Trvalo dlouho, než jsem tuhle knihu přečetla. A aby to někoho nemátlo, jedná se o knihu Stephena Kinga To. Se čtením jsem začala někdy v létě, asi v srpnu a dnes jsem ji dokončila - 21. listopadu. 2018. Ne, že by byla tak náročná, spíš se jedná o to, že mám různá čtecí období - buď čtu každou volnou chvilku a nebo vůbec. A posledních 300 stran jsem dočítala asi po měsíci pauzy.
Kniha má stran 1049. Což je na jeden horor dost. Horor. No, pokud čekáte prvoplánový horor, jakým je film, tak vás zklamu - taková kniha opravdu není (naštěstí).
Když jsem četla recenze na databazeknih.cz, byly povětšinou pozitivní, ale pár lidí vyčítalo Kingovi délku, přílišné opisování a popisování, mezihry že jsou zbytečné a tak dále. Každý čtenář je opravdu jiný, já jsem knihu hltala písmenko po písmenku a i když je to teda fakt dlouhé počteníčko, musím říct, že mě King, vyjma asi dvou stran, nenudil ani po šesti set stránkách. Je to prostě napsané čtivě. Bez debat. Možná dlouze, ale čtivě.
Kniha má několik částí a děj se prolíná mezi rokem 1958 a 1985. Mezi kapitolami jsou takzvané mezihry, které sepisuje ten, jenž v Derry zůstal - Mike Hanlon. A rozhodně do knihy patří. Popisuje v nich historii města Derry (stát Maine - ale jedná se o vymyšlené město). Nebo historii - spíš ty hrůzy, co se tam za celou dobu staly (stávají) a v jakých cyklech se to opakuje. Ten cyklus trvá plusminus 27 let a pokaždé se dějí různé věci - výbuch Kitchenerových železáren, požár v Černým fleku nebo se ztrácejí děti. Které pak už nikdo nikdy neviděl. A ano, klaun je přítomen u všech těch událostí - sem tam ho někdo zahlédne, ovšem klaun je jen jedna fyzická podoba Toho. TO je totiž něco mnohem horšího, zlo, které je protknuto celým Derry, které je živeno strachem a které manipuluje lidmi a mění jejich činy.
A hororový není klaun nebo to v co se To převtěluje, nýbrž lidské (dětské) osudy v té knize. A to jak člověk dospívá a mění se v osobu, která už nevěří na strašidla pod postelí (no jak kdo 😄), vlastně už pomalu nevěří na nic. Protože už jsme zapomněli, jaké to je být dětmi.
Klub Smolařů (jak se sami hlavní hrdinové nazývají) je velmi sympatický a asi není nikdo, kdo by mi z nich nepřirostl k srdci. Někdo více, někdo méně, to je jasný, ale jako celek jsou moc fajn. A fandila jsem jim do samého konce.
Co se, podle mého názoru, Kingovi rozhodně povedlo a možná to spíš někoho otravovalo, jsou popisy. Všeho. Detailní popisy města, ulic, domů, lidí a jejich životů. Téměř o každé postavě se dozvíte spoustu věcí, o její minulosti, současnoti a někdy i budoucnosti. A někdy vás při čtení jejich osudů zamrazí. Celý to město je prostě divný. Hodně. A z knihy to cítíte na každé stránce.
Konec knihy je místy poněkud úchylný až trapný, ale úplně v samém závěru se to obrátí, takže celkový dojem zanechá kladný. V mém případě.
Závěrem bych chtěla říct, že i když nejste fanoušci hororu, dejte jí šanci. Já hororový žánr nevyhledávám nikdy - ani ve filmu ani v knihách a bavilo mě to. Ale na druhou stranu mám ráda krimi a detektivky a místy naturalistické popisy mi vůbec nevadí. Kdybych četla jenom Třeštíkovou a podobně, asi se Kingovi vyhnu.
Když jsem četla recenze na databazeknih.cz, byly povětšinou pozitivní, ale pár lidí vyčítalo Kingovi délku, přílišné opisování a popisování, mezihry že jsou zbytečné a tak dále. Každý čtenář je opravdu jiný, já jsem knihu hltala písmenko po písmenku a i když je to teda fakt dlouhé počteníčko, musím říct, že mě King, vyjma asi dvou stran, nenudil ani po šesti set stránkách. Je to prostě napsané čtivě. Bez debat. Možná dlouze, ale čtivě.
Kniha má několik částí a děj se prolíná mezi rokem 1958 a 1985. Mezi kapitolami jsou takzvané mezihry, které sepisuje ten, jenž v Derry zůstal - Mike Hanlon. A rozhodně do knihy patří. Popisuje v nich historii města Derry (stát Maine - ale jedná se o vymyšlené město). Nebo historii - spíš ty hrůzy, co se tam za celou dobu staly (stávají) a v jakých cyklech se to opakuje. Ten cyklus trvá plusminus 27 let a pokaždé se dějí různé věci - výbuch Kitchenerových železáren, požár v Černým fleku nebo se ztrácejí děti. Které pak už nikdo nikdy neviděl. A ano, klaun je přítomen u všech těch událostí - sem tam ho někdo zahlédne, ovšem klaun je jen jedna fyzická podoba Toho. TO je totiž něco mnohem horšího, zlo, které je protknuto celým Derry, které je živeno strachem a které manipuluje lidmi a mění jejich činy.
A hororový není klaun nebo to v co se To převtěluje, nýbrž lidské (dětské) osudy v té knize. A to jak člověk dospívá a mění se v osobu, která už nevěří na strašidla pod postelí (no jak kdo 😄), vlastně už pomalu nevěří na nic. Protože už jsme zapomněli, jaké to je být dětmi.
Klub Smolařů (jak se sami hlavní hrdinové nazývají) je velmi sympatický a asi není nikdo, kdo by mi z nich nepřirostl k srdci. Někdo více, někdo méně, to je jasný, ale jako celek jsou moc fajn. A fandila jsem jim do samého konce.
Co se, podle mého názoru, Kingovi rozhodně povedlo a možná to spíš někoho otravovalo, jsou popisy. Všeho. Detailní popisy města, ulic, domů, lidí a jejich životů. Téměř o každé postavě se dozvíte spoustu věcí, o její minulosti, současnoti a někdy i budoucnosti. A někdy vás při čtení jejich osudů zamrazí. Celý to město je prostě divný. Hodně. A z knihy to cítíte na každé stránce.
Konec knihy je místy poněkud úchylný až trapný, ale úplně v samém závěru se to obrátí, takže celkový dojem zanechá kladný. V mém případě.
Závěrem bych chtěla říct, že i když nejste fanoušci hororu, dejte jí šanci. Já hororový žánr nevyhledávám nikdy - ani ve filmu ani v knihách a bavilo mě to. Ale na druhou stranu mám ráda krimi a detektivky a místy naturalistické popisy mi vůbec nevadí. Kdybych četla jenom Třeštíkovou a podobně, asi se Kingovi vyhnu.
0 Komentářů