??

Původně jsem se tomuhle tématu chtěla vyhnout, nevyjadřovat se, nenapsat ani čárku, nechat to vyšumět, protože člověk teď nečte o ničem jiným. A dost mi to už leze krkem. Ale potřebuju se asi vypsat.

Takže poslouchám Davida Bowieho a Queen - Under Pressure. Ha, docela vystihující název pro současnou situaci. 

3. den karantény v ČR. Zavřený restaurace, kavárny, sportoviště, většina obchodů, uzavřený hranice. 

To nám ten rok 2020 hezky začal. 

Musím se přiznat, že zatím to snáším docela blbě. Ačkoliv se nepovažuju za člověka, kterýho jen tak něco rozhodí, tak posledních pár dní mám náladu docela mizernou. A není to kvůli strachu z nákazy, nýbrž ze současné situace a kam se to bude vyvíjet. Šíření koronaviru se nevyhneme, to už je jasný, navíc média vyvolávají obrovskou paniku a strach ve společnosti a tím je všechno ještě horší. Nechci to nijak bagatelizovat, ovšem kdybychom se takhle měli chovat u každé nákazy a každé bakterie nebo viru, co nás potká, tak by bylo nejlepší se doživotně zamknout ve sklepě a nevycházet. Protože když jedete v MHD, víte, že člověk vedle vás nemá tuberkulózu? Kolik náhodných sexuálních styků proběhlo ve vašem životě bez kondomu? (A nedělejme, že jsme tak morální a že určitě žádný, o tom pochybuju). 

Důležitý je média moc nečíst a řídit se vlastním úsudkem. Protože to, že si tady třicetkrát denně budu číst o tom, kolik je nakažených a jak na ulici lidi padají jako švestky, mi fakt nepomůže. Navíc těch nakažených je stejně určitě mnohem víc a ta smrtnost není zas tak vysoká, jak by se na první pohled mohlo zdát. 

Mě nejvíc ochromilo, že najednou nic nemůžu. Nejsem na to vůbec zvyklá. Taková ztráta svobody je, pro člověka jako jsem já, děsná. Ačkoliv jsem na rodičovský dovolený, tak já prostě nejsem zvyklá sedět doma. To je pro mě strašný utrpení, protože jsem celkem extrovert a mám ráda svůj trochu chaotickej styl života. Chodila jsem do práce, chodila jsem na kurz malby, plavat, někdy jsem na to nadávala, že bych chtěla chvíli klid. Tak ho teď mám. A moc dobře vím, že to není tragédie být doma, (asi) zdravá s manželem a dvěma veselýma holkama, jsem s nima doma ráda, jenom já tahle omezení strašně špatně snáším. I když to není na věky a má to celkem opodstatněný důvod, je mi z toho nanic. A ještě mě trápí ekonomická stránka věci. Někdo by řekl, že je to druhořadý, ale já si myslím, že ne. Spousta lidí, který teď přišli (nebo ještě přijdou) o práci živí rodinu. Celý odvětví cestovního ruchu je v háji, gastronomický podniky, fitness centra, svatební agentury a další. 

Nicméně život jde za každých okolností dál a my si musíme jenom zvyknout. Lidstvo zažilo o dost horší časy. Teď jsou akorát všichni doma a mají narvanou lednici, což není úplně blbý.

Člověk teď opravdu pochopí, že nic v životě není samozřejmost a ačkoliv jsme přesvědčeni o své důležitosti, naše Země nás má v hrsti. Můžeme se třeba stavět na hlavu. Kdo s čím zachází, tím také schází....

Kéž by to bylo k něčemu a společnost se trochu zamyslela, ale nedělám si iluze.... Kupříkladu cestovní ruch. Proč se spoléhat na to, že přiletí někdo z druhého konce světa, když bychom se mohli soustředit na místní klientelu?

Uvidíme, co čas přinese....

Každopádně je zapotřebí si na karanténě najít i něco pozitivního -  člověk se doma může vzdělávat online nebo offline, aby ten čas k něčemu využil. Může vařit, péct, zevrubně uklízet nebo třeba jenom číst a relaxovat. A může taky pomoct. Třeba tady: sousedskapomoc.cz 

A jedna věc při "depce" pomůže vždycky - hudba. Ta totiž léčí duši. Takže neklesejme na mysli, vždycky všechno nějak dopadlo a šlo se dál....