jela jsem totiž na koncert Christiny Aguilery. Přiznám se (i když jsem to moc v okolí neříkala), že jsem měla docela strach. Bylo to asi ve 28. týdnu a doufala jsem, že se mi nic cestou nestane. On člověk nikdy neví. Bříško už jsem měla poměrně větší, takže nějaké rozsáhlé poznávání Berlína bylo passé. Ovšem zašli jsme do muzea a pak jsme se plavili po Sprévě na lodi. Počasí bylo fantastický, asi 25 stupňů, takže paráda. Večer jsem šla na koncert, kde to bylo super a další den jsme odjížděli domů. Všechno jsme s malou v bříšku ustály bez potíží. To, že to bude holčička nám pan doktor řekl asi ve dvacátém týdnu. Manžel byl tenkrát na ultrazvuku se mnou a měl hroznou radost. Moc si holčičku přál. No a pak začal kolotoč s výběrem jmen. Nám se oběma líbí docela neobvyklá jména, takže padly návrhy jako Marlene, Marianne, Eleanor, Erin, až nakonec jsme vybrali vlastně docela normální jméno - Olivie. Pracovně Oliva.<br />
<br />
Začátkem srpna jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a užívala si tak další dva měsíce ještě 2v1. Dcera měla prázdniny, takže jsme byly doma spolu a bylo to moc fajn. Užívaly jsme si dlouhé snídaně, procházky a výlety. V půlce srpna jsem si říkala, že třeba za měsíc už budeme čtyři. Nebo spíš jsem v to doufala.<br />
Na gynekologii jsem začala chodit na CTG neboli kardiotokograf neboli "monitor". Ultrazvuk už mi pan doktor ani nedělal, jenom vyšetření čípku. A při každé návštěvě až do konce září mi tvrdil, jak budu dobře rodit.<br />
<br />
První týden v září jsem ještě naposledy vyjela na krátkou dovolenou do Horní Plané na chatu. 1. září mám narozeniny a ten den jsem na té chatě spadla ze schodů. Ne, že bych se skutálela, ale prostě jsem zapomněla na poslední schod a spadla na všechny čtyři. Docela prudce. To jsem byla ve 36. týdnu. I když jsem necítila nic divného, ani jsem nekrvácela, tak jsem radši nasedla do auta a jela do Krumlova na kontrolu. Naštěstí bylo všechno v pořádku a já se vrátila zpátky.<br />
<br />
Poslední tři týdny před porodem už je to otrava. Všechno je přichystané a člověk už jenom čeká. A čeká. A čeká. Takzvané "poslíčky" se u mě objevovaly každou noc. Tvrdlo mi břicho, ke konci už i bolestivě. Ale jinak bolestivě. K porodu to rozhodně ještě nebylo. Před úplným finále - asi týden až dva před porodem už jsem ani ty procházky moc nedávala, ušli jsme třeba kilometr nebo dva a měla jsem toho plný kecky. Už jsem se fakt modlila, ať už porodím. Na jednu stranu. Na druhou jsem si to pořád nedokázala představit, že fakt budeme mít další dítě. Že zase budeme mít miminko, které se o sebe nepostará. A že ten kolotoč budeme zažívat znovu, když teď s Rósou už je to v pohodě. Ale člověk si prý zvykne i na šibenici. A je to pravda.<br />
<br />
Na konci září jsem šla na svou poslední kontrolu k obvodnímu gynekologovi a ten mě už poslal na další kontrolu do nemocnice kde budu rodit. Tam jsem se dostavila 3. října ráno. Trochu mě bolelo břicho. Paní doktorka mě vyšetřila, zkonstatovala skvělý nález k porodu - otevřená na dva prsty, čípek zašlý. Paráda. vyzvedla jsem pak mamku na parkovišti a jeli jsme na oběd k našim domů. Celé dopoledne jsem měla nepravidelné kontrakce. Už jsem to věděla. Nic jsem ale neříkala a ve dvě odjela pro manžela. Když jsem přijela domů, řekla jsem mu, že dneska pojedeme. Osprchovala jsem se, manžel došel pro dceru do školky a jeli jsme zpátky k mojí mamce, kde jsme odevzdali dítě.<br />
Do porodnice jsme dorazili asi v půl čtvrté a v 17.57 byla Oliva na světě. Oproti své sestřičce byla malinká - 3 250 g a 50 cm.<br />
<br />
Dnes jsou jí přesně tři týdny. A nebudu lhát - je to záhul, všechno skloubit dohromady a v noci vstávat, ale stojí to za to. Až teď mi připadá, že jsme kompletní. A těším se na to, až bude trochu větší a bude se smát a hrát si se svojí starší sestřičkou. </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-182351818033719572019-10-02T13:56:00.004-07:002019-10-02T14:11:01.362-07:00UKLÍZÍME!<div style="text-align: justify;">
Dnes bych se chtěla věnovat tématu, kterému se doma (bohužel) asi nikdo nevyhne, tedy aspoň ten, co si uklízí sám a nemá někoho na úklid. Což my nemáme. A ani to asi nebude super návod jak na to, protože ten bych někdy potřebovala sama. A pokud jste jó pintlich, přečtěte si <a href="http://terapiedomova.cz/">terapiedomova.cz</a>. Tam je vzebrubný návod jak se starat o domácnost. Včetně tabulek, seznamů a diáře! Občas tam také nakouknu, abych se inspirovala a hrozně se mi ta spořádanost a systém líbí, leč většinou u mě ztroskotá. Ale poslední dobou se docela snažím. </div>
<div style="text-align: justify;">
U nás doma uklízím jak já, tak manžel. Nemáme to ani nijak rozdělené. Velký úklid děláme buď spolu nebo ho dělám já, když nikdo není doma. Pracuji nepravidelně, tudíž mám spoustu volných dní, kdy je manžel v práci a dcera ve školce. To mi většinou jde úklid nejvíc od ruky a navíc ten společný čas pak můžeme trávit jinak. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V ideální dny (těch je ale málo 😉) ráno odvedu dceru do školky, vrátím se, otevřu okna a ustelu. Následuje ranní hygiena a snídaně. Bez snídaně nejsem moc schopná fungovat. Poté si pustím hudbu, většinou klasicky na CD na mojí staré hi-fi věži. A nebo na Spotify. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prvním místem, kam většinou mířím, je kuchyně. Umyji nádobí a následně setřu všechny povrchy. Včetně skříněk. Mezitím naplním pračku. V tyhle ideální dny je to jenom jedna pračka. </div>
<div style="text-align: justify;">
Na stírání používám <a href="https://www.dm.cz/profissimo-univerzalni-hadr-z-mikrovlakna-p4010355492227.html" target="_blank">hadřík z DM</a>. Měl by se používat bez čistících prostředků, ale to mě nějak neuspokojuje, takže si beru k ruce <a href="https://eshop.tierraverde.cz/univerzalni-cistic" target="_blank">Tierra Verde univerzální čistič s pomerančovou silicí</a>. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Tím přejedu linku, sporák, skříňky i stolky v obýváku. Je to gel, takže si naplním rozprašovač do třetiny gelem a doplním vodou. A pak používám. Dá se s tím i vytírat, čistit keramika, prostě skoro všechno. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Já totiž vůbec nejsem zastáncem toho mít milion přípravků. Myslím si, že to není vůbec třeba. Obecně věci nehromadím, ale spíš se jich zbavuju a v úklidu je to stejné. Následně postříkám linku a krájecí prkénko desinfekcí <a href="https://www.dm.cz/denkmit-dezinfekcni-sprej-p4010355486882.html?wt_mc=google.ads_shopping.1947982237.71107908432.351217566655" target="_blank">Denk Mit z DM</a>. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pak se přesunu do obýváku, kde přetřu stoly. Máme stoly skleněné, takže se čistí snadno, zato ale pořád :-) Poté následuje WC, které vyčistím a naleju do mísy <a href="https://www.dm.cz/frosch-wc-cistic-s-vuni-levandule-p4001499185267.html?wt_mc=google.ads_shopping.1947982237.71107908432.351217566655" target="_blank">levandulový gel Frosch</a>.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
To jsou věci, které dělám každý den. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A pak jsou ty, které v ideálním případě dělám jednou za týden. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<ol>
<li style="text-align: justify;">Prach - na všech skříňkách, kterých je naštěstí v našem bytě minimum</li>
<li style="text-align: justify;">Koupelna - mytí vany, umyvadla, pračky, zrcadla, kachličky</li>
<li style="text-align: justify;">Podlahy - máme parní mop, co vysává i vytírá, ovšem nedostane se do rohů a podobně, takže to se stejně musí dělat na dvakrát. Každopádně na rychlý úklid je super!</li>
<li style="text-align: justify;">Výměna povlečení</li>
<li style="text-align: justify;">Dveře - mytí klik a utření prachu</li>
<li style="text-align: justify;">Lednice - mytí poliček a desinfekce</li>
<li style="text-align: justify;">Květiny - zalití a hnojení, utření prachu z listů</li>
</ol>
<div style="text-align: justify;">
Dost mi v tom pomáhá seznam zón, který jsem si vytiskla a zalaminovala do diáře. Původní rozpis najdete <a href="https://www.terapiedomova.cz/z" target="_blank">tady</a>. Já jsem si ho přepsala k obrazu svému a je to skvělý pomocník. Zvlášť právě na věci a rutiny, které se nedělají každý den. Samozřejmě něco třeba ani dělat nemusím, protože například tiskoviny se nám v bytě nehromadí a hrnečky z ložnice odnášíme hned. </div>
<div style="text-align: justify;">
Všechny povrchy utírám naředěným gelem od Tierra Verde, vanu, sprchový kout a umyvadlo myji <a href="https://www.drogeriezde.cz/frosch-octovy-cistic-1-l.html?gclid=CjwKCAjwldHsBRAoEiwAd0JybWoT4t0J4p6nP9cLZTViEG6_tGhPJrwLX3BEazmEfat2GP0SnoSSZBoCKNMQAvD_BwE" target="_blank">octovým čističem Frosch</a>, který je naprosto skvělý a krásně čistí! </div>
<div style="text-align: justify;">
Na praní používám <a href="https://www.feeleco.com/praci-prasky/feel-eco-praci-prasek-universal-600g/?gclid=CjwKCAjwldHsBRAoEiwAd0JybUGHK2WJtYjBuASjCNGzzeotqMxlujYCKW8GNJ1YxwGglllpTgmTTxoC2zYQAvD_BwE" target="_blank">Feel Eco prací prášek</a> a <a href="https://www.dm.cz/frosch-baby-machadlo-na-kojenecke-a-detske-pradlo-p4001499915215.html" target="_blank">máchadlo Frosch Baby</a>. Sem tam nakapu do přihrádky na aviváž <a href="https://eshop.tierraverde.cz/prirodni-silice" target="_blank">silici od Tierra Verde</a> na provonění prádla. Mám borovicovou a pomerančovou. </div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Kromě toho mám v zásobě i obyčejné SAVO. Protože v některých případech je prostě nenahraditelné. Plus <a href="https://eshop.tierraverde.cz/bika-jedla-soda" target="_blank">jedlá soda Tierra Verde</a>, tu používám také ráda. Nic jiného v úklidové poličce nemám, myslím, že těchto pár prostředků mi ke štěstí stačí. Ještě bych ale zapomněla na mytí nádobí. Myčku nemáme, takže používáme <a href="https://www.feeleco.com/rucni-myti/feel-eco-prostredek-na-nadobi-ovoce-a-zeleninu-1l/" target="_blank">Feel Eco Na nádobí</a>, kterým se dá mýt i ovoce a zelenina. </div>
<div>
<ol>
</ol>
<div style="text-align: justify;">
Mám také ráda, když to v bytě voní. Ale zase ne moc. Nejsem fanynka vonných svíček typu Yankee Candle, mám raději aromalampy a oleje. Takže jednu máme v obýváku a druhou v ložnici. Mojí oblíbenou vůní je <a href="http://www.kozak-svitavy.cz/p/olej-vonny-esencialni-brcal-tg-00004712" target="_blank">brčál</a>. Je svěží a nevtíravý. Občas ho vyměním a použiji <a href="http://www.kozak-svitavy.cz/p/olej-vonny-esencialni-zeleny-caj-tg-00004708" target="_blank">zelený čaj</a>. A v zimě miluju klasické teplé vůně - santalové dřevo, vanilka, skořice.... A v ložnici si většinou zapaluji svíčku pod levandulí. Všechny tyto vůně nechám rozvonět zhruba 20 - 30 minut a pak svíčku zhasnu, aby nás nebolela hlava. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak si sednu do křesla, přečtu si knížku a vychutnám si kafe. Až když mám uklizeno okolo sebe. Jinak neumím relaxovat. A mám nepořádek i v hlavě. U mě to opravdu tak funguje. Když mám uklizený prostor kolem sebe, mám i lehčí hlavu. :-)</div>
</div>
</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-25989067422423831452019-09-07T06:39:00.000-07:002019-09-07T06:47:42.974-07:00MOJE LÍNÁ PÉČE O PLEŤ A TĚLO<div style="text-align: justify;">
Váhala jsem, jestli vůbec psát o tématu kosmetika. Neříkám, že mi to nic neříká, ale zdaleka už mě to nebaví tak jako třeba před šesti lety. Většiny věcí jsem zbavila a nemám doma už skoro nic. Moje dekorativní kosmetika se smrskla na jednu malou kosmetickou taštičku a ta pečující by se vešla do trochu větši kosmetické taštičky. Nicméně ten hlavní důvod proč chci o mojí péči napsat se jmenuje Dr. Hauschka. Někdy na začátku roku nebo možná už loni, nevím, jsem si objednala miniaturky čistícího mléka, čistícího krému, tonika, séra a revitalizační masky. Je to všechno v jednom balíčku, který se hodí i na cesty. Ze začátku jsem vůbec nebyla nadšená. Filosofií Dr. Hauschky je, že si večer nemáte pleť ničím mazat. Prostě si vyčistíte pleť mlékem, krémem, použijete tonikum a pak maximálně to sérum. Což odporuje všemu co vám všichni cpou - mazat, mazat, mazat. První asi tři použití jsem si říkala, že je to hrůza. Měla jsem docela napjatou, suchou pleť. No ale pak se to obrátilo. Do rána moje pleť byla jako broskvička. Tak jsem se odhodlala koupit si plnou velikost čistícího mléka a čistícího krému. Od té doby nedám na tyhle dva produkty dopustit. Takhle krásnou pleť jsem neměla nikdy v životě. Pravdou je, že celou dobu používání jsem těhotná, takže se ještě uvidí jak to bude po šestinedělí. 😉 Ale zmenšily se mi póry, černé tečky na nose jsou nepatrné a pleť je hlavně nevysušená. A to ji mám dost dehydratovanou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnUYRu5lYCoSbResM1KmooVMz5VjwOIjwHxQaLyRst7Uh-p1Iwd4evOnEWLsko6oY08uyvzxfMpfWonq1HXIJaxSCPs1sli_HGZrGKUmRauoxSOUhvmYljbl0MEO3ydeaFMyMvqqVhGIY/s1600/IMG_20190521_101830_294.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnUYRu5lYCoSbResM1KmooVMz5VjwOIjwHxQaLyRst7Uh-p1Iwd4evOnEWLsko6oY08uyvzxfMpfWonq1HXIJaxSCPs1sli_HGZrGKUmRauoxSOUhvmYljbl0MEO3ydeaFMyMvqqVhGIY/s640/IMG_20190521_101830_294.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Večer se tedy už ničím nemažu a po použití mléka a krému pleť přestříkám růžovou vodou. Mléko a krém se používá na navlhčenou pleť. Čistícím mlékem promasíruji obličej a pak stáhnu navlhčeným ručníkem. Pleťový krém vtlačuji do pleti (nemasíruji) a pak také stáhnu ručníkem. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno se používá jen čistící krém a tonikum (v mém případě růžová voda) a krém. Krém používám Weleda Skin Food. Je hodně hutný, ale naprosto mi vyhovuje. V zimě v létě, je mi to jedno. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0RQb5hyphenhyphenFrffIsmD3dIpM8ift-LBGzrhQilQztB4-Je9WdR8fqXBaFolMIxijQR5jIYzmT_oE8EKEQ5D_NZ4OIq0ph4yUgqaTAs3fT0PRqLsdDejC20_SfMrPGUO4g3-33OzPub4Bh0hM/s1600/20190907_121450.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1329" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0RQb5hyphenhyphenFrffIsmD3dIpM8ift-LBGzrhQilQztB4-Je9WdR8fqXBaFolMIxijQR5jIYzmT_oE8EKEQ5D_NZ4OIq0ph4yUgqaTAs3fT0PRqLsdDejC20_SfMrPGUO4g3-33OzPub4Bh0hM/s640/20190907_121450.jpg" width="530" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
To je v péči o pleť všechno. Nic víc nepoužvíám, ani oční krém apod. Sem tam si udělám peeling z marockého jílu Rhassoul, který smíchám s olejem. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Moje péče o tělo je ještě osekanější. Kromě použití žiletky si sem tam vyrobím peeling z kávy a oleje a když mám chuť tak se namažu máslem s makadamiovými oříšky od Alverde. S tím si mažu hlavně plosky nohou a celé nohy. Jinak jsem na mazání dost líná. Kromě toho používám ještě bambucké máslo, které je naprostý zázrak. Používám ho občas na pleť, tělo, odřeniny, štípance, opary, suché rty, opruzeniny, prostě všechno. Nedám na něj dopustit. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Na popraskanou kůži na patách používám pilník z DM za 30,- Kč. Doporučila mi ho pedikérka a je fakt super! Na sucho obrousím paty a pak namažu Alverde máslem. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpR5lP7_HW3sE8rUeyD6lFbf-abAW-TtqKaTdfdyVjyK29pVFfGAF_v1gtjxwPldI9GgzXWd9GtI5WUDRE-7mMNAGQlBnUDjrW2j-QeZFtv0HqkEGVN0vY59NJlMitLJexLxH7SyHSc3g/s1600/20190907_121726.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1519" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpR5lP7_HW3sE8rUeyD6lFbf-abAW-TtqKaTdfdyVjyK29pVFfGAF_v1gtjxwPldI9GgzXWd9GtI5WUDRE-7mMNAGQlBnUDjrW2j-QeZFtv0HqkEGVN0vY59NJlMitLJexLxH7SyHSc3g/s640/20190907_121726.jpg" width="606" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Poslední položkou na seznamu jsou vlasy. Dlouho jsem používala různé šampony z drogerie, ale asi před rokem, dvěma jsem přešla na Redken. Značku Redken používá můj kadeřník, tak jsem si řekla, že ji zkusím. Měla jsem nejdřív šampon Extreme na poničené vlasy, ale teď jsem si koupila novinku Frizz Dismiss (byla i dřív, ale asi ji inovovali, minimálně obal) a jsem fakt spokojená. Samozřejmě jsem zkoušela různé přírodní šampony, ale vzhledem k tomu, že mám chemicky barvené vlasy na blond, měla jsem pak na hlavě slámu. Šampon Frizz Dissmis je proti krepatění vlasů. A ačkoliv mám od přírody vlasy rovné jako hřebíky, tak tenhle šampon je ještě krásně uhladí, že jsou fakt jako když jdu z kadeřnictví. Ještě si dokoupím kondicionér. Pak sem tam použiji masku od Garnier Banana Food. Už jsem skoro na dně a příště vyzkouším jejich novinku Aloe Vera, ta by měla být hydratační. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcxDV8tsx1xW7R_ndwJez3nAGGOKU9Imc8GV1yIQELuPktQ3mUQfPiQvWE_hE5GhB9FSIwyOcS32WmfGQB-3o-9-CUVWu21vin1jA1A6Vaoc0klExl9wFECOv2Mg7Sjjt679UbsfoGrGE/s1600/20190907_121617.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1300" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcxDV8tsx1xW7R_ndwJez3nAGGOKU9Imc8GV1yIQELuPktQ3mUQfPiQvWE_hE5GhB9FSIwyOcS32WmfGQB-3o-9-CUVWu21vin1jA1A6Vaoc0klExl9wFECOv2Mg7Sjjt679UbsfoGrGE/s640/20190907_121617.jpg" width="520" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A to je vše. Tedy kromě mýdla. Ta různě střídám, většinou si kupuji ručně vyráběná mýdla, často s levandulí, teď mám s mateřídouškou. Sprchové gely jsem odbourala dávno. Mýdlem se myjeme všichni. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Na holení používáme (já i manžel) břitvu Wilkinson Sword Premium Collection, kam se dávají klasické žiletky. Je to úplně jiné oholení než s plastovými holítky. Fakt. </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-19128255694723776552019-08-24T13:17:00.001-07:002019-08-24T13:29:07.114-07:00VÝBAVA PRO MIMINKO<div style="text-align: justify;">
Když jsem byla těhotná poprvé a četla si, co bychom asi tak měli pořídit pro miminko, zdálo se mi to minimálně jako výbava pro astronauta. Nakonec jsem zjistila, že takové miminko potřebuje opravdu minimum věcí, ale hodně času s maminkou a s tatínkem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám nikde žádný tahák, píšu (jako vždycky) jak mi to zrovna přijde pod ruku, tak doufám, že na nic důležitého nezapomenu. Začnu asi od těch největších věcí a pokusím se prokousat až k tašce do porodnice. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b> SPANÍ A PŘEPRAVA</b></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<ul>
<li>postýlka + matrace do postýlky, peřinka (polštářek ze začátku potřeba není) a povlečení</li>
<li>autosedačka </li>
<li>kočárek + taška ke kočárku, pokud ta dodaná výrobcem je malá (což je často) + fusak (podzim/zima)</li>
<li>monitor dechu (to je individuální, s první dcerou jsme ho nepoužívali vůbec)</li>
</ul>
<span style="text-align: justify;">Pokud je postýlka v jiné místnosti než trávíte většinu denního času, může se hodit třeba košík pro miminko nebo třeba kolébka, abyste miminko měli na očích. Super věc je prý Hojdavak, s tím ale zkušenost nemám. Moc se nepřikláním k pořizování houpátek apod., protože je to stejně jen na krátkou dobu a na celé odpoledne tam dítě stejně neodložíte. Ale to samozřejmě záleží na uvážení rodičů. </span><br />
<div style="text-align: justify;">
Rozdíl je také v ročních obdobích, moje první dcera je narozená v létě, takže oblečení a věcí do kočárku bylo naprosté minimum. Na podzim a v zimě se to trochu liší. V teplejších podzimních dnech bude zřejmě stačit huňatý overal + třeba deka, na zimu už je třeba pořídit fusak. Těch jsou na trhu spousty - umělé, s ovčí vlnou v různých designech. </div>
<div style="text-align: justify;">
Asi jsem zapomněla na přebalovací pult, že? Nezapomněla. My ho neměli a mít nebudeme. Dle mého názoru zbytečný kus nábytku. Na oblečení máme šuplíkovou komodu. Přebalovala jsem stejně většinou na posteli nebo na stole. </div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes jsou na trhu různá hnízdečka, cute mantinelky do postýlky a podobně, já se přiznám, že toho nejsem vůbec příznivcem. Ani zavinovačky. Každé miminko je samozřejmě jiné, některému je v tom asi dobře, ale naše prvorozená byla nejradějí nahá, nepřikrytá a ničím nesvázaná. Takže bych do toho předem asi neinvestovala. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>OBLEČENÍ</b><br />
<ul>
<li>10x body s krátkým/dlouhým rukávem </li>
<li>5x overal</li>
<li>5x polodupačky</li>
<li>3x - 5x mikinka/svetřík</li>
<li>3x bavlněná čepička</li>
<li>3x bavlněné rukavičky</li>
<li>5x - 10x ponožky</li>
<li>čtvercové pleny (hodí se na odříhnutí, utírání, jako přehoz apod., celkem univerzální věc)</li>
</ul>
Plus v zimě<br />
<ul>
<li>3x teplá mikinka</li>
<li>3x teplé ponožky (např. merino vlna)</li>
<li>teplá čepička + rukavičky</li>
<li>teplý overal </li>
</ul>
<b>KOSMETIKA</b><br />
<br />
To je krátká kategorie. Miminko skoro nic nepotřebuje. Samozřejmě je to lákavé (tedy alespoň pro mě), mít milion olejíčků a šamponků, ale za poslední léta jsem k tomuhle dost změnila přístup i u sebe, takže u miminka obzvlášť. Tentokrát jsem dala na doporučení na značku Eoné, kterou jsem vůbec do té doby neznala. Jedná se o českou kosmetiku vyráběnou z rostlinných olejů především. Mají nejen věci pro děti, ale i dospělé.<br />
<ul>
<li>mycí hydrofilní olej Medvídek</li>
<li>olej do koupele Delfínek</li>
<li>lahvička na ředění Medvídka</li>
<li>ubrousky Perlička </li>
<li>bambucké máslo (Purity Vision) - to je zázrak, používám na všechno, i na štípance po komárech, odřený nos, skvěle funguje i na opruzeniny, suché rty, prostě cokoliv</li>
</ul>
<b>LÉKÁRNA</b><br />
<ul>
<li>teploměr</li>
<li>Paralen čípky</li>
<li>Cutasept desinfekce - nejen na pupík, hodí se i běžně na odřeniny a vůbec nepálí</li>
<li>vatové tyčinky (ne do uší!)</li>
<li>čtverečky z buničiny </li>
<li>odsávačka hlenů na vysavač (k nezaplacení!)</li>
<li>nůžky na nehty</li>
<li>odsávačka mléka (kupovala bych až podle potřeby)</li>
</ul>
<b>PŘEBALOVÁNÍ</b><br />
<br />
U první dcery jsem používala jednorázové pleny, teď se chystám na látkové. Jsem v tom úplný začátečník, takže zatím nemá moc smysl dávat nějaké rady, když bych je sama potřebovala 😊 Nakoupila jsem zatím spíše vzory různých systémů a počkám, co nám bude vyhovovat. Až se v tom zdokonalíme, určitě o tom napíši.<br />
<br />
<b>PRANÍ A ŽEHLENÍ</b><br />
<ul>
<li>Feel Eco prací prášek</li>
<li>Frosch Baby máchadlo</li>
<li>Tierra Verde žlučové mýdlo</li>
</ul>
Tohle jsou tři věci, které používám. Prášek nemám dlouho, takže uvidím, jak na něj bude pokožka reagovat + máchadlo jsem objevila teprve nedávno a je bezva. Není to aviváž, takže vlákna neobaluje, ale trochu změkčí. Nedávám ho na plenky, jen na oblečení. A žlučovým mýdlem jsem zatím myla jenom ruce dceři, když se počmárala fixem a ničím jiným to dolů nešlo. Jak bude fungovat na skvrny od mrkve se uvidí :-) A žehlení? Já nežehlím nic, snad jen ty čtvercové pleny, jinak ne. Ale to je jenom moje osobní lenost.<br />
<br />
To je z výbavičky asi všechno. Možná jsem na něco zapomněla, časem třeba dopíši. Ale ono opravdu nemá cenu kupovat toho moc, zvlášť dnes, kdy stačí pár kliknutí a máte to do druhého dne doma. Něco ani nevyužijete a u něčeho zjistíte, že to potřebujete až v průběhu.<br />
<br />
<b>TAŠKA DO PORODNICE</b><br />
<br />
Hygienické potřeby<br />
<ul>
<li>porodnické vložky</li>
<li>síťované kalhotky</li>
<li>šampon (ten jsem tedy nevyužila)</li>
<li>mýdlo</li>
<li>kartáč na vlasy</li>
<li>zubní kartáček </li>
<li>pasta</li>
<li>balzám na rty</li>
<li>krém (mám Skin Food od Weledy)</li>
<li>3 ručníky</li>
</ul>
Ostatní<br />
<ul>
<li>podprsenky na kojení (já mám "sportovní podprsenky" z Lidlu, osvědčily se mi minule)</li>
<li>vložky do podprsenky</li>
<li>župan</li>
<li>ponožky</li>
<li>2 - 3 noční košile s rozepínáním na prsou</li>
<li>omyvatelné přezůvky</li>
<li>knížku (někdy se fakt hodí 😏)</li>
</ul>
Doklady<br />
<ul>
<li>občanský průkaz</li>
<li>průkaz pojištěnce</li>
<li>těhotenský průkaz</li>
<li>oddací list </li>
<li>prohlášení o jménu dítěte</li>
</ul>
Každá porodnice má seznam na svých webových stránkách, takže se řídit tím, kde budete rodit. Já jsem se řídila seznamem na stránkách českobudějovické nemocnice, kde třeba pro miminko nepotřebujete vůbec nic, až na cestu domů. Ale každá porodnice to má jinak, takže k tomu přihlédnout.<br />
<br />
Doufám, že jsem na nic nezapomněla (spíš asi jo). My už máme tak nějak všechno připraveno, tašku mám sbalenou taky, tak teď jen čekat na den D. Jsem momentálně ve 35. týdnu, takže se kvapem blíží. Neskutečně to utíká a pořád nemůžu věřit tomu, že budeme mít dvě děti. Moc se na to těším, i když to bude ze začátku asi záhul. Ale to zvládneme (budeme muset, že jo). 😏</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-73181705730564843712019-06-17T13:09:00.004-07:002019-06-20T02:16:15.832-07:00NA CHALUPĚ<div style="text-align: justify;">
Nemám ráda slovo "dovolená". Evokuje mi to týdenní pobyt s cestovní kanceláří někde v Bibione jednou za rok a na to nejsem stavěná. Přiznám se, že raději cestuji častěji a na kratší dobu, protože mně se ten týden zdá jako maximum, pak už se začnu nudit a těším se domů. Samozřejmě záleží, kde jste, ale třeba loňská Ischia na deset dní byla pro mě moc dlouhá (a teď si asi spousta lidí ťuká na čelo).</div>
<div style="text-align: justify;">
Letos jsem netoužila po ničem jiném než po "dovolené" na samotě. V lese, s výhledem do krajiny. A tak jsme se doma domluvili a asi v únoru si na serveru <a href="http://e-chalupy.cz/">e-chalupy.cz</a> našli tu "naší". Já jsem si ji vyhlédla už loni, takže to nebylo nijak usilovné hledání. Moje kritéria byla samota/polosamota, výhled do krajiny. Jinak celkem nic. Ta, kde jsme byli, se nachází v Českém lese, v obci Bystřice, asi 3 km od Bělé nad Radbuzou. A je to docela strategická poloha. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
My jsme jeli od Českých Budějovic, kde se můžete vydat směrem na Strakonice - Horažďovice - Klatovy - Kdyně - Domažlice - Horšovský Týn - Bělá nad Radbuzou. To je nejrychlejší cesta. Jenže my s manželem rádi jezdíme přes vsi a menší města (ne, že by jedno z výše jmenovaných bylo velkoměsto), ale i tak se dá jet malebnější (a delší) trasou. Vzali jsme to směrem na Netolice - Husinec - Vimperk - Kašperské Hory - Sušice - Klatovy - Kdyně - Domažlice - Horšovský Týn - Bělá nad Radbuzou. </div>
<div style="text-align: justify;">
Cestou jsme se stavěli v Kašperských Horách na kafe v hotelu <a href="http://nebespan.cz/hlavni-strana/" target="_blank">Nebespán</a>, kde je to moc hezké, ovšem obsluha se vůbec nesmála. Asi bych to neřešila, ale je to nějaká pracovní deformace a pro mě to dost ovlivní celkový dojem. Jinak nemůžu zhodnotit kromě kávy nic, dortík jsem tentokrát neměla, ale vypadaly božsky.<br />
Chtěli jsme se ještě podívat do Klatov, ale nakonec nám to nevyšlo ani tam, ani na cestě zpátky. Takže ty si necháme někdy na samostatný výlet.<br />
<br />
TIPY NA VÝLETY PO OKOLÍ<br />
<br />
Jak už jsem psala, Bystřice má celkem strategickou polohu a v okolí je spousta památek a krásných měst. My jsme všechny navštívit nestihli, protože jsme si chtěli užít jenom lelkování na chalupě, ale kdo by chtěl, každý den si něco najde.<br />
<br />
Bělá nad Radbuzou<br />
<br />
Malé městečko, kde kromě shořelého zámku a barokního mostu nic moc není, ale je tam kavárna s domácími zákusky a prodávají tam včelí produkty.<br />
<br />
Horšovský Týn<br />
<br />
Město s krásným hradem a zámkem, které určitě stojí za navštívení. K zámku patří rozsáhlý park, kde se asi dvakrát ročně konají komentované prohlídky. Hrad a zámek má dokonce pět prohlídkových okruhů, což nemá ani Český Krumlov 😊<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Z1anB-sPL4Nw7fWH1cA0NYy8_hwrtRvNicIDuogAWu4gX-I_uNBeLF5kHO2d47WceOeX_5SB7xGzPOHTwmJnG2sSznYL7dbFijfBKrBWagWCLbskY3nmcov0golu87HZHeIGEKBl6tQ/s1600/20190612_113020.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1535" data-original-width="1600" height="614" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Z1anB-sPL4Nw7fWH1cA0NYy8_hwrtRvNicIDuogAWu4gX-I_uNBeLF5kHO2d47WceOeX_5SB7xGzPOHTwmJnG2sSznYL7dbFijfBKrBWagWCLbskY3nmcov0golu87HZHeIGEKBl6tQ/s640/20190612_113020.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdN8PxPsOo5GXwlTpLVI-bYcGwBGWes5EiwW0b_1YA9e2ztD3sUOlunPyd1FO4UJZGRjlJCfqQIL0nbthQQpuPbcIJAggOETgYdpDJ8JD0bre82f0pO_QF9YJMjXcQIXOKqbUd1kJ_UIE/s1600/20190612_113117.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="878" data-original-width="1600" height="350" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdN8PxPsOo5GXwlTpLVI-bYcGwBGWes5EiwW0b_1YA9e2ztD3sUOlunPyd1FO4UJZGRjlJCfqQIL0nbthQQpuPbcIJAggOETgYdpDJ8JD0bre82f0pO_QF9YJMjXcQIXOKqbUd1kJ_UIE/s640/20190612_113117.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg52Z_mdGkSwW5eIMH6Tv7uTXC4hA4pycN2AHLcZ3-ISud45nkDqnrk9jttA_u_mnQqACb1ciEE2h5NQxK2Nr_QHbKIh9PuOdQ1Sre33ZuF5x54ByTHo8C2s9I8NdSlYRsr-0n1pPfHkK8/s1600/20190612_113122.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="940" data-original-width="1600" height="374" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg52Z_mdGkSwW5eIMH6Tv7uTXC4hA4pycN2AHLcZ3-ISud45nkDqnrk9jttA_u_mnQqACb1ciEE2h5NQxK2Nr_QHbKIh9PuOdQ1Sre33ZuF5x54ByTHo8C2s9I8NdSlYRsr-0n1pPfHkK8/s640/20190612_113122.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqPvlTOyaWPVMFxLTNa1Edin3gHZIc7ijYjBIjv-9uKybaPe34vKgNLMfP6swsJQQ90ejokR6oqsPGSWIfm36dYCc9op4wFy3yiePSTq5cMCraTMSabwy2lqyorPuZAJ2a6krhZw4CP2k/s1600/20190612_113354.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="918" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqPvlTOyaWPVMFxLTNa1Edin3gHZIc7ijYjBIjv-9uKybaPe34vKgNLMfP6swsJQQ90ejokR6oqsPGSWIfm36dYCc9op4wFy3yiePSTq5cMCraTMSabwy2lqyorPuZAJ2a6krhZw4CP2k/s640/20190612_113354.jpg" width="366" /></a></div>
<br />
<br />
Klášter Teplá<br />
<br />
Naprosto fantastický a obrovský klášterní areál. Najednou jako kdybyste se ocitli někde ve Francii. Klášter je asi jeden kilometr od města Teplá, ale je zasazen tak, že okolo není nic. Jenom louky a pole. Rozlohou je větší než Vyšebrodský klášter a má překrásný park. A nebylo tam ani moc lidí, překvapivě. Určitě doporučuji k návštěvě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZLcWXSF41jdGaxeATxnh79zNDNV9X7jR4VaEdCXU7Hx84apShoaeSMLwp9JU7pln_O_knf8N5CY7Pz0sULjqkxXmfqLy3WkiJ8_KYk3H4PBCLNluZGAV0hT-4taburTfAY2cBTWJX2fY/s1600/20190610_120836.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1546" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZLcWXSF41jdGaxeATxnh79zNDNV9X7jR4VaEdCXU7Hx84apShoaeSMLwp9JU7pln_O_knf8N5CY7Pz0sULjqkxXmfqLy3WkiJ8_KYk3H4PBCLNluZGAV0hT-4taburTfAY2cBTWJX2fY/s640/20190610_120836.jpg" width="618" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3sUrZnsfAGw-ztZ4KUsC55tzj5_3HHHFJbKF8fE_mqRYqpB2oECRWo21NtkQyLr1yh_-0nC-cyqCAHWOi7qTR71PIPFVhJZNqCNEI0UXoZD7CAhJ81-hdTY4wNsGeWYbbbTyXrroVeRo/s1600/20190610_121650.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1011" data-original-width="1600" height="404" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3sUrZnsfAGw-ztZ4KUsC55tzj5_3HHHFJbKF8fE_mqRYqpB2oECRWo21NtkQyLr1yh_-0nC-cyqCAHWOi7qTR71PIPFVhJZNqCNEI0UXoZD7CAhJ81-hdTY4wNsGeWYbbbTyXrroVeRo/s640/20190610_121650.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnqdfOZiQYm9QRo62lgkE5FUaELsO-GvOoFKEPUsQlAxDZplYoe9dlcL29jZbfl_p0sIzuodf8IpkHTrbDSaM5S4G9ZXF72b9YNr4ARBncPTZMQW9uonFOnCYS2ny1I8euPfuK2Zbw30Q/s1600/20190610_122829.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnqdfOZiQYm9QRo62lgkE5FUaELsO-GvOoFKEPUsQlAxDZplYoe9dlcL29jZbfl_p0sIzuodf8IpkHTrbDSaM5S4G9ZXF72b9YNr4ARBncPTZMQW9uonFOnCYS2ny1I8euPfuK2Zbw30Q/s640/20190610_122829.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9TgH_cr8mHSfjLMdBmHhrNw-kHUFVEgmyxd5IvLJf4tZ57rjHHXTopCvXPKKE9TshQ6zJt1TbD3OXJ8zOrKsZdockbc2uPVRxY3fyTPqT1F3cyx1U6h7lDvTAc-_5pj2V_ZJ_VvNvYrA/s1600/20190610_124500.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="849" data-original-width="1600" height="338" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9TgH_cr8mHSfjLMdBmHhrNw-kHUFVEgmyxd5IvLJf4tZ57rjHHXTopCvXPKKE9TshQ6zJt1TbD3OXJ8zOrKsZdockbc2uPVRxY3fyTPqT1F3cyx1U6h7lDvTAc-_5pj2V_ZJ_VvNvYrA/s640/20190610_124500.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga9r0j1ph6HGkvJONiXqiCScWQaGsiSSQrSSExIYXeOY_YKDtWZ65wewoRSwLAcUkSVWUQ9t4wuNKR_IQL6CAzQODUfNMTcKNJp33OQHymW0Z2Keqri8pbdOOIeC6ScxVffncMd8ANEas/s1600/20190610_125118.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="667" data-original-width="1600" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga9r0j1ph6HGkvJONiXqiCScWQaGsiSSQrSSExIYXeOY_YKDtWZ65wewoRSwLAcUkSVWUQ9t4wuNKR_IQL6CAzQODUfNMTcKNJp33OQHymW0Z2Keqri8pbdOOIeC6ScxVffncMd8ANEas/s640/20190610_125118.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
Mariánské Lázně<br />
<br />
Ty mi učarovaly!! Nejdřív jsme je chtěli minout, ale nakonec jsme se tam stavěli a rozhodně jsme neprohloupili!! Mně se tam moc líbilo, člověk má dojem, že tam může dýchat. Velká prostranství, obří park uprostřed města, krásné domy, skvělý Rudolfův pramen. Ten se i stáčí do lahví, tak ho můžete ochutnat, je k dostání normálně v supermarketech.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitCHfFK8edaIP5cnwUolkSnerYFYT69SSIcqYA_-jbGObSwZIHlS3eR_MCBg8uTaYfwh7Tq825xcDKDfh_SNePU0BpwO05tBuSgpNQ6quW5W2_zs1jPuuPTR6v-bdaFKzBUeuwpU1zymw/s1600/20190610_154838.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1013" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitCHfFK8edaIP5cnwUolkSnerYFYT69SSIcqYA_-jbGObSwZIHlS3eR_MCBg8uTaYfwh7Tq825xcDKDfh_SNePU0BpwO05tBuSgpNQ6quW5W2_zs1jPuuPTR6v-bdaFKzBUeuwpU1zymw/s640/20190610_154838.jpg" width="404" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUhq7wC1FPeaMiX6WXFud_el_-PiYd46zXRN-CLlJ_t8AnALDRCl_ljRJSXm6Sj-tw6PWSkW94UcAZiNKMrhb7IVJId66lIqGplA-vRBpp9do2mFoLqG3kkJiLjg9zBfC4TkVjJNCEVWs/s1600/20190610_160603.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="964" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUhq7wC1FPeaMiX6WXFud_el_-PiYd46zXRN-CLlJ_t8AnALDRCl_ljRJSXm6Sj-tw6PWSkW94UcAZiNKMrhb7IVJId66lIqGplA-vRBpp9do2mFoLqG3kkJiLjg9zBfC4TkVjJNCEVWs/s640/20190610_160603.jpg" width="384" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg2Q-rg6V-p39TXUpJP2qJihOfoM9gdoMZBgsddY5xMkW51xFz5jc4wbD2nGo4fd2EMNl-5_L0tuO7rZLRrWLeo_0bY6Qqfvl03CYOawILRWvBzdydWo7UdQQA4W0dyUh3GD2UJeg_EUw/s1600/20190610_160721.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="726" data-original-width="1600" height="290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg2Q-rg6V-p39TXUpJP2qJihOfoM9gdoMZBgsddY5xMkW51xFz5jc4wbD2nGo4fd2EMNl-5_L0tuO7rZLRrWLeo_0bY6Qqfvl03CYOawILRWvBzdydWo7UdQQA4W0dyUh3GD2UJeg_EUw/s640/20190610_160721.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMtHhw8D_7f3CeSepGtzGqzwFmVP0Z2hAMzOsdgTJ_7N_pN_OuwaqQTfG1drG298cKvbyHVqy_gfhle0Y6G0J5MHiXdLJb5IvgdRqtGmpxtDhLdReaI3GeuxeiuWT4lRiO5ImkhhEtbvQ/s1600/20190610_161517.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMtHhw8D_7f3CeSepGtzGqzwFmVP0Z2hAMzOsdgTJ_7N_pN_OuwaqQTfG1drG298cKvbyHVqy_gfhle0Y6G0J5MHiXdLJb5IvgdRqtGmpxtDhLdReaI3GeuxeiuWT4lRiO5ImkhhEtbvQ/s640/20190610_161517.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmVZoqmKGoqXCv-n0OMSyOpCxs-Dvm6Ox_EHGzkBmKX_uPMpJJSHoiwPSKZSqmR_jsrJApmELGSRKU_IwNzV3K2mPo8NpHnlLR7plnuG2in4Us6ery6Af9imtRRI0CpKaB4i0YeXFWdG8/s1600/20190610_161603.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1179" data-original-width="1600" height="470" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmVZoqmKGoqXCv-n0OMSyOpCxs-Dvm6Ox_EHGzkBmKX_uPMpJJSHoiwPSKZSqmR_jsrJApmELGSRKU_IwNzV3K2mPo8NpHnlLR7plnuG2in4Us6ery6Af9imtRRI0CpKaB4i0YeXFWdG8/s640/20190610_161603.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWT4bvwfZqZ0-WN_P2J5zQ7G05Op1wIgfg4a1Ia0eH7GVRoYyFOa4Bs_5uiXRBkmciuAqbvdWggwztumLsb3pvxob1H-Pnp2HwAIpMd1DqcBFYNNTcZJPB_H5UYGVlx9jpVo4y9E19x5Q/s1600/20190610_161650.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1121" data-original-width="1600" height="448" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWT4bvwfZqZ0-WN_P2J5zQ7G05Op1wIgfg4a1Ia0eH7GVRoYyFOa4Bs_5uiXRBkmciuAqbvdWggwztumLsb3pvxob1H-Pnp2HwAIpMd1DqcBFYNNTcZJPB_H5UYGVlx9jpVo4y9E19x5Q/s640/20190610_161650.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh94BCsYHNaxWZSlPnSfwkOYefRUrKw59-re-7fYAYLPOuAT1wYbuQKQVm0NIYjwGf4j0_f394vkFVRZUEz7z3lH4o4h42qt4H5y52siX8PytZtdbsXWVBUM-mUeiLr2rXdeJ70DRNSWxA/s1600/20190610_161842.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="695" data-original-width="1600" height="276" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh94BCsYHNaxWZSlPnSfwkOYefRUrKw59-re-7fYAYLPOuAT1wYbuQKQVm0NIYjwGf4j0_f394vkFVRZUEz7z3lH4o4h42qt4H5y52siX8PytZtdbsXWVBUM-mUeiLr2rXdeJ70DRNSWxA/s640/20190610_161842.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
Samozřejmě se toho dá stihnout za týden mnohem víc - třeba i Plzeň, prý je krásný i klášter Kladruby, dá se dojet i do Františkových Lázní, Lokte, Karlových Varů.... Ale my jsme si některé dny nechali na odpočinek a válení se na zahradě. Prostě si odpočinout. Navíc bylo horko a já mám momentálně z horka závrať, takže bych to asi ani nezvládla. V Mariánských Lázních bylo příjemně, potom další den v Horšovském Týně už jsem chtěla pryč 😉<br />
<br />
V Čechách je hezky, ne že ne. Jsou tu krásná místa, o kterých člověk vůbec nemá ponětí. Mimochodem, Bystřice je pohraniční oblast a všechny ty vesnice kolem jsou dost málo osídlené, někde to vypadá jako pár let po odsunu Němců. Zchátralé domy, až mě z toho trochu mrazilo. Ovšem má to své kouzlo a dokonce se můžete vydat i po stezce za zaniklými vesnicemi pohraničí. Tady u nás, v jižních Čechách je to pohraničí přecejen osídlené trochu víc. Asi i díky Lipnu.<br />
<br />
V červenci nás (snad, podle toho, jak se budu cítit) čeká ještě jeden výlet a pak už jenom porodnice. 😛</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-16044829728919942732019-05-22T04:38:00.001-07:002019-05-22T05:10:08.914-07:00OLIVY ROSTOU NA STROMĚ<div style="text-align: justify;">
U mě v břiše někdo bydlí....</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak začínal první článek o mé dceři před skoro šesti lety. A dneska začíná stejně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bydlí tam už nějakou dobu. Přesně 21 týdnů. Nebo 20+6, chcete-li. Po loňské zkušenosti jsem dlouho se sepsáním otálela. Ale myslím, že už to můžu pustit do světa. Samozřejmě může se stát kdykoliv cokoliv, ale člověk tak nemůže přemýšlet. Musí být optimista! Dnes jsem se vrátila z ultrazvuku ve 20. - 22. týdnu, kdy se vyštřuje srdíčko, měří se obvod bříška, hlavičky, mozek. Vyšetřují se i ostatní případné anomálie. A dopadlo to na jedničku!! Všechno jak má být, váha zhruba 380 g. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čekáme zase holčičku. Jupíí jéé. Ne, že by to nebylo jedno, ale máme radost. Hlavně manžel. Ten si ji moc přál.</div>
<div style="text-align: justify;">
Už máme vybrané i jméno. Po dlouhých debatách, kdy jsme zavrhli Marianny, Mariony, Eleanory, Esterky, jsme se dopracovali k jménu Olivie. A asi u něho už zůstane. Takže mám v břiše Olivu. Už je pěkně velká. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No ale zkusím to vzít od začátku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po minulém neúspěšném těhotenství jsme to nechali být. Vůbec nikam jsme nechvátali a nechali to plynout. Já jsem změnila práci, jela na dovolenou a bylo to príma. V prosinci jsme s pracovním kolektivem řádně zapili příchod nového roku. No a někdy na začátku ledna jsem si s manželem řekli, že bychom se mohli pokusit o miminko. Poslední menstruaci jsem měla 27. prosince. A další už se nedostavila. Vyšlo to hned v lednu. Byla jsem několikrát plavat, ve vířivce, v páře až jsem jednoho dne při cestě z plovárny zastavila v drogerii a koupila si test. S tušením, že bude zřejmě pozitivní. Neřeknu vám jak, ale prostě jsem to věděla. Sice žádné příznaky jsem neměla, ale věděla jsem to. A taky že jo. Bylo to někdy na konci ledna. Zaplavila mě vlna štěstí a... nepředstavitelného strachu. Asi tak týden jsem téměř na nic nemohla myslet, nic dělat. Měla jsem strašný strach, že to zase nevyjde. Ale pak jsem se od toho nějak odprostila. Člověk to stejně neovlivní a pozitivní myšlení je v těhotenství nejdůležitější!</div>
<div style="text-align: justify;">
13. února jsem byla objednána na kontrolu ke gynekologovi, kde mi těhotenství potvrdil. Od té doby tam chodím každý měsíc a vše je jak má. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nevolnosti se mi vyhly i tentokrát, ovšem první tři měsíce mě zaplavila obrovská únava, stejná jako s Rósou. Pořád jsem spala. Pořád. Nic jsem nebyla schopná dělat. K tomu jsem trpěla nechutenstvím, takže jsem vesměs byla živá na ovoci. Ovoce v jakémkoliv stavu a množství. A to mám doteď. Teda to ovoce, to nechutenství už fakt ne 😀 V noci mi bývalo občas špatně, taková závrať, že jsem třeba ráno ve tři vstala a musela si dát banán nebo hrušku (nebo oboje) a bylo to dobrý. Asi pokles glykemie :-) No ale nic horšího mě nepotkalo. Žádné zvracení a tak. Po tom čtvrtém měsíci se to srovnalo a už ani nejsem unavená, nechutenstvím netrpím ani náhodou, ale pořád se vyhýbám masu. Jenže tomu já se celkem vyhýbám celý život, takže nic divnýho. Akorát trpím zácpou, což je taky normální, ale koupila jsem si rozpustnou vlákninu a docela mi to pomáhá. Jinak žádné potíže nemám. Jenom ty obyčejné - že musím odpočvat, mezi uklízením, občas nemůžu udýchat ani mluvení, ale nic, co by nebylo obvyklé.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Z věcí pro miminko nemáme zatím skoro nic. Jenom postýlku a autosedačku po Róse. A nějaké oblečení. Taky jsem se rozhodla používat látkové pleny, tak o tom pak třeba napíšu, až si budu jistější v kramflecích a hlavně až je zkusím. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A velká sestřička už se moc těší, pořád mi říká, že ještě musím koupit ty plínky a když jdu na kontrolu, tak mi nakáže ať přinesu fotku :-D Pusinkuje mi bříško a večer mě maže bambuckým máslem. Říká mi, že mám odpočívat a nemám se ohýbat, aby to miminko nebolelo. Taky kreslí obrázky, kde mám miminko v bříšku. Je to moc hezký. 💖 </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-14540489799216573342018-12-18T11:44:00.001-08:002018-12-18T11:50:45.014-08:00KONEC ROKU, ZAČÁTEK ROKU<div style="text-align: justify;">
Našla jsem si článek z loňského roku, vlastně letošního. Napsala jsem ho 5. ledna. A protože každý rok dělám shrnutí roku minulého a dávám si předsevzetí, <strike>která se mi moc nedaří plnit</strike>, dnes nebudu dělat výjimku. </div>
<div style="text-align: justify;">
Budu se držet lednového článku, protože jinak bych se asi dost opakovala. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Bodem číslo jedna bylo najít si jinou práci. To jsem splnila na dvě stě procent. Práci jsem letos měnila dvakrát. A nelituju. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod dvě - nastavit si rytmus. Už je to lepší, ale když jsem pracovala osm hodin denně, byla to tragédie. Teď aspoň průběžně uklízím. Ale do roku 2019 bych si přála mít nějakou zavedenou ranní rutinu, když jsem doma. To se mi zatím nedaří. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod tři - pravidelně jíst, snídat, cvičit jógu. Mám to hodně nárazové a nelíbí se mi to. Tyhle věci rozhodně chci zlepšit. A nejenom proto, že je to teď "in", ale hlavně proto, že když jím dejme tomu "dobře", cítím se dobře. Jednoduchá matematika. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod čtyři - věnovat se svým koníčkům. Začala jsem zpívat, příští rok přiberu tanec, jen bych chtěla víc věcí dělat doma - malovat, kreslit a víc to předávat Rosálce, prostě kreslit a malovat si s ní. Protože ji to moc baví. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod pět - číst. Čtu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bod šest - nesedět pořád u počítače. To se mi daří jak kdy. Ráda bych to měla nastavené tak, že po probuzení a před usnutím nebudu jako první (a poslední) kontrolovat instagram a podobně. To se mi tedy docela daří, ale někdy mám dny, kdy prostě koukám na YouTube videa a proflákám "čuměním na totální kraviny" celé dopoledne. Vůbec nic mi to nedá, naopak. Ale zrušila jsem si Facebook a je to fajn.<br />
<br />
Bod sedm - aktivně odpočívat. ⇒ 2019. Koupila jsem si brusle. Chci se naučit bruslit. A chci chodit plavat. Příští rok už fakt jo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Bod osm - nestýkat se s energetickými upíry. To plním svědomitě.<br />
<br />
Bod devět - třídit odpad. Splněno!<br />
<br />
<br />
To by bylo z roku letošního. Ale pár věcí bych ještě přidala nebo zlepšila.<br />
<br />
Letos jsem se zúčastnila voleb, nijak převratně, prostě jsem seděla ve volební komisi a dalo mi to docela dost. I přesto, že by se to mohlo zdát jako nuda. Byly to volby komunální (a do senátu) a přiznám se, že mě to trochu nabudilo, abych byla více veřejně aktivní nebo se alespoň zajímala, co se v našem městě děje. A jak to je s tou městskou hromadnou dopravou, bude nové divadlo, budou stromy na náměstí? A tak čtu. Čtu aktuality z jihočeské metropole. A čtu zprávy. Protože je třeba vědět.<br />
<br />
Co se mi ale daří docela dobře je všude skloňovaný minimalismus. Mám to asi od přírody a i přesto že byly doby, kdy jsem měla spoustu dekorativní kosmetiky (i když proti některým to stále nebylo <i>nic</i>), nacpanou skříň (a nic na sebe) a všude visely kabelky, teď toho mám fakt málo. Všechno se mi podařilo zminimalizovat, a tak je to i všude jinde v naší domácnosti. Jedno mýdlo, jeden šampon, věci, které skutečně nosím(e) a nádobí, které skutečně používáme. Ačkoliv v kuchyni jsou jisté mezery - máme třeba dost skleniček (a hrnečků, těch se ale nevzdám, pro ty mám slabost). Takže z toho mám radost a hodlám v tom pokračovat i v roce 2019. Ovšem téma minimalismu/zero waste/eko domácnosti je na samostatný článek, článek kterých je všude plno. Akorát já byla <i>eko</i> už dávno, o tom ale zase jindy....<br />
<br />
Chtěla bych Vám všem, co sem (ne)náhodou zabloudí, popřát krásné Vánoce a ať se Vám v roce 2019 daří! Brzy na počtenou!</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-88358333241460106242018-11-24T02:39:00.001-08:002018-11-24T03:07:40.337-08:00IT<div style="text-align: justify;">
Trvalo dlouho, než jsem tuhle knihu přečetla. A aby to někoho nemátlo, jedná se o knihu Stephena Kinga To. Se čtením jsem začala někdy v létě, asi v srpnu a dnes jsem ji dokončila - 21. listopadu. 2018. Ne, že by byla tak náročná, spíš se jedná o to, že mám různá čtecí období - buď čtu každou volnou chvilku a nebo vůbec. A posledních 300 stran jsem dočítala asi po měsíci pauzy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha má stran 1049. Což je na jeden horor dost. Horor. No, pokud čekáte prvoplánový horor, jakým je film, tak vás zklamu - taková kniha opravdu není (naštěstí).<br />
<br />
Když jsem četla recenze na <a href="http://databazeknih.cz/">databazeknih.cz</a>, byly povětšinou pozitivní, ale pár lidí vyčítalo Kingovi délku, přílišné opisování a popisování, mezihry že jsou zbytečné a tak dále. Každý čtenář je opravdu jiný, já jsem knihu hltala písmenko po písmenku a i když je to teda fakt dlouhé počteníčko, musím říct, že mě King, vyjma asi dvou stran, nenudil ani po šesti set stránkách. Je to prostě napsané čtivě. Bez debat. Možná dlouze, ale čtivě.<br />
<br />
Kniha má několik částí a děj se prolíná mezi rokem 1958 a 1985. Mezi kapitolami jsou takzvané mezihry, které sepisuje ten, jenž v Derry zůstal - Mike Hanlon. A rozhodně do knihy patří. Popisuje v nich historii města Derry (stát Maine - ale jedná se o vymyšlené město). Nebo historii - spíš ty hrůzy, co se tam za celou dobu staly <i>(stávají) </i>a v jakých cyklech se to opakuje. Ten cyklus trvá plusminus 27 let a pokaždé se dějí různé věci - výbuch Kitchenerových železáren, požár v Černým fleku nebo se ztrácejí děti. Které pak už nikdo nikdy neviděl. A ano, klaun je přítomen u všech těch událostí - sem tam ho někdo zahlédne, ovšem klaun je jen jedna fyzická podoba Toho. TO je totiž něco mnohem horšího, zlo, které je protknuto celým Derry, které je živeno strachem a které manipuluje lidmi a mění jejich činy.<br />
<br />
A hororový není klaun nebo to v co se To převtěluje, nýbrž lidské (dětské) osudy v té knize. A to jak člověk dospívá a mění se v osobu, která už nevěří na strašidla pod postelí (no jak kdo 😄), vlastně už pomalu nevěří na nic. Protože už jsme zapomněli, jaké to je být dětmi.<br />
<br />
Klub Smolařů (jak se sami hlavní hrdinové nazývají) je velmi sympatický a asi není nikdo, kdo by mi z nich nepřirostl k srdci. Někdo více, někdo méně, to je jasný, ale jako celek jsou moc fajn. A fandila jsem jim do samého konce.<br />
Co se, podle mého názoru, Kingovi rozhodně povedlo a možná to spíš někoho otravovalo, jsou popisy. Všeho. Detailní popisy města, ulic, domů, lidí a jejich životů. Téměř o každé postavě se dozvíte spoustu věcí, o její minulosti, současnoti a někdy i budoucnosti. A někdy vás při čtení jejich osudů zamrazí. Celý to město je prostě divný. Hodně. A z knihy to cítíte na každé stránce.<br />
<br />
Konec knihy je místy poněkud úchylný až trapný, ale úplně v samém závěru se to obrátí, takže celkový dojem zanechá kladný. V mém případě.<br />
<br />
Závěrem bych chtěla říct, že i když nejste fanoušci hororu, dejte jí šanci. Já hororový žánr nevyhledávám nikdy - ani ve filmu ani v knihách a bavilo mě to. Ale na druhou stranu mám ráda krimi a detektivky a místy naturalistické popisy mi vůbec nevadí. Kdybych četla jenom Třeštíkovou a podobně, asi se Kingovi vyhnu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlgl8KJ8F-kWQseofCObqbFF8_JFs5PDNEcm1xyjdaH87w6FxBLv5Z-2WdL6qx0v1JuOoxkTBLm-tJPawRBmz22VKlXA9JrvE7phXKbn4aZEh51_Qmwf-DLhcpA_jur9mbm_DIVXFrBOw/s1600/628fbaha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="284" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlgl8KJ8F-kWQseofCObqbFF8_JFs5PDNEcm1xyjdaH87w6FxBLv5Z-2WdL6qx0v1JuOoxkTBLm-tJPawRBmz22VKlXA9JrvE7phXKbn4aZEh51_Qmwf-DLhcpA_jur9mbm_DIVXFrBOw/s400/628fbaha.jpg" width="250" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg61qHlXcgBxrLEZXYdyq1JcSK4AC1OPUvZZhlqbcIct55vra9ute5gYNpHX2XPE0s3Q7qXgm_hLEyiuoCYx2PZi7XSukAbum2msntKea9sZQC_A_KYDv_MnsrmadIpBUQGs3VEC9dxgQs/s1600/%2524_32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="338" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg61qHlXcgBxrLEZXYdyq1JcSK4AC1OPUvZZhlqbcIct55vra9ute5gYNpHX2XPE0s3Q7qXgm_hLEyiuoCYx2PZi7XSukAbum2msntKea9sZQC_A_KYDv_MnsrmadIpBUQGs3VEC9dxgQs/s400/%2524_32.jpg" width="270" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br /></div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-47064609399327918392018-09-30T12:30:00.003-07:002018-09-30T12:30:50.587-07:00ZMĚNY<div style="text-align: justify;">
Je večer a Rósa spí. Manžel je v práci, a tak je to jeden z těch večerů, kdy brouzdám na YouTube, pouštím si hudbu, kterou mám ráda a zpívám. Často se stává, že u toho pláču, protože mě rozpláče máloco, ale hudba skoro vždycky. Možná je to částečně nějakou podivnou sebelítostí, protože to je můj životní sen - být zpěvačka, akorát už mi asi ujel vlak. Zpívám akorát doma, když mě nikdo nevidí a hlavně neslyší (teda když si to aspoň myslím). Nevím, jestli jsem zrovna o tomhle chtěla psát, ale když už jsem to nakousla, tak do toho. Kdysi jsem chodila na lekce zpěvu, pak toho nějak nechala a dlouhou dobu, několik let, jsem se k tomu nedokopala někoho si najít a začít znovu chodit. Protože já se prostě strašně, ale strašně stydím zpívat před lidmi. Dokonce i před vlastním manželem. Jediný, kdo mě slýchá zpívat, je Rósa, která zpívá se mnou. Je to asi nějaký vnitřní blok nebo co, ale nedávno jsem se rozhodla, že to překonám. Jednou jsem seděla s kamarádkou v kavárně a ona mi povídá: "Tak se na to vyser a choď někam zpívat." Bylo to u příležitosti záznamu koncertu Guns N' Roses, který tam zrovna pouštěli a já u toho slzela jak malá holka. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem se na to vysrala. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
18. října mám první lekci. Jsem nervózní už teď, ale plním si vlastně sen. Takže mám zároveň ohromnou radost a je to hrozně vzrušující! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Někde jsem četla, že podle jakýchsi prognóz nebo předpovědí chcete-li, je rok 2018 plný změn. No už je skoro za námi a za sebe můžu říct, že pro mě byl jako jízda na horské dráze. Nejen nahoru a dolů, ale adrenalinu bylo taky dostatek. Začalo to už asi na konci roku 2017, kdy jsem dala výpověď po pár měsících v práci, následovala tedy práce jiná, a to v březnu 2018. Pak jsem otěhotněla, potratila a dala výpověď i v té nové práci. Ou jéé. Ten potrat všechno dost urychlil. Dost jsem si toho "díky" tomu srovnala v hlavě. Ne nadarmo se asi říká, že všechno zlý je pro něco dobrý. Já jsem si uvědomila, že nemá cenu dělat něco, co vás absolutně nebaví i kdybyste na to studovali třeba deset let. A zmiňuju to proto, že mi skoro každý říkal, ať si to rozmyslím, že jsem studovala tři roky a všechnu tu dřinu takhle jednoduše zahodím. <i>No a co</i>. Diplom mi nikdo nevezme a můžu se k tomu kdykoliv vrátit. Ale teď zrovna cítím, že to dělat nechci. Nechci být zavřená v laborce s pár lidmi a vidět světlo světa jenom když jdu do jídelny na oběd. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vždycky jsem si myslela, že když nebudu dělat servírku nebo něco podobného s lidmi, že se mi uleví. Že to bude fajn, nemuset poslouchat pitomý stížnosti na to, jak tady je malý okno v pokoji, tamhle zase velký, snídaně jsou nedostatečné nebo porce příliš velké. Chyba lávky, moji milí. Já <i>musím</i> pracovat s lidmi. Je to jako kdyby mi někdo vliv čerstvou krev do žil. Celý rok praxe v laboratoři jsem byla smutná. Vidělo to i okolí. Stresovala jsem zbytečnými věcmi, kterými bych se normálně vůbec nestresovala. Prostě jsem nebyla "já".</div>
<div style="text-align: justify;">
Potřebuju prostě pracovat v prostředí, kde jsou každý den noví lidé. Lidé mluvící různými jazyky, z různých zemí, kultur.... pak jsem jako ryba ve vodě. Takže se od středy oficiálně vracím do Českého Krumlova, na recepci do hotelu, kde jsem pracovala před nástupem na mateřskou dovolenou. Kde jsem potkala svého manžela, kde jsme měli svatbu a kde se nám (v porodnici) narodila naše dcera. Budeme tedy opět s manželem pracovat společně a moc se na to těším. Krumlov je možná už jen skanzenem, ale pro mě vždycky bude mít něco navíc. Cítím se tam příjemně. Ale nikam se nestěhujeme, to ne (zatím 😁).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jeden z důvodů, proč jsem taky opustila laboratoř je pracovní doba. 6.30 - 15.00 každý den prostě není nic pro mě. Nenáviděla jsem to. Doslova. Bralo mi to energii, myslím, že jsem jednu chvíli neměla daleko k tomu, abych navštívila psychologa. Zní to asi hodně úsměvně, protože 80% lidí pracuje právě takhle, ale já na to nějak ve svém bohémském duchu nejsem stavěná. Nepotřebuju jistotu, já víc potřebuju nejistotu a svobodu. Čas. Ne peníze. A protože jsou na recepci směny, budu mít volné celé dny, ne jen odpoledne. To mi naprosto vyhovuje. Je to jako bych se znovu zhluboka nadechla (takový klišé, ale je to tak).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Letos jsem i dost cestovala, byly to krátké, ale docela časté cesty a moc mě to bavilo. To byla, oproti letům minulým, také významná změna. </div>
<div style="text-align: justify;">
Do konce roku už nemám v plánu jet nikam do zahraničí (i když u mě člověk nikdy neví), ráda bych si našetřila na zrcadlovku, a to není levná záležitost, takže se budu muset držet. Udělám si na podzim asi výlet do Prahy, na jeden den, dlouho jsem tam nebyla (přespání a letiště se nepočítá). Plus bych konečně chtěla do nějaké kavárny si jen tak sednout a koukat kolem. Vždycky tu Prahu proletím a nemám z toho nic, jsem jenom spařená jak jetel. </div>
<div style="text-align: justify;">
A určitě budeme jezdit na výlety po jižních Čechách, dokud to ještě půjde a nebude moc zima. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a jaký z toho plyne ponaučení? Že si o spoustě věcí můžeme rozhodnout sami. Aniž o tom víme nebo si myslíme, že to nejde. Jde to. Vždycky to nějak jde. I když se nám zdá, že jsme zamotaný v pavoučí síti, ze které nejde ven. Jde. I když to někdy bolí. A taky se nemusíme stýkat úplně s každým. Minimálně v soukromém životě ne. Nemusíme se vídat s lidmi, co nám sají energii, je nám s nimi nepříjemně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jenom si ty věci musíme uvědomit. </div>
<div style="text-align: justify;">
A uleví se nám. </div>
<div style="text-align: justify;">
Hodně. </div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-54368759147671344202018-09-28T12:56:00.001-07:002018-09-30T10:44:01.080-07:00ISCHIA BEZ CESTOVKY<div style="text-align: justify;">
Nejsem typický dovolenkovací typ. Nemám ráda hotelové resorty, dovolenou na pláži, all inclusive s cestovkou. Pláž jsem schopná samozřejmě akceptovat, ale tak na tři dny, déle mě to nebaví. </div>
<div style="text-align: justify;">
Letos jsem udělala výjimku a jela na dovolenou se svojí mamkou a dcerou. Protože není každý jako já a většina lidí si pláž a dovolenou u moře užívá, že jo. Ovšem řekla jsem si, že si to naplánuju sama a s cestovkou nepojedeme. Na řadu přišel výběr destinace. Mezi favority patřilo Portugalsko, jih Španělska nebo Itálie. Nakonec jsem se rozhodla pro ostrov v Neapolském zálivu - Ischia. Portugalsko a Španělsko příště ;-) </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ischia je malý ostrov kousek od Neapole a co by kamenem dohodil od Capri. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ze všeho nejdřív jsem našla letenky, to byl taky jeden z důvodů výběru téhle destinace - levné letenky. Letěly jsme se společností Easy Jet, která létá do Neapole v pondělí a ve středu, na podzim asi vícekrát, co jsem koukala. Letenky nás přišly zhruba na 3.000,-/osoba, ale dají se sehnat i za 2.000,-. Samozřejmě zpáteční. A jsem si jistá, že někdy i levněji :-) Z Prahy letadlo odlétalo v 9.10, zpátky potom už v 6.30. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Po koupi letenek přišlo na řadu ubytování. Ale vlastně je to ve skutečnosti tak, že to kontroluji předběžně, abych pak nekoupila letenky a nezjistila, že nejsou k mání hotely (ale zatím se to ještě nestalo a asi ani nestane). Hledala jsem výlučně apartmány, protože jsem věděla, že <strike>si budeme vařit</strike> budu vařit. Nejdříve padla volba na San Domenico nedaleko města Forio, ale nakonec to vyhrála Villa Angela Apartments nedaleko Ischia Porto.<br />
<br />
DOPRAVA NA OSTROV<br />
<br />
Na ostrov Ischia můžete jako dopravu zvolit trajekt nebo aliscafo (angl. hydrofoil), česky křídlová loď. Trajekt asi všichni známe, křídlová loď se přímo nedotýká hladiny, takže je rychlejší (a dražší). Nicméně my jsme si vybraly klasický trajekt, protože já mám ráda lodě a i kdybych měla plout tři hodiny, tak mi to nevadí. Na ostrov Ischia vás dovezou společnosti Medmar a Caremar. Kterou si vyberete, záleží už na vás. Palubní lístek se dá koupit přímo v přístavu, já však pro jistotu kupovala online. Zpáteční stojí zhruba 25 - 30,- Eur.<br />
A jak se dostat do přístavu? Velice jednoduše, z letiště v Neapoli jezdí autobus Alibus, který staví ve Stazione Centrale a pak právě v přístavu. Jízdenka stojí 5,- Eur/jedna cesta.<br />
<br />
DOPRAVA PO OSTROVĚ<br />
<br />
Ischia disponuje celkem hustou sítí autobusové dopravy. Na tak malý ostrov je to obdiuvhodné, Jezdí zde ne jedna, ani dvě, ale asi tak deset linek, které vás zavezou do všech koutů ostrova. Hlavní dvě jsou CS - Circolare sinistra, ta jede proti směru hodinových ručiček a CD - Circolare destra, která jede po směru. Obě objedou celý ostrov. Pak je spousta menších, jedoucích na pláž Citara, Sant' Angelo, Castello Aragonese, Spiaggia dei Maronti, Serrara Fontana atd. No a počítejte s tím, že se tam chodí <i>hodně </i>pěšky. 😉<br />
<br />
CO VIDĚT<br />
<br />
Samozřejmě se nabízí termály, kterých je na ostrově spousta a většina hotelových bazénů je napouštěna termální vodou. Takže pokud máte rádi válení se ve vodě, je to ráj. Největší jsou Poseidonovy zahrady (Giardini Poseidon) nad pláží Citara, ale termální lázně jsou doslova na každém kroku.<br />
Ostrov je velice zelený a roste na něm spousta rostlin, včetně citrusů, to se líbilo mně. Jinak je tam spousta pláží, kopců a jedna hora Monte Epomeo, na kterou se dá vylézt a je z ní výhled na celý Neapolský záliv.<br />
Všude jsou restaurace, bary se spoustou kávy, zmrzlinárny s vynikající zmrzlinou (já chodila do Bar Da Ciccio kousek od přístavu, kde mají naprosto fantastickou jahodovou zmrzlinu - a to nejsem fanynka zmrzliny a jahodové už vůbec ne). Taky můžete narazit na stánek, kde vám vymačkají šťávu z místních pomerančů. Já na takový narazila na jihu ostrova - v Sant' Angelo a to na vás dýchne úžasná "ostrovní" atmosféra. A šťáva je vynikající.<br />
A abych nezapomněla - tradičním řemeslem/uměním ostrova jsou malované dlaždičky. Každý dům má číslo vymalované na dlaždičce. Obchody se suvenýry jsou jich plné. Je to skvělý dárek. A při cestě z přístavu na pláž Lido je malý obchůdek se suvenýry, kde velmi milý a ochotný pán prodává pohlednice malované akvarely. Jsou to výjevy jak z ostrova, tak z Neapole nebo třeba Positana. A jsou naprosto okouzlující!! Můžete si koupit i akvarelovou záložku do knížky nebo magnet na ledničku. Pohlednic mám asi sedm, chodila jsem tam každý den 😃<br />
<br />
Ostrov se dá objet za jediný den, takže zbytek dovolené můžete jen nasávat italskou atmosféru, jíst a válet se na pláži. Za návštěvu stojí hrad - Castello Aragonese.<br />
A nebo se můžete vydat na výlet. Lodí. V přístavu je agentura Ischia Cruises, která pořádá lodní výlety na Capri, do Positana, Amalfi, ostrov Procida nebo okruh kolem ostrova.<br />
Popravdě řečeno, já už se ke konci pobytu docela nudila, Zní to asi rozmazleně, ale byly jsme tam devět dní a řekla bych, že týden by byl ideální. Nic kromě pláží tam vesměs není - pár měst, která jsou si dost podobná. Ovšem to je zřejmě jenom můj osobní problém, někdo, kdo miluje pláže tam bude štěstím bez sebe.<br />
Avšak výhledy na moře jsou na Ischii k nezaplacení. Plus moře je opravdu čisté a hrozně teplé. A je tam spousta mořského skla! Z toho jsem byla nadšená a vezla si hrst domů. Přes letištní kontrolu prošlo 😉<br />
<br />
Cestou zpět jsme strávily jednu noc v Neapoli, abychom stihly letadlo. Ráno na šestou, respektive pátou vás tam autobus nezaveze. Tudíž nezbývá, než si vzít taxi. My si ho zarezervovaly den předem a ve čtyři na nás čekal před ubytováním (což jsem popravdě nečekala, takovou přesnost). Jízda na letiště dlouho netrvá a stojí zhruba 20,- Eur od Stazione Centrale.<br />
Neapol jsem si neprošla, i když jsem to původně měla v plánu. Řekla jsem si, že si tam někdy zaletím zlvášť, ať mám na to čas. Je tam binec, hluk, to jo, ale má svoje nepopsatelné kouzlo. Zvlášť, když mluvíte italsky a Itálii zbožňujete, Neapol musíte vidět!<br />
<br />
Až se do tohoto kousku Země vrátím příště, bude to Neapol a Amalfi. Tak snad se to podaří.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4-FSCT7TC_iAQA-pHBHr5ShSDmlOI9XpAWxj37HBdj4XpkpKFcN9ut8Laelfy1ATAkrQq08MOswZ09IdvLJtUq6zM7raxplAg0PlT6VS_9w8BklP6_vTjsxxVZzblEwCFJdvvgK8VN10/s1600/20180917_130439.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4-FSCT7TC_iAQA-pHBHr5ShSDmlOI9XpAWxj37HBdj4XpkpKFcN9ut8Laelfy1ATAkrQq08MOswZ09IdvLJtUq6zM7raxplAg0PlT6VS_9w8BklP6_vTjsxxVZzblEwCFJdvvgK8VN10/s640/20180917_130439.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzrRlbk2vMqH0ycQWh6UC0KbplfOAtSE7GUNg1T6r8bDTjWJVwWAFKHD8iaHI88ugSXDvQFXvMj4D7RQru4v4d0w_mI1Atg7wMHjBe9zVJYg1Pf6Jc8l3trnnpeXcMEzEmwGWfgXyNKTw/s1600/20180917_165743.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1011" data-original-width="1600" height="404" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzrRlbk2vMqH0ycQWh6UC0KbplfOAtSE7GUNg1T6r8bDTjWJVwWAFKHD8iaHI88ugSXDvQFXvMj4D7RQru4v4d0w_mI1Atg7wMHjBe9zVJYg1Pf6Jc8l3trnnpeXcMEzEmwGWfgXyNKTw/s640/20180917_165743.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Villa Angela Apartments - výhled</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKmJnmxQnbULqi6FG_4v8LsNRg8y2JojveVzzhpSNTnVsVrzTVdHmCo2Q3vcDkKmMno91t8Ybx8kWgMxrMLbZbpGHTCixdOAmuDrgysPF6vN1P7yAgRy0IEWstnL5ADDqE1A01WvMyaOs/s1600/20180917_175212.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKmJnmxQnbULqi6FG_4v8LsNRg8y2JojveVzzhpSNTnVsVrzTVdHmCo2Q3vcDkKmMno91t8Ybx8kWgMxrMLbZbpGHTCixdOAmuDrgysPF6vN1P7yAgRy0IEWstnL5ADDqE1A01WvMyaOs/s640/20180917_175212.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Spiaggia degli Inglesi</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-9rp1FertYSdH0h1DtMxNHRcFnAcIi2jevkSd8p0SoIyLNjj7HjMoXCzpLDKGj54Xl3yxxfX55iXNF0mqzST24FZcZWVTfaxJyPEv46IpFjAYSKKWwFfgMvlH4RXULOpnh0iQEX3boA/s1600/20180918_120109.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-9rp1FertYSdH0h1DtMxNHRcFnAcIi2jevkSd8p0SoIyLNjj7HjMoXCzpLDKGj54Xl3yxxfX55iXNF0mqzST24FZcZWVTfaxJyPEv46IpFjAYSKKWwFfgMvlH4RXULOpnh0iQEX3boA/s640/20180918_120109.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIKWhmc_PyX5ZeyAAYAcqpR2zGovuvZYiLfM9eVBSR4c9daks-WUjI3a8NvFnuLlATsuGPyuJEKCDoXiC4U88pWZYOyz-XQPIC2Kl235jM0Mzf0y6MqQoDDCgGsVtG-IQb0Hc5Cm61Cns/s1600/20180919_114007.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="796" data-original-width="1600" height="318" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIKWhmc_PyX5ZeyAAYAcqpR2zGovuvZYiLfM9eVBSR4c9daks-WUjI3a8NvFnuLlATsuGPyuJEKCDoXiC4U88pWZYOyz-XQPIC2Kl235jM0Mzf0y6MqQoDDCgGsVtG-IQb0Hc5Cm61Cns/s640/20180919_114007.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Spiaggia dei Pescatori</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUrolOrUQ7_gk4HKgXK4A2HANuGyL8lyNP_aXMU_YidAa8F69Z9h8qiTxdax7oWSUCxJU4xyOjG893thEXkfw5QerZdKMzD5-IrB6GP9ZDKDWFlhHWikJRoXI8foDp-tF_1tBpr5LekSA/s1600/20180920_170845.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUrolOrUQ7_gk4HKgXK4A2HANuGyL8lyNP_aXMU_YidAa8F69Z9h8qiTxdax7oWSUCxJU4xyOjG893thEXkfw5QerZdKMzD5-IrB6GP9ZDKDWFlhHWikJRoXI8foDp-tF_1tBpr5LekSA/s640/20180920_170845.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lido</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixug2wi25nEk8ShlOHYoS06WRyKqHlcxnbVTpSQgAtoIUS7fvOuvc5SLeHHPHh0PzBtzV65EvpeCGgLqIiGxBcd30S9IAxfwpJZ3V1zgVkO6thbwOhomDQeKwvsJahhzMNPZLt3-lrLlU/s1600/20180922_162953.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixug2wi25nEk8ShlOHYoS06WRyKqHlcxnbVTpSQgAtoIUS7fvOuvc5SLeHHPHh0PzBtzV65EvpeCGgLqIiGxBcd30S9IAxfwpJZ3V1zgVkO6thbwOhomDQeKwvsJahhzMNPZLt3-lrLlU/s640/20180922_162953.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Spiaggia dei Maronti</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWqBZs9U4Jb1HOOEaJI9J9L_1U1wU2DZTZmAxHOmB9SZTVFXJ7pNGU1NuKVKsHi9QTeAcFUnGY6vvyeT8f0LHWCwqMb036j1nX_io9Wv0sntvwYXQJ5btD8VjST7tz_7lj7jGGb6njeqI/s1600/20180921_190804.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="805" data-original-width="1600" height="322" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWqBZs9U4Jb1HOOEaJI9J9L_1U1wU2DZTZmAxHOmB9SZTVFXJ7pNGU1NuKVKsHi9QTeAcFUnGY6vvyeT8f0LHWCwqMb036j1nX_io9Wv0sntvwYXQJ5btD8VjST7tz_7lj7jGGb6njeqI/s640/20180921_190804.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaqclMhzClWpm2WnlapLOvlXtVCCuV40iaxVMhwMCLysp4ZwgDInhWQijwOWoMYbNjfxfjbhyL_hdIP2M_FD4C5IT7JqrsJFg39EL1QuK575r0P13sFC3q9aoMdI4mJ473FUdYMR0z1zQ/s1600/20180922_175734.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaqclMhzClWpm2WnlapLOvlXtVCCuV40iaxVMhwMCLysp4ZwgDInhWQijwOWoMYbNjfxfjbhyL_hdIP2M_FD4C5IT7JqrsJFg39EL1QuK575r0P13sFC3q9aoMdI4mJ473FUdYMR0z1zQ/s640/20180922_175734.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sant' Angelo</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQBQIZBERjPza8H_u4QZfYa5q3sMAb55k7sEX-oU0WGGcppmfvtk-SrSBQoMtENh5hQGsENT9hmpdNGSX2Md-X-DRtBR-SXthBkfdNNCzqHdkGkanHh0s6vzhM-lZTKQxD72LlYBIlgz0/s1600/20180922_175927.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQBQIZBERjPza8H_u4QZfYa5q3sMAb55k7sEX-oU0WGGcppmfvtk-SrSBQoMtENh5hQGsENT9hmpdNGSX2Md-X-DRtBR-SXthBkfdNNCzqHdkGkanHh0s6vzhM-lZTKQxD72LlYBIlgz0/s640/20180922_175927.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sant' Angelo<br />
<br /></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5DBMawQyfcK5sm0ZruNEZrxI-HOOHkbXgkHjf6RdA_Jv2d3c6QK1AR2xVsHkNcmjlBivffnTOEkQFXGKoKwq0TxyiGXh6TWpywJlyMWefADnuH8JBOzY_dvwvpL_DHWISG175NXJgtSM/s1600/20180919_185656.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpohohvjVNnsogIV6Ziq-H8MCaA5MxeP7c8pFq6MnMHyKhEE19DgwidKMGXLDRyKrqnpKV2Zq2GPI9t_jLvGel6mc3kF6Ye7Dbnb2D-3AyYL3G90wu6HubrE-VGaBOwMVSRopm9fm310g/s1600/20180922_175934.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1086" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpohohvjVNnsogIV6Ziq-H8MCaA5MxeP7c8pFq6MnMHyKhEE19DgwidKMGXLDRyKrqnpKV2Zq2GPI9t_jLvGel6mc3kF6Ye7Dbnb2D-3AyYL3G90wu6HubrE-VGaBOwMVSRopm9fm310g/s640/20180922_175934.jpg" width="434" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sant' Angelo</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXY7dTKFbMP0oomyIR2ytfQIcVoDiQF4FT3o_w9ZvFZoQs9Gc-9Tn98KpWekaqxGEkEat29lzAwaVlMVBSl2Y-UpFGQtjjCP4V33eiwb7kk7k5oQebu0EXEymJWYm4NQLkzKCJtWyzrIk/s1600/20180919_185656.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXY7dTKFbMP0oomyIR2ytfQIcVoDiQF4FT3o_w9ZvFZoQs9Gc-9Tn98KpWekaqxGEkEat29lzAwaVlMVBSl2Y-UpFGQtjjCP4V33eiwb7kk7k5oQebu0EXEymJWYm4NQLkzKCJtWyzrIk/s640/20180919_185656.jpg" width="360" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Villa Angela Apartments</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBvGyS0Qwvn4wEYT30O11OxzTcXuOFyOUh9STVddSEBHBXgXeswAF1OaV9vR4tj-J44ihu3yj30oqT7RkkRNihp5B-4oBk8EUddAzy2H-bMABqG9ZNplr_6iWSaFTou0eqFM2MJCI1ueI/s1600/20180925_104611.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="847" data-original-width="903" height="600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBvGyS0Qwvn4wEYT30O11OxzTcXuOFyOUh9STVddSEBHBXgXeswAF1OaV9vR4tj-J44ihu3yj30oqT7RkkRNihp5B-4oBk8EUddAzy2H-bMABqG9ZNplr_6iWSaFTou0eqFM2MJCI1ueI/s640/20180925_104611.jpg" width="640" /></a></div>
</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3490756068993377075.post-83911934255770764702018-08-05T03:09:00.004-07:002019-03-02T02:12:27.495-08:00DIÁŘ WEBSTER'S PAGES<div style="text-align: justify;">
Je sice srpen, což není zrovna typická doba pro nákup diáře, ale v diáři můžete začít vlastně kdykoliv, i v druhé půlce roku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mám diáře dva. Oba dva jsou to diáře Filofax. Jeden je Filofax Metropol ve velikosti A5, druhý Filofax Saffiano velikosti A6, respektive personal. Metropol už dlouho nepoužívám, leží mi ve skříni, je už dost zničený a kdyby mi to nebylo líto, tak ho vyhodím. Ale třeba ještě jeho čas přijde. </div>
<div style="text-align: justify;">
Filofax Saffiano je super, má bezva povrch, takže se ani moc nepoškrábe, vlastně po skoro třech letech používání vypadá stále stejně. Ten rozhodně můžu doporučit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně jsem se porozhlížela po jiném, protože velikost personal je skvělá do kabelky, ale pro mě je v některých aspektech malá. Mohla jsem si znovu koupit Filofax Saffiano, jen ve velikosti A5, ovšem chtěla jsem zabrousit i do jiných vod a zkusit něco jiného. Narazila jsem nejdříve na diáře od Simple Stories - Carpe Diem. Ale nevybrala jsem si barvu, takže jsem přeskočila o kategorii dál na Webster's Pages. Líbilo se mi jich několik, nakonec (překvapivě) vyhrál růžový nebo přesněji Fuchsia. Náplň diáře není tak strohá jako u Filofaxu a papír má o něco vyšší gramáž, řekla bych. Desky diáře jsou pevné, docela pevně šité, ovšem tady musím přiznat, že řemeslnné zpracování je rozhodně lepší u Filofaxu. Když se podívíte na vnitřní stranu, je Filofax krásně čistý, zarovnaný a nečouhají mu nitě. Ale je to na rubu pod vnitřní kapsou, vnější strana i švy jsou rovné a začištěné. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Diář jsem kupovala na stránkách yuppi.cz, dá se sehnat i na paperoamo.cz a stojí 1.399,- Kč včetně náplně.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Balení je senzační. Přijde v krabici, která se dá pak využít i jinak, protože je fakt krásná. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs5mMGlNw0fXvbnnc0fLkOJpGsk4ka8HfQucVZsarPfklKemLGdY6I2nvZ9iuRCjNqtCMPWT5IasdYfMBdwoa-B7dXex7P9t5SWc5o_oPpj57WzkmpYNNdUchbOtHiGdw2PdzhchgMw2M/s1600/20180804_141945.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1419" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs5mMGlNw0fXvbnnc0fLkOJpGsk4ka8HfQucVZsarPfklKemLGdY6I2nvZ9iuRCjNqtCMPWT5IasdYfMBdwoa-B7dXex7P9t5SWc5o_oPpj57WzkmpYNNdUchbOtHiGdw2PdzhchgMw2M/s640/20180804_141945.jpg" width="566" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4MuoiZezGhqkyQPNUyeM6MOHpaGecR735Glpp_T4gHT4F4oOyrmK-OL_6pvRP7gghUyYxz3GxyQ6i6Xmtr1wlqW2featGBtqyEXYo7xmcKJS4QoAH2NCZTG8g8e4p08yBM38RjJrno7U/s1600/20180804_141954.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1340" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4MuoiZezGhqkyQPNUyeM6MOHpaGecR735Glpp_T4gHT4F4oOyrmK-OL_6pvRP7gghUyYxz3GxyQ6i6Xmtr1wlqW2featGBtqyEXYo7xmcKJS4QoAH2NCZTG8g8e4p08yBM38RjJrno7U/s640/20180804_141954.jpg" width="536" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nakonec tedy vyhrála růžová, která je asi o tón tmavší než na fotce. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNHiUo4n4wcKWjmlxdRV0j3v23dNIHKrsk81uT8KE32tqKeavLkZCARiPw-Qrb7fh_eWHd5Sx6LhzHBHaeJHslqfdtyzWyjReA5jPtl_kKUbadfougokPRDjpp3fEqMq9yNiNo_Jkwj9w/s1600/20180804_142009.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1374" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNHiUo4n4wcKWjmlxdRV0j3v23dNIHKrsk81uT8KE32tqKeavLkZCARiPw-Qrb7fh_eWHd5Sx6LhzHBHaeJHslqfdtyzWyjReA5jPtl_kKUbadfougokPRDjpp3fEqMq9yNiNo_Jkwj9w/s640/20180804_142009.jpg" width="548" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
První strana vypadala trochu jinak, pod tzv. "flyleaf" - průhledným listem bylo akvarelem nakreslené peříčko, já jsem ho vyměnila za tenhle scrapbookový papír, protože miluju tyhle vzory listů tropických rostlin. Vnitřek je kombinací bílé a námořnicky modré, není to černá. Diář má zlaté detaily. Až tedy na patentku, ta je stříbrná, což by někoho jako jsem já mohlo rozčilovat (OCD rules!)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh3LPCshxv5-H06_DYu4EkDZE-gTIVMZ38EZglvE6gQaoqdu66HRLSf6K8W8tufUj-6MkwnPGpYnaxInMEHop8kkTLFvK8xYchzUiWyoDRors6ND26DUqPhDbNzfkl3kk3RVvMiwXZxI4/s1600/20180804_142035.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="953" data-original-width="1600" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh3LPCshxv5-H06_DYu4EkDZE-gTIVMZ38EZglvE6gQaoqdu66HRLSf6K8W8tufUj-6MkwnPGpYnaxInMEHop8kkTLFvK8xYchzUiWyoDRors6ND26DUqPhDbNzfkl3kk3RVvMiwXZxI4/s640/20180804_142035.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Původně byl kalendář až za všemi těmi roztomiloučkými papíry, ale já vám nevím. Já potřebuju hlavně ten kalendář, takže jsem si ho přehodila na začátek. První je měsíc na dvě strany, který je moc fajn a ten papír je vážně super. Kalendárium se dá objednat i samostatně, samozřejmě i datované. Jo a co je bezva, že ten měsíční přehled je linkovaný, to bych ocenila i u týdenního. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8RdPw6_qjT0CxJFZHrK5dREHrwjzxcvUNxlLK5K07-ynf1dSteDXuWOdR0Qnabg7GQ7JTpLWMTdQhyAyQUHBLuDjnk-QSnIRVqPFPj3K1CzEKgRe6fwO9xiTP5dAn7pxo8X19p-jC9nQ/s1600/20180804_142053.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="959" data-original-width="1600" height="382" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8RdPw6_qjT0CxJFZHrK5dREHrwjzxcvUNxlLK5K07-ynf1dSteDXuWOdR0Qnabg7GQ7JTpLWMTdQhyAyQUHBLuDjnk-QSnIRVqPFPj3K1CzEKgRe6fwO9xiTP5dAn7pxo8X19p-jC9nQ/s640/20180804_142053.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnMuS8-H3sL5wON2I-QCn2prvtOjY-oRT9VSFpt-bKZVW7H5ANHgwoQj1IBNxj2Tsi_72bTXI8Jps0Rdu5K9TeHhnYTyASLjJmLj6GAXGLbnoPlKX6XyMTz2xNolJMg-1k5O6Bag_-r5c/s1600/20180804_142110.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1022" data-original-width="1600" height="408" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnMuS8-H3sL5wON2I-QCn2prvtOjY-oRT9VSFpt-bKZVW7H5ANHgwoQj1IBNxj2Tsi_72bTXI8Jps0Rdu5K9TeHhnYTyASLjJmLj6GAXGLbnoPlKX6XyMTz2xNolJMg-1k5O6Bag_-r5c/s640/20180804_142110.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZfGpT7dJA0LaKrrQPyijFDarBG3FxIwFw_Uq9mM28aujTDbPIyvkIK6cXLsvzfkkk_9r5mjGuMKGR1d34cEcnejwPwzngW4nUiEx61tYJgN1Tq1y9R-ioZCGeShA0GI09pN3GHHIBwjY/s1600/20180804_142130.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1042" data-original-width="1600" height="416" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZfGpT7dJA0LaKrrQPyijFDarBG3FxIwFw_Uq9mM28aujTDbPIyvkIK6cXLsvzfkkk_9r5mjGuMKGR1d34cEcnejwPwzngW4nUiEx61tYJgN1Tq1y9R-ioZCGeShA0GI09pN3GHHIBwjY/s640/20180804_142130.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další položkou jsou linkované papíry.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrlkwnj_dWWZI08ap8fwSZ3Ry9wdHHbbSEw7L6Rr56g60rSH0VPtX_dE0mnD51iWupXCF8hQo6SERx0SQjpwXj9q5y7ri7-xVVMrxFCCC4yx0FoL0aWlF_S1AD6BA_tipvRkqbnzEy8TU/s1600/20180804_142144.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1033" data-original-width="1600" height="412" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrlkwnj_dWWZI08ap8fwSZ3Ry9wdHHbbSEw7L6Rr56g60rSH0VPtX_dE0mnD51iWupXCF8hQo6SERx0SQjpwXj9q5y7ri7-xVVMrxFCCC4yx0FoL0aWlF_S1AD6BA_tipvRkqbnzEy8TU/s640/20180804_142144.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjVOawF-fR0iASYoNFkNlANSsaJCZtMVTeKDhURN4wb2lVDxZi6Rq8ZHTixtu35s2Gm9SDoc5t0iJcMXdbfMRyn9cVVArMnPPBsGXY0O6W2dmltqA9yfZ925To49fu6A_OYikJrx5jsh0/s1600/20180804_142203.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1018" data-original-width="1600" height="406" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjVOawF-fR0iASYoNFkNlANSsaJCZtMVTeKDhURN4wb2lVDxZi6Rq8ZHTixtu35s2Gm9SDoc5t0iJcMXdbfMRyn9cVVArMnPPBsGXY0O6W2dmltqA9yfZ925To49fu6A_OYikJrx5jsh0/s640/20180804_142203.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Pak něco jako "to do list"<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95XHZEd7uliTffeLAyXE7X4Xs442T6rzxBUzQNAVBF5q_IXEt5E0igBmksJ4hO_ggCBEOMS6S4rURMPdTfKcvNZRUtLzoKZ_pVnfHXNujBucuW7BOOhH_ZFzeCo-Ja9nwIn5DNjF9LcA/s1600/20180804_142212.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1035" data-original-width="1600" height="412" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95XHZEd7uliTffeLAyXE7X4Xs442T6rzxBUzQNAVBF5q_IXEt5E0igBmksJ4hO_ggCBEOMS6S4rURMPdTfKcvNZRUtLzoKZ_pVnfHXNujBucuW7BOOhH_ZFzeCo-Ja9nwIn5DNjF9LcA/s640/20180804_142212.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Následuje jakási změť barevných papírů, která tedy nevím, k čemu přesně má sloužit. Popravdě řečeno, já si na tyhle moderní kaligrafie a citáty moc nepotrpím, ale určitě z toho někdo je nadšený :-)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsfjszP74XqmEl34aa7lnPJsDeLZQytS5Ccvwn9pdUH0tKDcPKcFx3sVzkCmddw_6C4EKoC_x7fFZxWptD7_mcw7-4do28sUSuXajhOIdm6smSkKu-0cO_tFsnkVv55QY-abnir0_QDQA/s1600/20180804_142226.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1013" data-original-width="1600" height="404" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsfjszP74XqmEl34aa7lnPJsDeLZQytS5Ccvwn9pdUH0tKDcPKcFx3sVzkCmddw_6C4EKoC_x7fFZxWptD7_mcw7-4do28sUSuXajhOIdm6smSkKu-0cO_tFsnkVv55QY-abnir0_QDQA/s640/20180804_142226.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe4HZJbeAoR1aCaKCXYnIZ6fqrAVVnaihiGwt3q4wVH2DmMS26ngLUilztgq46Wc5rC_1cNYpq-rBUlI3E6kD0xnKz5zXIBwy-Lcr69Bv2fCuxKAB9h_Mb8iVfGgC_h2rSDh9zI5vMKf8/s1600/20180804_142304.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1009" data-original-width="1600" height="402" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe4HZJbeAoR1aCaKCXYnIZ6fqrAVVnaihiGwt3q4wVH2DmMS26ngLUilztgq46Wc5rC_1cNYpq-rBUlI3E6kD0xnKz5zXIBwy-Lcr69Bv2fCuxKAB9h_Mb8iVfGgC_h2rSDh9zI5vMKf8/s640/20180804_142304.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIh9_XiIcBECAfKFjsHV7MZiZ7K_JBZ7K_rVZDDo-ZvcHriepTGqRIH34QNUjzkTmGod13TDeoVhqJAucqirK4W9rTJz24hr3Fzc2JmLtf8VhnDUDmf6yeRkZedlYpsC0aLYZTfovGA7E/s1600/20180804_142325.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1023" data-original-width="1600" height="408" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIh9_XiIcBECAfKFjsHV7MZiZ7K_JBZ7K_rVZDDo-ZvcHriepTGqRIH34QNUjzkTmGod13TDeoVhqJAucqirK4W9rTJz24hr3Fzc2JmLtf8VhnDUDmf6yeRkZedlYpsC0aLYZTfovGA7E/s640/20180804_142325.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
A to je vše! Výhodou kroužkových diářů, a to je i důvod proč je používám, je to, že si je můžete absolutně přizpůsobit k obrazu svému. Papíry přidat/odebrat, vytvořit si úplně nové náplně na co chcete. Může to být kalendář, zárověň cestovní deník, receptář, album s fotkami, fitness diář, cokoliv. A to všechno v jednom balení. To je na tom nejlepší. Škoda, že u nás není dostupný kikki.k nebo Erin Condren a podobné. Jsou sice dražší, ale jsou to skvělé a nápadité diáře se spoustou vychytávek. A objednávat ze zahraničí vyjde v tomhle případě dost draho. Ale třeba se taky dočkáme 😉</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Až diář upravím k obrazu svému, tak se určitě taky dočká článku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Diářům zdar!</div>
Markéta Hájkováhttp://www.blogger.com/profile/15001265280343648231noreply@blogger.com3