Kdybyste mi před rokem a půl řekli, že o něčem takovém budu psát, asi bych bych se hodně nasmála. Ale vzhledem k mojí "kariérní" minulosti se tomu vlastně vůbec nedivím. Práce je moje životní téma. Mám s tím pořád patálie, a to jenom díky své povaze, která nesnese autority (pokud si je já sama neuznám) a nesnáší stereotyp (a pevnou pracovní dobu). Jsem vlastně asi typický mileniál. 😀 Ale už jsem to tady psala stokrát, tak by to bylo házení hrachu na zeď. Nicméně co se přihodilo? Covid a karanténa v roce 2020. Dá se říct, že mi to změnilo život. Minimálně ten pracovní.
Já jsem holka z placu. Mám sice vysokoškolské zdravotnické vzdělání a pracovala jsem v nemocnici, ale půlku života jsem strávila po kavárnách a restauracích jako číšník (nepíšu servírka - mně se to slovo hrozně nelíbí). A do loňského března jsem si tak pořád přivydělávala k rodičovské. Jenže pak se svět přestal točit. Co teď? Já ze dne na den (jako miliony dalších) bez práce a hlavně plonková a to je to nejhorší, co se mi může stát - že nemám co dělat. Jenže to bych to nesměla být já, že. Takže jsem zabrousila do online prostředí a brouzdala internetem, co bych tak mohla dělat. Věděla jsem, že do nemocnice se vracet nechci a nechci ani běhat na plný úvazek po place. Sem tam ano, ale ne pořád. Samozřejmě jsem to (jako úplně všechno) konzultovala se svým manželem, se kterým probírám každý rok v podstatě jiný obor. 🙈 Ale on je trpělivý a vždycky mě vyslechne a poradí. No a protože mám blízko k vizuálnu a výtvarnému umění, říkala jsem si, že bych mohla být grafik. Jo, to bude ono. Grafik. Naučím se pracovat ve Photoshopu, Illustratoru a InDesignu a bude to. Jenže pak mi to přišlo málo. Chtělo by to nějaký "background". Našla jsem Czechitas, a to bylo přesně to, co jsem hledala - kurzy tvorby webu, programování a dalších podobných, mně naprosto cizích, věcí. Chtěla jsem umět vytvořit webové stránky, abych uměla víc, než "jenom" grafiku (dnes vím, že by mi to rozhodně stačilo). Přihlásila jsem se na kurz a čekala, jestli mě vezmou - nevzali. Byla to Java, která by mi stejně byla dnes k ničemu, není to směr, kterým bych se chtěla vydat. Při prohledávání, co všechno se v IT dá dělat jsem narazila na dvě písmenka UX. Neměla jsem tušení, o co jde, takže jsem četla a zkoumala a řekla si, že to by mě mohlo bavit. UX neboli User Experience Design aneb aby web a aplikace nejen hezky vypadali, ale byli i funkční. Přihlásila jsem se tedy na Úvod do UX a tam mě už přijali.
Při projíždění stránek Czechitas jsem narazila na Digitální akademii - tříměsíční intenzivní kurz, kde na konci budeme mít svou vlastní webovou stránku! Yes! To je přesně to, co jsem chtěla, akorát je jenom v Praze a Brně... Nechala jsem to být a pár týdnů na to zjistila, že Digitální akademie bude i v ČB. Neváhala jsem a hned, jak to šlo, jsem se přihlásila. V červnu jsem ji úspěšně absolvovala. Naučila mě spoustu nových věcí, ukázala nástroje, o kterých jsem neměla ani ponětí a taky pár kariérních rad. Hned po dokončení jsem se přihlásila na UX Design Professional Certificate od Googlu, který teď dokončuji.
Mezi tím, na našem chatovacím kanále akademie, sem tam přistane nějaká nabídka práce, kterou nám posílá branch lead manažerka Žanet. A jednoho zářijového dne jsem na jednu z těch nabídek napsala...
Byla to shoda okolností - chtěla jsem hledat práci až po Novém roce, ale září bylo zrovna období, kdy jsem měla malou osobní krizi. Završil to slučák s mými spolužáky ze střední, kde to bylo naprosto parádní a hodně mě to nakoplo. Po roce a půl doma, kdy jsem přecházela jenom z kuchyně do ložnice k počítači a zase zpátky, kdy mě už vůbec nic doma nebavilo, jsem si řekla, že potřebuju nějaký nový impuls (rovná se práci). A protože já o věcech moc nepřemýšlím a vrhám se do všeho po hlavě, poslala jsem životopis na pozici "junior webový vývojář v softwaru Wordpress". Říkala jsem si: "Wordpress, v tom jsem měla vlastní stránku, to nějak zmáknu," i když jsem si vůbec nebyla jistá. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa! Takže CV odesláno a snad do dvou dnů mi přišla odpověď, že by mě rádi pozvali na call přes Google meet. Ok, pohovor online - v tu dobu už mi to vůbec nepřišlo nic divného - po třech měsících akademie, kdy jsem mluvila do kamery, pohodička. Ale zavolat mi takhle před rokem, tak mě trefí. Ptali se mě samozřejmě na zkušenosti a portfolio - nemám ani jedno (respektive neměla jsem v tu dobu), ale nějakým zázračným způsobem mi zadali první úkol a pak se uvidí.
Byla jsem dost nervózní, nebyla jsem si jistá, jestli to vůbec zvládnu, jestli s Wordpressem skutečně tak umím, ale jako improvizátor řeším problémy jak přijdou a snažím se nepřemýšlet dopředu. To je zbytečný stres. I když často to takhle přímočaře nejde. Samozřejmě jsem si taky říkala, že jsem to možná uchvátala a měla jsem počkat až... Ale na co vlastně? Správná doba neexistuje. Každopádně jsem se spoustu věcí naučila až při samotném vytváření stránky. Nabízeli mi sice pomoc grafika, kdybych potřebovala, ale chtěla jsem (hlavně sama sobě) dokázat, že to zvládnu sama. Takže i tu grafiku na stránku jsem si vyrobila ve Photoshopu. Jednoduše jsem si pustila návod na YouTube a bylo to.😀 První verzi mi sice vrátili, protože co si budeme povídat, byl to pokus-omyl a za moc to nestálo, ale s tou druhou už byli spokojení.
A tak jsme navázali spolupráci, budu pro ně pracovat na živnostenský list, což mi naprosto vyhovuje. V lednu mám dokonce první pracovní schůzku! Asi nemusím říkat, jak moc se těším. Navíc budu ještě jako dobrovolník psát pro jeden web. V rámci Česko.Digital jsem si našla jeden projekt, který mi byl blízký a napsala jim, že bych ráda pomohla jako copywriter. Navíc je to i skvělá zkušenost.
Snad se to bude vyvíjet dobrým směrem a časem ze mě bude ten UX designer. 😊 Každopádně mám radost a těším se, co nového mi to přinese.
0 Komentářů