U mě v břiše někdo bydlí....
Tak začínal první článek o mé dceři před skoro šesti lety. A dneska začíná stejně.
Bydlí tam už nějakou dobu. Přesně 21 týdnů. Nebo 20+6, chcete-li. Po loňské zkušenosti jsem dlouho se sepsáním otálela. Ale myslím, že už to můžu pustit do světa. Samozřejmě může se stát kdykoliv cokoliv, ale člověk tak nemůže přemýšlet. Musí být optimista! Dnes jsem se vrátila z ultrazvuku ve 20. - 22. týdnu, kdy se vyštřuje srdíčko, měří se obvod bříška, hlavičky, mozek. Vyšetřují se i ostatní případné anomálie. A dopadlo to na jedničku!! Všechno jak má být, váha zhruba 380 g.
Čekáme zase holčičku. Jupíí jéé. Ne, že by to nebylo jedno, ale máme radost. Hlavně manžel. Ten si ji moc přál.
Už máme vybrané i jméno. Po dlouhých debatách, kdy jsme zavrhli Marianny, Mariony, Eleanory, Esterky, jsme se dopracovali k jménu Olivie. A asi u něho už zůstane. Takže mám v břiše Olivu. Už je pěkně velká.
No ale zkusím to vzít od začátku.
Po minulém neúspěšném těhotenství jsme to nechali být. Vůbec nikam jsme nechvátali a nechali to plynout. Já jsem změnila práci, jela na dovolenou a bylo to príma. V prosinci jsme s pracovním kolektivem řádně zapili příchod nového roku. No a někdy na začátku ledna jsem si s manželem řekli, že bychom se mohli pokusit o miminko. Poslední menstruaci jsem měla 27. prosince. A další už se nedostavila. Vyšlo to hned v lednu. Byla jsem několikrát plavat, ve vířivce, v páře až jsem jednoho dne při cestě z plovárny zastavila v drogerii a koupila si test. S tušením, že bude zřejmě pozitivní. Neřeknu vám jak, ale prostě jsem to věděla. Sice žádné příznaky jsem neměla, ale věděla jsem to. A taky že jo. Bylo to někdy na konci ledna. Zaplavila mě vlna štěstí a... nepředstavitelného strachu. Asi tak týden jsem téměř na nic nemohla myslet, nic dělat. Měla jsem strašný strach, že to zase nevyjde. Ale pak jsem se od toho nějak odprostila. Člověk to stejně neovlivní a pozitivní myšlení je v těhotenství nejdůležitější!
13. února jsem byla objednána na kontrolu ke gynekologovi, kde mi těhotenství potvrdil. Od té doby tam chodím každý měsíc a vše je jak má.
Nevolnosti se mi vyhly i tentokrát, ovšem první tři měsíce mě zaplavila obrovská únava, stejná jako s Rósou. Pořád jsem spala. Pořád. Nic jsem nebyla schopná dělat. K tomu jsem trpěla nechutenstvím, takže jsem vesměs byla živá na ovoci. Ovoce v jakémkoliv stavu a množství. A to mám doteď. Teda to ovoce, to nechutenství už fakt ne 😀 V noci mi bývalo občas špatně, taková závrať, že jsem třeba ráno ve tři vstala a musela si dát banán nebo hrušku (nebo oboje) a bylo to dobrý. Asi pokles glykemie :-) No ale nic horšího mě nepotkalo. Žádné zvracení a tak. Po tom čtvrtém měsíci se to srovnalo a už ani nejsem unavená, nechutenstvím netrpím ani náhodou, ale pořád se vyhýbám masu. Jenže tomu já se celkem vyhýbám celý život, takže nic divnýho. Akorát trpím zácpou, což je taky normální, ale koupila jsem si rozpustnou vlákninu a docela mi to pomáhá. Jinak žádné potíže nemám. Jenom ty obyčejné - že musím odpočvat, mezi uklízením, občas nemůžu udýchat ani mluvení, ale nic, co by nebylo obvyklé.
Z věcí pro miminko nemáme zatím skoro nic. Jenom postýlku a autosedačku po Róse. A nějaké oblečení. Taky jsem se rozhodla používat látkové pleny, tak o tom pak třeba napíšu, až si budu jistější v kramflecích a hlavně až je zkusím.
A velká sestřička už se moc těší, pořád mi říká, že ještě musím koupit ty plínky a když jdu na kontrolu, tak mi nakáže ať přinesu fotku :-D Pusinkuje mi bříško a večer mě maže bambuckým máslem. Říká mi, že mám odpočívat a nemám se ohýbat, aby to miminko nebolelo. Taky kreslí obrázky, kde mám miminko v bříšku. Je to moc hezký. 💖
0 Komentářů