2020

Začal poslední měsíc roku. A já každý rok píši bilanci toho končícího. Letos to nebude jinak, ovšem začnu článkem o roku příštím. O tom, co bych sama pro sebe chtěla udělat. A ačkoliv někdo tvrdí, že předsevzetí si může člověk dát i v červenci, tak já si myslím, že začátek roku je prostě lepší. 
A tohle ani tak nebudou předseveztí jako spíš přání. I pár hmotných, které často nemám. 

Bod jedna. Zlepšit si italštinu.
To je na mém seznamu několik let a zatím se to nikam nehne. Když jsem v Itálii pracovala, byla jsem schopná mluvit celkem plynule, ovšem bez hlavy a paty a bez znalosti gramatiky. Pro běžný život gramatická pravidla vůbec třeba nejsou, ale já bych se chtěla naučit italsky pořádně. Od píky. Abych znala i gramatiku. Navíc za ta léta, co italsky nemluvím, se moje italština dost zhoršila a moc mě to mrzí, protože ji miluju. Stejně jako Itálii.

Bod dvě. Jídlo. Pohyb.
Převážnou část roku 2019 jsem byla těhotná, takže můj pohyb byla chůze. Chodím na procházky moc ráda, ale už se těším na projížďku na kole nebo jógu. Na tu se těším moc. Až si protáhnu tělo. A s jídlem jsem teď dost na štíru, protože v šestinedělí nebyl čas jíst a teď když je, tak se cpu jak prase. Ne v množství, ale je advent, budou Vánoce a to je konec. Řekla jsem si, že se tím nebudu stresovat a užiju si to. Od ledna začnu zase od znova s mojí lehkou kuchyní.

Bod tři. Číst.
Alespoň jednu knihu za měsíc. Letos se mi to docela dařilo, akorát teď po porodu na to prostě nebyl čas. Mám už ale pár knih připravených a o Vánocích se vrhnu na první z nich. Ráda bych si o nich i psala, ať už online nebo na papír, abych věděla, co jsem ten rok vůbec četla.

Bod čtyři. Cestovat.
To si asi ani nemusím psát. To je mojí přirozenou součástí. Cestovat kamkoliv. A bude to tak napořád. Bez toho prostě žít neumím. Moc ráda cestuji do zahraničí, ale příští rok bych chtěla, abychom víc poznali ČR. Jižní Čechy máme celkem projeté sem a tam, ale třeba Moravu vůbec a sever Čech jsem viděla akorát z vlaku cestou do Berlína. Loni jsme byli na chalupě v západních Čechách a naprosto mi učarovaly Mariánské Lázně. Tam bych ráda strávila víc dní.

Bod pět. Hudba.
Ta by měla být na vrcholu žebříčku "2020". Mám ji ze všeho nejraději. A proč? Zaslouží si svůj vlastní článek. Je jedinečná. A proto bych se jí měla začít konečně věnovat, a ne o tom jenom snít. Několik let.

Bod šest. Přijít na to, čím budu, až budu velká.
Ha ha. Tahle otázka mě bude trápit asi do konce života. Škoda, že nemůžu dělat všechno. Protože si vůbec nejsem jistá, že to, pro co se rozhodnu mě nepřestane za půl roku bavit. No uvidíme. Ono někde něco na mě čeká, jenom přijít na to, co a kde. 😃

Bod sedm. Zrcadlovka.
Jedno z těch hmotných přání. Koupit si zrcadlovku a fotit. Ráno vstát a jít fotit do terénu. Mlhu, rybníky, krajinu. I nás, ať máme vzpomínky.

Bod osm. Peníze.
Naučit se s nimi zacházet o něco líp. Zřejmě to nikdy nebudu umět, ale mít v těch financíh aspoň trochu přehled a neutrácet za hlouposti. To bych fakt chtěla. Víc ušetřit.

Bod devět. Naučit se odpočívat.
To příliš neumím a můj manžel mi to občas vyčítá 😊 Na jednu stranu má pravdu. Odpočívat je důležité a naše holky večer většinou spí, takže se pokusím si naordinovat večerní odpočinek. Nebo někdy prostě celý den jenom tak být, bez přemýšlení co je ještě třeba udělat. Tohle je moje hodně slabá stránka, protože já moc neumím vypnout. Budu se to snažit zlepšit.

To je vše, uvidíme za rok, zda se mi alespoň něco z toho splní, respektive jestli udělám něco pro to, aby se splnilo ;-)

0 Komentářů

Instagram