Něco, co řešíme poslední čtyři měsíce.
A abych to trochu uvedla: my jsme s Jiříkem spolu 12 let, celou dobu bydlíme v nájmu. Nevadí nám to. Vychováváme v nájmu dvě děti. Nezastávám názor, že je třeba nejdřív mít zázemí a pak děti. To bychom je neměli nikdy. Majetek vám štěstí ani zdraví nezaručí. Já jsem nikdy po hmotných statcích netoužila - pro mě je alfa a omega cestování a super akvarelový barvy, za to utrácím nejvíc, a tak to i zůstane.
Letos můj manžel zdědil byt. A ani to nebylo na pořadu dne. My bychom v nájmu klidně zůstali, proč ne. Jenže majitel bytu přišel s tím, že chce byt prodat. Stalo se nám to už asi potřetí. Ani jeden z těch bytů jsme kupovat nechtěli, takže nakonec jsme si řekli, že byt zrekonstruujeme. Ze začátku jsem z toho moc nadšená nebyla, ale víte co - já mám ráda změny a rychle se přizpůsobím novým okolnostem. To co bylo, snadno hodím za hlavu a těším se z nové situace.
Budeme se stěhovat po páté. Maringotka by to možná vyřešila taky. 😁
Byt je o dispozici 3+1, výměra 65 m², panelový dům nedaleko centra. My ani jeden nemáme s jakoukoliv rekonstrukcí/přestavbou čehokoliv zkušenosti a naše práce jsou obě poměrně časově náročné. Já mám v nemocnici služby a rozhodně se nám nechtělo trávit volný čas na stavbě, které stejně rozumíme jako koza petrželi. Takže jsme se od začátku shodli na tom, že to necháme na profících.
Já jsem od začátku věděla, že chci architekty. Aby nás provedli celým procesem od návrhu až po realizaci. Ale koho že jo? V tomhle odvětví se vůbec neorientujeme. Já mám o architektuře pojem pouze z dějin umění, ale prakticky jsem vůbec netušila, kde je v Budějcích mám hledat. Nakonec jsem je nenašla ani na Google, ale na firmy.cz.
Já mám o interiéru celkem jasnou představu a hledala jsem tedy někoho, kdo by se uměl naladit na stejnou vlnu. První oslovený ateliér nás odmítl rovnou, že paneláky dělat nechtějí. Druhá interiérová designérka úplně asi nepochopila co se po ní chce a když ohrnula nos nad odhaleným betonovým stropem s přiznanými kabely, tak jsem věděla, že tu ne. 😁 Nakonec nám padl do oka malý architektonický ateliér o třech architektech, kteří hned na první prohlídce pochopili směr, jakým se chceme vydat a jak to má vypadat. Je to panelák cca začátek 70. let - beton, železo, drátěné sklo ve dveřích. Já to žádným způsobem nechci popírat a dělat z toho provensálskou chaletku. Navíc s Jiříkem máme beton rádi, takže sem tam bude přiznaný, drátěné sklo tam bude taky. Jednou z insiprací nám byl tenhle brněnský panelákový byt od studia Atel!er.
Takže architekty máme a s odstupem několika měsíců můžu říct, že nelituju. Ono design a návrh bych si asi byla schopná nakreslit sama, ale dál už ne. Už to nechci zaměřovat, aby se to vešlo, nechci (a neumím) rozkreslit novou elektroinstalaci a další technikálie, o kterých nic nevím. Moje představa a um končí u designu, tím to hasne.
Takže architekti si poslechli naší jakous takous představu a dali se do navrhování. Nejdřív nám představili možné - konkrétně tři dispozice bytu. S bouráním i bez. A ačkoliv můj manžel nejdřív nic bourat nechtěl, po shlédnutí jednoho návrhu, kde se bourá, byl nadšen a řekl, že to přesně chce. Takže se rozpracoval návrh číslo dva.
První schůzky proběhly někdy v září. Poté následovaly hodiny přemýšlení o tom, kde, co a jak. Jaké materiály, jaká podlaha, jaká kuchyňská linka, co za baterie, jestli kachličky nebo stěrku a tak dál a tak dál. Měla jsem z toho hlavu jak balón. Všechno se zaneslo do architektonické studie, vizualizace a následně do projektové dokumentace. A podle toho pak jede stavební firma a truhláři. A protože se počítá s tím, že se bude bourat dveřní otvor, byl zapotřebí ještě statik, který nám to povolí. I s ním proběhla osobní schůzka v bytě a poté jsme museli provést sondu do panelu (podlahy), abychom věděli, kde končí panel balkonu. Podle toho se odvíjí šířka dveřního otvoru, protože nesmí zasahovat do tohoto panelu (jinak by se balkon taky mohl nakrásně zřítit).
Pak se jen čekalo na posudek, který jsme dostali minulý týden. To znamená, že od začátku září konce prosince se řešil pouze projekt. Ten je v současné chvíli hotový a vybírá se stavební firma.
Ještě předtím ale, než se do toho někdo pustí, musíme se statickým posudkem a projektem na místní družstvo, které - ačkoliv je byt v osobním vlastnictví - je správcem objektu a tam rozhodnou o tom, jestli nám dveřní otvor povolí nebo ne. Pokud ne, rozběhne se kolotoč stavebního povolení - a to nikdo z nás nechce. Ovšem pokud to jinak nepůjde, nedá se nic dělat. Jenže se změnou stavebního zákona to bude asi sranda a trvá to zhruba další tři měsíce. Tím pádem by se se skutečnou rekonstrukcí mohlo začít až na jaře a to ještě když budeme mít štěstí a stavební firma bude mít čas.
Tím jsme pro letošek skončili. Příští rok bude (zase) rokem změn. 😂
Pokračování příště.
0 Komentářů