2021

Jako každoročně, ani letos nevynechám svoje předsevzetí do roku následujícího a ohlédnutí se za rokem končícím. Letos to byla jízda! 

Mimochodem, když píšu článek, vždycky poslouchám nějakou hudbu. Dneska je to soundtrack k filmu "Hair" Miloše Formana, když jsem byla středoškolačka ten film byl pro mě všechno - 60. léta, éra hippies, skvělá hudba, volnomyšlenkářství, ale i experimentování s drogama a pohrdání (zbytečnou) válkou, byla v tom prostě svoboda a mě to hrozně imponovalo. Já byla dost bohém a rebel a naši to se mnou neměli vůbec lehký - snad to moje dcery nepodědí ;-)

Letošní rok nám všem ukázal, že pod kontrolou nemáme vůbec nic. Že veškerý naše "pevný" plány se z hodiny na hodinu můžou zhroutit jako domeček z karet. Myslím si, že s veškerými plány budou teď všichni docela opatrní. Možná je to vlastně dobře. Jedinej okamžik, kterej totiž platí je teď. 

A jaký byl můj rok? Asi nemůžu říct, že úplně špatnej. Když jsem si loni četla horoskop na rok 2020, psalo se tam, že to bude rok velkých změn. Pro všechny. Myslím si, že ani ti, co ten horoskop psali, ani neměli ponětí jak moc. Ráda bych řekla, že jsem konečně ve svých čtyřiatřiceti letech přišla na to, co chci v životě dělat, ale ne, to se zatím nepodařilo (a možná nikdy nepodaří), ale myslím, že jsem k tomu zase o kus dál. Srovnala jsem si pár věcí v hlavě - co vlastně v práci chci a nechci dělat a jakou práci chci a nechci. A to je na mě docela úspěch :-) Malinko jsem se zatoulala do oborů, které by mě před rokem ani nenapadly, že bych se jim mohla věnovat. Také jsem znovunalezla svůj dětský koníček - výtvarné umění, přihlásila se do Ateliéru TVOR na kurzy pro dospělé a tam všechno začalo... moje pohledy jinam. Začala jsem číst o výtvarném umění, grafických programech, koupila svoje první akvarely, vytvořila vlastní webové stránky ve Wordpressu a začala pokukovat na kurzy tvorby webu za pomoci HTML, Javascriptu a CSS, abych to uměla od píky.... 

No a skončilo to tak, že jsem 2. prosince vyplnila dlouhou přihlášku s motivačním dopisem, videomedailonkem o mně (to nikomu nepřeju natáčet :-D ) a životopisem na Digitální akademii od Czechitas. Konkrétně Digitální akademie: Front - end web. No a teď zbývá jenom čekat do 10. února, jestli mě přijmou. Když ano, tak 2. března pro mě začne tříměsíční intenzivní kurz, čtyři dny ze sedmi se budu po večerech učit tajemství kódu a vytvářet svůj vlastní projekt. Celá tříměsíční dřina je zakončena galavečerem se zástupci firem s IT oddělením z jihočeského kraje, kde účastnice prezentují své webové projekty nebo aplikace. Malovat budu samozřejmě dál, toho už se nikdy vzdát nechci a příští rok se do toho chci pustit ještě víc než letos, teď v prosinci jsem to dost zanedbávala. Mám nějakou svoji vizi a chtěla bych se trochu posunout a nemalovat to, co je trend, ale to, co jsem já, co jde ze mě, co se líbí mně. 

Minulý týden jsem na starém dobrém Aukru vydražila starou analogovou zrcadlovku Minolta SRT 303 z roku 1973. Stalo se tak ihned po absolvování základního kurzu fotografie. A mám z ní obrovskou radost! Hned o Vánocích ji zkusím. Na film jsem naposledy fotila v roce 2008 na dovolené v Nice ve Francii. Takže před dlouhými dvanácti lety. Nemůžu se dočkat, až si poprvé půjdu pro vyvolaný film a skutečné fotky. Tolik k roku 2020. Pro mě byl rokem objevů, ve všech významech toho slova :-)

Rosárka šla také do první třídy a Oliv oslavila svoje první narozeniny. Mají se moc rády a i když bych je někdy přetrhla, tak jsem ráda, že je obě máme. Už si neumím představit, že by byla Rosárka sama, s dvěmi dětmi je to rozhodně náročnější, v jednom kole, ale i veselejší, člověk se fakt nikdy nenudí. :-D

Samozřejmě to vždycky nebylo růžový, pro mě ta izolace prostě není a být neustále doma moc nedávám, občas propadám depce, ale teď v prosinci jsem na to neměla moc čas, protože jsem pekla - cokoliv, myslím, že tolik jsem toho neupekla za posledních pět let. Já pečení nesnáším, ale co pořád doma dělat, že. Myslím, že letos se v Česku upeklo doma hodně chleba :-D

A příští rok? Já mám ty předsevzetí vlastně pořád stejný. Do příštího roku bych prostě chtěla na sobě víc pracovat. Víc číst, víc se vzdělávat v tom, co mě baví (a toho je dost). Konečně zhubnout na svojí váhu před těhotenství číslo jedna :-D a zároveň s tím se víc hýbat. Věnovat se holkám, být víc v klidu, nestresovat sama sebe kravinama (to umím dost dobře), naučit se odpočívat, zpomalit. To mi moc nejde, mám často pocit, jako bych životem běžela. Mám prostě takovou povahu, chci dělat všechno, vidět všechno, jenže to často nejde. Nebo aspoň ne najednou. 

"Mám neklidnou duši, proto musím mít i neklidný život." - Steve "Loveček" Lichtag 

Tenhle citát jsem viděla v pořadu 13. komnata Steva Lichtaga na České televizi. Steve Lichtag je producent, režisér, potapěč, dobrodruh a zakladatel Mezinárodního filmového festivalu Voda - moře - oceány (mimochodem probíhá každoročně v Hluboké nad Vltavou) natáčející přirodovědné dokumenty, mimo jiné i ten o žraloku bílém, který natočil bez ochranné klece.  Od té doby, co jsem ho slyšela vím, že si tenhle citát nechám vytetovat. Protože mě úplně přesně vystihuje. 

Taky bych chtěla umět šetřit. Jenže to mi už vůbec není vlastní. Můj postoj k penězům je asi takový "užij si je, dokud je máš," na žádný "zadní vrátka" nebo tak vůbec nemyslím, a tak všechno rozfofruju téměř okamžitě. A ve finále ani nevím za co. Ale budu se snažit, fakt. Aspoň trochu. 

Nakupovat víc lokálních potravin. 

To je všechno, o cestování nemluvím, protože to bych strašně ráda, ale plánovat to nechci, to se uvidí až podle aktuální situace ve světě.... A já nechci někam přiletět a pak brouzdat ulicema, kde je všechno zavřený. I když se samozřejmě cestovat může, to jo. 

Přeji vám krásné Vánoce a do roku 2021 nám všem přeji ať můžeme jít na kafe. Bez roušky. ;-)