Neboli na Kleť. 

Kleť je všem Budějčákům dobře známá a určitě nejenom jim. Spousta lidí na ni kouká z balkónu a je vidět skoro odevšad. Je to nejvyšší vrchol široko daleko i přesto, že leží jenom 1 084 m. n. m. a jako dítě tam snad jezdil každý z blízkého okolí. Na vrchol vás zavede několik cest. 

Nejjednodušší a nejméně namáhavá je jízda lanovou dráhou, která začíná v Krasetíně a vyveze vás až nahoru k horské chatě. Parkoviště je pod lanovkou, na vrchol Kleti se autem nesmí. Zpáteční jízdenka stojí pro dospělého 180,- Kč a pro dítě 110,- Kč. 

My jsme s sebou měli kočárek, takže jsme lanovkou nejeli a vydali se nahoru po svých. Kolem Kleti jsou různé turistické trasy - červená, modrá, zelená a žlutá. Také cyklotrasa a stopa pro běžky. Každá z cest je z různého směru, takže si podle délky můžete vybrat, jakou zvládnete, případně odkud chcete jít. 

My jsme si vybrali červenou, ale nešli jsme po ní celou dobu.  Z poloviny vede lesní cestou přes kořeny a kameny, což pěšímu nevadí, ovšem s kočárkem je to trochu problematické. 

Náš výlet začal ve Zlivi, odkud jsme nejeli směrem České Budějovice a Český Krumlov, ale vzali jsme to druhou stranou - tedy přes Brloh a Chvalšiny k Červenému Dvoru. Dojeli jsme až k Penzionu U Huberta, který se nachází asi 3,5 km pod vrcholem Kletě (po červené), naše trasa byla dlouhá 4 km tam a 4 km zpátky. Není to moc, ale vzhledem k tomu, že jsme s sebou měli jedno dítě v kočárku a jedno větší, bylo to akorát.  Kopírovali jsme červenou trasu a pak se vydali po cyklostezce 1166A, která nás vyvedla až k vysílači, respektive horské chatě. Cesta nahoru trvala skoro dvě hodiny, bez dětí si myslím, že by trvala tak o polovinu měné.

Bukový les

Na vrcholu čeká Horská chata Kleť, kde dobře vaří, a po výstupu je to velmi příjemné posezení. Dá se sedět jak uvnitř, tak venku na terase. Obsluha je u baru a doporučuji vyzkoušet jejich proslulou česnečku nebo chléb se šmitcem (jihočeská pikantní pomazánka z nivy). Můžete ochutnat i pivo z pivovaru Hluboká.

Horská chata Kleť

Šmitec

Vedle horské chaty je kamenná rozhledna, která je prý nejstarší kamennou rozhlednou v České republice. Její stavba byla dokončena v roce 1825 a byla postavena na popud Josefa II. ze Schwarzenbergu, původně pro soukromé účely. Určitě stojí zato, není nijak vysoká, ale výhled je fantastický. Na všechny světové strany a když budete mít štěstí na počasí (jako my), uvidíte i vrcholky Alp.

Rozhledna

Interiér rozhledny

Interiér rozhledny

Výhled z rozhledny

Vysílač

A pak už jenom zpátky domů. My přijeli až v podvečer, rozhodně je to celodenní výlet (tedy pokud jdete pěšky).

Pan King. Pan spisovatel King. 

Četla jsem od něj pouze dvě knihy. TO a Osvícení. I přesto jsem dávno jeho obdivovatelkou, protože jeho styl psaní mě baví. V jedné uživatelské recenzi na Databázi knih jsem četla, že by si své "romanopisectví" mohl leckdy odpustit. Mohl, ale já už bych ho tak neobdivovala. Protože já to jeho "romanopisectví" miluju. Jsou knihy, které přečtete a vlastně ani nevíte o čem byly. Nevíte nic o lidech, kteří se v nich vyskytovali, o místech, která byla navštívena. Nebo jenom velmi povrchně. Kdežto Stephen King popíše všechno a všechny do posledního detailu. Někdy mu to dost trvá a děj se natahuje a natahuje a než přejde k jádru věci může být leckdo otráven. Jenže já právě v tomhle vidím jeho největší přednost. Miluju zdlouhavé niterné popisy lidí, jejich charakterů, radostí i jejich démonů. Miluju důkladný popis prostředí, když vás autor vezme na místo, kde jste nikdy nebyli, ale prostřednictví řádků ho navštívíte. A tohle všechno pan King zvládá bravurně. A mě to hrozně baví. 

Osvícení bych ani tak nenazvala hororem v pravém slova smyslu, jako spíš hrůznou a temnou psychologickou hrou. Zavede čtenáře do temných koutů lidské mysli, až je vám z toho dost úzko. 

Děj se odehrává v horském hotelu Overlook v Coloradu, na úpatí Skalistých hor (předlohou Kingovi byl prý hotel The Stanley v Estes Park, který Stephen King navštívil). Jack Torrance přijme práci posezónního správce hotelu. Hotel je od října do května kvůli sněhu zavřený a když hotel zapadá sněhem, správce ani jeho rodina se nikam nedostanou. A jsou odříznuti od světa. Jack Torrance má manželku Wendy a pětiletého syna Dannyho. Danny je vnímavý malý hoch, který má telepatické schopnosti. Jack Torrance má pohnutou minulost alkoholika, co spáchal několik nehezkých věcí a práce v hotelu Overlook pro něj má být taková "druhá šance". Jenže hotel Overlook to vidí jinak. Hotel Overlook má rovněž pohnutou historii a spoustu mrtvých na kontě. 

Rodina Torrancových je zpočátku šťastná a všechno se zdá zalité sluncem. Jenom zdá. S přibývající zimou a sněhem se na Jackovi projevují abstinenční příznaky a hotel se pomalu ale jistě začíná vybarvovat takový, jaký skutečně je. Zprvu si podivných věcí všímá jenom Danny, později si je uvědomí i Wendy s Jackem. Jack se ve své mysli propadá kamsi hluboko, vzpomíná na svého alkoholického otce, který surově napadl jeho matku holí a postupem času se jeho mentální stav značně zhoršuje. King příběh vede pozvolna, v náznacích něčeho děsivého, co se teprve má udát. Nevíte co, ale obáváte se toho celou knihu. Atmosféra je nepříjemně dusná a tíživá. Úplně jiná než u zmiňovaného "TO". Tady je to spíš strašlivá úzkost a deprese. Ukázka toho, kam až se člověk může propadnout (ve své mysli).

Příběh vygraduje do krajnosti, až nakonec skončí.... ale to už neprozradím.

Pět hvězd z pěti.