Občas mám pocit, že mi všechno tak nějak protýká mezi prsty. Že dny utíkají příliš rychle, že nedělám všechno, co bych dělat chtěla. Asi je to i tím koncem roku, vlastně tohle období nemám vůbec ráda, protože mi přijde hrozně smutné a melancholické a sentimentální.
Prostě ráda bych dodala svému životu trochu řád, nejsem tedy zrovna typ sueprorganizovaného člověka, ale přeci jenom mám dojem, že nějaký řád vás trochu zklidní a utřídí myšlenky. A mám na mysli docela obyčejné věci - po příchodu z práce se nerozvalit u počítače, ale něco málo doma třeba udělat, věnovat se Róse a večer si třeba číst. Můj současný stav je asi takový, že se plácnu k notebooku, tupě civím na videa na YouTube, pak se večer osprchuju a jdu spát. Ráno rychle hledám, co bych si asi tak vzala na sebe, přičemž si v 99% nátahnu kalhoty a svetr a seberu banán k svačině. V horších případech si nevezmu nic a kupuju si svačinu v kantýně. Ou jee.
Mám otřesný nehty, protože jsem si manikúru neudělala zatraceně dlouho, o vlasy se taky příliš nestarám (chodím pravidelně ke kadeřníkovi, to jo, ale doma je to děs) a včera jsem si po dlouhý době oholila nohy. Napíšu to jak to je, prostě realita. Ale poslední asi dva týdny mě to dost štve tenhle přístup a v pátek jsem si do svýho Filofaxu napsala seznam věcí, co bych ve volném čase chtěla dělat a plusminus denní režim.
To byla realita. Teď k té utopistické představě. Ráda bych trochu zpomalila. Naučila se odpočívat a zároveň ten volný čas využít naplno. Prostě to nějakým způsobem vybalancovat.
Po příchodu domů bych si ráda připravila věci na druhý den - oblečení, svačinu - abych na to pak nemusela myslet a v 10 večer netančila po kuchyni (což bych, přiznejme si, nedělala a skončilo by to tou kantýnou). Dál bych ráda cvičila jógu, kterou jsem pravidelně cvičila naposled v létě. A nemám na mysli hodinové sekvence, ale stačí dvacet minut každý den. S tím samozřejmě souvisí stravování, které je momentálně dost tristní. Vstávám dost brzy, ale i přesto bych chtěla aspoň trochu snídat, vím, že to jde, jen se musím donutit vstát o deset minut dřív. Jíst pravidelně aspoň čtyřikrát (ideálně pětkrát) denně. Musím říct, že v práci jím dvakrát, ale potom doma vlastně nemám hlad, tak nejím nic. Přestala jsem chodit na obědy a začala si vařit, protože nechcete vidět moje nehty. Nevím sice, čím je to způsobené (špatnou stravu jen hádám), ale hrozně se mi začaly loupat. Přitom jsem mívala nehty výstavní a byla na ně docela pyšná.
A s tím souvisí i péče o sebe - pravidelně si čistit pleť, ne obden jako teď (a někdy ani to ne) a třeba jednou týdně si udělat "domácí lázně", masku na vlasy, pleť atd., však to znáte.
A večer po sprše, Rósině sprše a jejím uložení do postýlky si třeba číst. V klidu, bez toho aniž by mě tížilo, že nemám hotový tohle nebo tamto. Prostě odpočívat.
Nebylo by to fajn?
S tím čtením souvisí ještě jedna věc, když jsem byla mladší hodně jsem četla o etnografii, religionistice a podobných tématech. Nějak to ustalo a ráda bych se k tomu vrátila. Čistě ze zájmu o tato témata, rozšířila si obzory a svým způsobem se vzdělávala.
Doufám, že se mi podaří alespoň něco z toho splnit, potřebovala bych to.
Pro dnešek bylo podmiňovacího způsobu už dost. 😉
Hezký den!
0 Komentářů